Máme za sebou první letošní ERESky v Podhořanech. I elektrolety mohou být sport 🙂 Ivo, blahopřeji k vítězství.
Začnu chronologicky. Jak jsem už psal, zblbnul jsem klubové kolegy do ERESek. Když se uvolnilo místo na dnešní soutěž, sdělil mi Tomáš, že „maminky také vodí prvňáčky do školy“ a že do Podhořan pojedeme. Po pátečním sezení v hořickém Expivovaru jsme se v sobotu odpoledne sešli k poslednímu tréninku. Moc nám to nešlo, ale občas jsme udělali sondu …
… volňáskářům. Musím přiznat, že mi naprosto ujel vlak, v takové A-dvojce …
… nebo Wakefieldu je pravděpodobně více uhlíku a více elektroniky než v těch našich elektrách.
Nedělní ráno na podhořanském letišti nás přivítalo větrem přes 5 m/s a modrou oblohou. Karel Svoboda představil zbrusu nový model Čilli. Neměl jsem čas si model pořádně prohlédnout, více o modelu je na RCManii.
Sjelo se nás 28, létalo se na 3 skupiny. Pět kol (tj. bez škrtání), plus dvě finále. Miloš zahájil soutěž výkladem pravidel, bohužel hodně svérázným. Naštěstí se nikdo hádat nechtěl 😉 .
Startér a obsluha PC – kluci díky moc, že jste to s námi v horku, suchu a větru vydrželi.
Tomáš prošel křestem ohněm bez ztráty květinky. Byla to jeho první soutěž po mnoha letech (je mistrem republiky v PMkách, pokud si ještě někdo pamatuje větroně se spalovacími motory), ale termické létání se nezapomíná. Hedvika nás v pohodě zvládla koučovat oba 🙂 .
Hořické depo. My dodali deku pod letadla a buchtu, Tomáš ledničku s nanuky, plynový vařič a kávu/čaj – velmi příjemné, dík 🙂 .
Ivoše jsem dal do titulku, toto je zdařilé přistání ze stejného kola, ve kterém se proběhl pro model. Foukalo na ERESky až moc, když v prvních kolech někdo uletěl 3 minuty, byl „king“.
Vláďa startuje, Martin dobře radí…
… a ještě lépe létá. Nevěřte teploměru, rozkvetlé stromy jasně říkají, že je teprve jaro.
„Ivane, budeš opakovat?“
„Ne, takto přistát se mi už nepodaří.“ 🙂
Přistávací body pro první startoviště byly příliš blízko depa a hangárů, uprostřed soutěže to došlo i pořadateli a body se posouvaly dále do plochy.
Zdeněk, Tomáš a Vojta diskutují, zda „to“ bylo správně.
Tomáš se nedrží „stáda“, snaží se létat po svém, ale dnes bylo asi opravdu nejlepší taktikou letět co nejdále proti větru.
Vojta měl Resika a Eli, se kterou létal i Zdeněk.
Pohoda na startovišti, mám dojem, že rozlosování bylo na týmy, které tak mohly zůstávat na jednom místě a nepřenášet modely a vybavení jako kočky koťata 🙂 .
Byly stejky, klobásy i studené pivo 🙂 .
Jediným opravdovým modelářem je Gejza …
… nemá model ani částečně ze stavebnice 🙂 .
I když model Valdy Kostky vypadá také „svůj“, víc než fotku bohužel nemám.
Jardův Prime RES jsem na našich letištích viděl poprvé.
Věčně usměvavý Petr. Zde se hotoví k opravnému letu po srážce …
… s Martinem.
Mimochodem, pořadatelům opakovaný let pořádně zamotal hlavu, ale Tomáš vysvětlil, jak tomu bývá v F5J, takže se oprava mohla odletět.
Po opravě následovalo finále (výsledky po základní části jako fotka) a vyhlášení vítězů v celkem tradičním složení 😉 , blahopřeji pánové.
Miloši a kolektive, díky za hezkou neděli.
