(Aneb – jak se létá s netopýry.)

Nevím, zda se to dá nazvat soutěží, když jsme sešli jen 3, ale bylo to nádherné „babí letní“ odpoledne a večer.

Počasí vyšlo až neskutečně – proměnlivý „větřík“, teplo, k večeru naprostý klid.

Po příjezdu na plochu mne zaujalo neustálé pípání ozývající se od jednoho z místních modelářů řídícího tohoto krasavce od Pelikána. Samozřejmě jsem se domníval, že má vybitý vysílač a měl by urychleně přistát. Ne – na vysílači Jetibox a v modelu výškoměr – pro soutěže (zatím) zakázaná pomůcka, ale opravdu to posouvá modelařinu zase kousek dál k velkým letadlům.

Létat se začalo jako obvykle v 17:00, musím říci, že jsem měl co dělat, abych svévolně neposunul začátek dopředu – počasí bylo opravdu svůdné. Sešli jsme se tři:

Tomáš „Abu“ Suk (jsem si vědom toho, že vypadá na všech fotkách stejně, ale on tak opravdu vypadá 🙂 ), …

… Viktor Novotný, zde při odhodu „lehouše“ a já (bez obrázku).

V Autonomy si každý dělá vše sám – od odhození modelu, přes položení přistávacího bodu až po zapsání výsledků, nároky na pořadatele jsou skoro nulové. Navíc jak Tomáš, tak Viktor používají „mluvicí stopky“ – jeden má „anglické“, druhý „německé“, takže rozumí-li pořadatel cizím řečem, může poslechem kontrolovat, zda někdo nepodvádí 🙂 (což zatím nikoho ani nenapadlo).

Dopadlo to takto:
Honza 8+
Tomáš 7+
Viktor 4+ (ale létal s „plechovkou“)

Povšimněte si mé nuly za přistání v posledním celém letu – bohužel jsem si přistávací bod položil asi 4 m od bodláku a v posledním letu mne zastavil 🙂

V Autonomy se létá nízko a daleko, podle mého odhadu málokdy výše než 100 m (skoro bych řekl, že je třeba naučit se létat nízko). Málokdy se tedy podaří najít pořádný stoupák, spíše je to takové „vylizování“ nulek. Ale těch za to bývá poměrně dost. Pro informaci – na jednotlivé lety jsem potřeboval 32, 19, 44, 21, 34, 33, 46, 48 a 41 (zbytek) sekund motoru – ale ke konci už termika nebyla, byly to „padací“ lety.

To s těmi malými výškami potvrzuje i záznam Tomášových letů z výškoměru.


Ahoj Honzo
posilam grafy ze vcerejsiho litani. Jednak zaznam z cele RCEE souteze, za pozornost stoji let c.2 a pak predposledni c.7 (28s a 39s motoru), ostatni byly vicemene propadaky, hlavne c.1 a c.6.

Po soutěži jsme rozebírali výsledky, dokonce jsem si nechal přeměřit „klešťákem“ odběr motoru – 14.4 A, „soutěžní“ proud z čerstvé baterie je 15.3 A, takže to odpovídá. Nakonec jsme se shodli, že za ten jeden let navíc možná může rozdíl v motorech, MVVSka je velká, ale při podobném odběru zřejmě účinnější než Tomášův 80g DualSky.

A po soutěži začalo to správné létání – ve vzduchu bylo najednou 6 větroňů, nějaké „épépáky“ a do toho hejno netopýrů (kde se tam vzali? – široko daleko žádné jeskyně, pouze sklady). Modelářský svátek – najednou i ta termika byla – od 200 metrů výše, tak vysoko jsme se při soutěži nikdy nedostali :-).

Tomáš porovnával „malé“ a „velké“ křídlo – dle měření se zdají být stejná, ačkoliv pocitově rozdílná jsou. A teď co s tím?

Další Tomášův model – tentokrát EPP házedlo přestavěné na pylonový speciál – prý 80 g! V obratnosti může netopýrům směle konkurovat!

Byl to nádherný den, takových za rok moc nevyjde. „Čtyřstovkaři“ mají o víkendu mistrovství v Lomnici nad Popelkou, tak nechtěli riskovat rozbití modelů. Přeji jim, ať jim počasí vyjde a nechť se jim v nabité konkurenci daří.

Příští soutěž v Autonomy bude 14. října nebo později, podle počasí. Začátek posuneme na 15. hodinu.

Jan Kubica
10.9.2009