První letošní RCEV jsme odlétali v sobotu v Hořicích. Tradiční soutěž, tradiční vítr 🙂 .


Postavení stanu není úkol pro jednoho. Musí jich být víc, z nichž alespoň jeden by měl mít organizační talent 🙂 .

Pilotů se sjelo 33, i z velké dálky. Soutěž Petr vypsal na šest kol po čtyřech skupinách. Po předchozích zkušenostech se vyhnul Sorgu a nasadil Gliderscore. Neobešlo se to bez „problémů“, na startoviště jsme v jednotlivých skupinách nastupovali nenalosovaně, nýbrž podle abecedy. Trochu Petra podezírám, že to udělal schválně, aby nemusel chodit až na vzdálená startoviště, i když v jednom případě před ním byl ještě Čermák a Číp. Mně to vyhovovalo, létal jsem ze čtyřky nebo pětky a piloti, co měli smůlu na rodiče (Tůma, Semerák, apod.) ani moc nebrbrali 🙂 .

Po nalosování jsou nejdůležitější barevné fixy – kdy, kdo a s kým 🙂 .

Novopacké depo. Pilot nesmí do soutěže nastupovat ani hladový, ani ne zcela střízlivý. Něco na tom je …

… i když já měl opačný problém. Zatímco první skupina prvního kola zkoumala ranní vzduch, česnečkou jsme se „vyprošťovali“ z pátečního „tréninku“ – díky Tome.

Tomáš se vrátil minulou neděli k závodění s ERESkou, přes týden si opatřil i „véčko“ (mírně olétaný model od Karla), ve čtvrtek si ho vyzkoušel a v sobotu nasadil soutěžně.

Karel možná bude chtít Django zpátky, rozbil totiž Limita 🙁 , je mi to moc líto. Navíc měl i problémy s vysílačem, prostě smolný den. A děkuji Karle za pomoc při napravování mé vlastní nedostatečné zimní přípravy 😉 .

Včerejší soutěž RCEV bych označil jako turistickou, jen málokomu se povedlo procházce předejít.

I ten pes se díví, co na letišti děláme 🙂 . Ale pilot má být veselý …

… a optimistický 🙂 .

U PC se střídala Hedvika (koláče byly mňam mňam) s Petrem, v několika případech zaskakoval i Mirek. Petr toho totiž měl moc. Vedle organizování, obsluhy počítače …

… a grilu …

… také létal. Namísto letité Arniky nasadil zbrusu nového ZENa, ale tíha odpovědnosti za soutěž byla veliká, na krocení nového modelu mu nezbyly síly.

A co se nepovedlo pilotovi, zkazil pomocník. Místo 4 minut a přistání k bodu z toho po druhém pokusu byly minuty tři a nula za přistání.

Jirka měl natrénováno z Manušic, zvládl i skvěle koučovat syna Tomáše…

… tedy s občasnou výjimkou. Okraj trávy byl tak 100 m od startoviště, takže vlastně v pohodě. Druhý model byl Petrův (H.), pro kterého už to byl druhý výlet (viz foto výše).

Petra S. jsem v poli neviděl, přesto se nachodil dost – na vzdálená startoviště 🙂 .

Jirka na tom byl podobně. Z Djanga, které vyhrál v tombole na MČR „serval“ samolepky, prý ušetřil hodně gramů.

Martin vsadil na spolehlivost (do pole néé) a „bitevník“, v prvních kolech létal s Tilií.

I Petr Š. střídal modely, na začátku lehký, od 3. kola těžší, nakonec nejtěžší.

Radek koukal po větru…

… Zdeněk model dynamicky odstartoval …

… Radek se vracel k opakovanému pokusu. Ano, jsem novinářská hyena 😉 . V posledním kole si Radek pro model jel autem, bylo to určitě přes 2 km daleko. Je pravdou, že pokud někdo v sobotu nalétat maximum, musel jít s termikou po větru. Někdy ale stoupák nebyl tak silný, aby dosažená výška stačila k návratu. Pokud stačila, moc hezky se na lety špičkových pilotů koukalo.

Radek umí létat výborně …

… ale jako pomocníka si ho neberte …

… nachodíte se 🙂 .

Toto jsem zatím znal jen z volňásků, jeden modelář donáší více modelů 🙂 .

Vláďu jsem zanedbával, napovídal jsem mu až v posledním letu. Když on už to nepotřebuje 😉 . Mimochodem, dostal specifikaci na ještě novější Django, uvidíme, jestli se „pan továrník“ pochlapí.

Tak jakpak to dopadlo? Takto: výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.

Blahopřeji, pánové.

Největší pohár zůstal v Hořicích, dobrou zprávou je i to, že z našeho klubu bylo už 6 pilotů! Petře a kolektive, díky moc.

První dvě kola jsem odlétal s Calvinem, dále jsem kvůli větru pokračoval s Djangem. Ve čtvrtém kole jsem se zapomněl a dal hned po startu plný plyn, nový motor „přepral“ unášeč a já musel do depa (opět – Karle dík) připevnit vrtuli. Na první papír jsem se nedostal, do „top ten“ s odřenýma ušima jo, na víc jsem v sobotu neměl, takže zakončím obligátním „počkejte příště“ 🙂 .

A na konec ještě něco z velkého provozu (Jirko, příště mi neskákej do záběru 🙂 ).

Honza
14. 4. 2024