Do Podhořan se mi moc nechtělo, dal jsem si novoroční předsevzetí, že budu létat „výškoměry“ a ERESky jen doplňkově“. Soutěž byla „vyprodaná“ dlouho dopředu, navíc jsme měli v plánu Manušickou soutěžičku (která proběhla a kluci mě teď mají za „Sabinu“). Ale ve středu mi Miloš poslal zprávu, že jsou volná místa, tak jsme se dohodli s Tomášem a jeli. Stejně si myslím, že by se uzávěrka posouvat neměla 🙂 , resp. nerozumím, proč je potřeba ji dělat dva týdny před soutěží. Nicméně je to právo pořadatele. Stejně tak vklady, ale tři stovky za pět tříminutových letů, to už jsou některé „nízkonákladovky“ levnější 🙂 .
Nakonec létalo 28 pilotů z původních 32. Bohužel, Jirka Rajšner už se mezi nás nepodívá nikdy, věnujte mu vzpomínku 🙁 .
Na první tři kola jsem nasadil Slite. Při letu na motor proti větru flatrují uši i ocasní plochy 🙂 , už je chudinka nějaká vyčochtaná. Navíc je směrovka hrozně pomalá (asi servo). O přestávce jsem si zalétl dost daleko po větru se Sýčkem a vrátil se, tak jsem zbytek soutěže dolétal s ním, byl mnohem ovladatelnější. Ve 4. kole (po přestávce) jsem dostal výprask od Martina H. a ve finále už mi to vůbec nešlo (když se po letu neklepu jako drahý pes, nejsem soustředěný 🙂 ).
A na závěr alespoň jedna fotka československé letecké klasiky a připomenutí, že ve středu 8. května (na Den vítěství) pořádá náš klub soutěž F5L (přihlášky na Stoupáku).
Honza
7. dubna 2024
Honzo jako vždy hezká reportáž ,jenom malá poznámka . Ty fotky jsou trochu horší kvality ,asi špatně vyleštěná čočka 😂. Jinak bezva soutěž i organizace , kluci díky. Martin Horák
Parádní článek i fotky, jako vždy. S hlavně rychle.👍
Honzo, skvělá reportáž z Podhořan. Ty už to píšeš on-line, nebo jsi profesionální reportér?
Kočky a koťata – ROZLOSOVÁNÍ podle týmů mělo pozitivní ohlas a je to standard v Německu, Rakousku i na Slovensku. Týmy, které přijedou s více piloty to ocení a jednotlivcům to může pomoci. Losování bylo připraveno pro tříčlenné týmy, které létali v kole na jednom startovišti, nemuseli každý let přebíhat a nemuseli se spoléhat na náhodné pomocníky. Dost často řešíme příjezd v šesti na závody a čtyři letíme společně. „Defacto“ by se na nedodržení rozlosování s akceptací týmu mohl dát protest, protože soutěžící má nárok na čtyři pomocníky (asi převzato z F3L), ale pořadatel mu je vzal rozlosováním proti sobě. Dnes nás letělo šest, měli jsme tým 1 a 2 a bylo to naprosto OK. Tým v kole na stejném startovišti, jeden letí, druhý radí (měří) a třetí se připravuje nebo odpočívá. Nechci nikoho nutit do této praxe, ale kdyby pravidlo bylo třeba jen doporučené, určitě to pomůže klubům s juniory, pro které byla kategorie původně určena.
Pilot má nárok na opravný let a nový pracovní čas. Pravidla tento let neupřesňují a v poslední skupině kola musíš vytvořit nový samostatný let. Já preferuji let minimalistický s max. čtyřmi piloty. V našem případě 3x opravný nárok a 1x vylosovaný pilot. Protinávrh byl opakovat celou skupinu se všemi piloty. Nakonec se domluvilo letět podle pravidel F5J se šesti piloty. Prostřednictvím Vládi Plichty jsem požádal trenéra o upřesnění a sjednocení metodiky.
Kdy uzavřít přihlášky a proč je opětovně otevřít. Doby kdy jsem mohl přihlášky uzavřít tři měsíce předem už asi nenastanou, ale z pohledu pořadatele je 14 dnů optimum. Víme na co se máme připravit a co bude potřebné zařídit. Opětovné otevření přihlášek se mi osvědčilo (středa- pátek před soutěží) z důvodu případných korekcí. Šest pilotů se samostatně odhlásilo z důvodu práce, nemoc, studium a dva se mohli dodatečně přihlásit. S rozlosováním jsem neměl žádný problém a v klidu jsem si předem připravil kartičky a rozlosování pro každého pilota, žádný stres ráno před soutěží.
Za kostrbatou přednášku o pravidlech při zahájení se omlouvám. Zařadil jsem ji na poslední chvíli, abych předešel případným diskusím v průběhu soutěže. SOP řešil i Tomáš Bartovský se Sotir Lazarkov, předsedou subkomise CIAM FAI pro elektromodely.
Tak snad se dočkáme brzkého finále.
Startovné a nízkonákladovka? Když jsem naposledy letěl poloprázdnou nízkonákladovkou a přesedl si o dvě místa jinam, hned mne letuška hnala zpět. U nás se můžeš pohybovat kdekoliv, máš toalety pro pány a dámy, teplou vodu se sprchou, toaleťák nedojde, na startovišti máš osobní židli, dvoje stopky, desky, propisky, při prezentaci jsi dostal všechny doklady, v průběhu dne bylo občerstvení, letěl jsi sedm kol a domů jsi mohl odjet ve dvě. To je low cost v akci.
Ještě jeden komentář k nedělním soutěžím. Soutěže F3L/F5L byly původně pro juniory. Ale musím se zastat rodičů, v neděli by se měli připravovat do školy, což konce a pozdní návraty ze soutěží znemožňují. Soutěž se třiceti lidmi se dá zorganizovat do 14 hod., ale zda příští Aprílový motůrek uděláme opět v neděli, to opravdu nevím. Ono se to týká i pracujících, kteří dojíždí za prací daleko, kteří už taky omezili soutěže v neděli. U nás v MKHM létá F3L/F5L osmnáct lidí, ale na nedělní soutěž mimo Podhořany mohou jet dva. Pro koho jsou soutěže v neděli nebo o volnu uprostřed týdne zajímavé? Závěrem musím vyslovit velký dík našim klubáků, kteří obětovali neděli a děkuji všem účastníkům, i těm omluveným za účast na naší soutěži. Letu Zdar!
Je třeba říct, že reflight opravdu není v F5L pravidlech popsaný příliš detailně, tady nešlo o žádnou chybu pořadatele, v pravidlech to opravdu není! V F5J pravidlech je to o dost lépe, mimochodem ale taky ne na 100% a právě situace, která nastala zde, se řeší spíše „zvykovým právem“ . Tak jsem doporučil to pojmout úplně stejně i zde (při větším počtu startovišť dolosovat reflight na 6 lidí) a asi to je správné. Prostě to číslo 6 se pro tento typ reflightu v F5J vžilo – kdyby náhodou bylo méně startovišť, tak do reflightu tolik lidí, kolik je startovišť, ale při vyšším počtu to zastavit na šesti. Pro F5L asi není důvod postupovat jinak (pokud to v budoucnu pravidla neupřesní).
Týmy se mi sice moc nelíbí, ale na druhé straně ani nejsou úplně proti pravidlům, takže OK. Osobně si ale myslím, že by v budoucnu bylo lépe mít v kole alespoň 4 skupiny a trochu víc to míchat (ostatně by pak i hezky vyšel počet finalistů podle pravidel, viz dále).
Co bych jako jediné Milošovi vytknul je finále – tady pravidla F5L naprosto jednoznačně uvádí, že počet lidí ve finále má odpovídat počtu startovišť – je mi líto, ale tady to moc nelze vyložit jinak 🙁
Zvykové právo je pěkná formulace, rozpětí počtu účastníků reflight 4-6 za mne OK. Čtyři létali v F3J i při dvanácti startovištích, odtud byl můj návrh. U finále bylo zvykové právo opakovat celé kolo a vyjma žadatelů si mohli všichni ostatní polepšit. Beru to jako benefit pro finalisty. V loni u nás na mezinárodních F3L se takto opakovalo jedno finálové kolo a pak byli dva vítězové, protože v pravidlech se píše o konečném pořadí po finále a nezohledňuje se umístění v kvalifikačních kolech. K počtu finalistů, máš pravdu. V úvodu jsem se snažil vysvětlit proč šest a při námitce jsme byl připraven na deset finalistů. Počet skupin je otázka pocitu, mne se líbí, když je na obloze rušno a libí se to i divákům. Když máš na obloze čtyři bludičky, moc hitparády nezažiješ. Obvykle ani lepší rozlosovaní do více skupin nenastane, osobně bych mohl dokumentovat případy, kdy jsem létal i 3x-4x se shodnými lidmi. Každý rok jsem poslouchal jak je to špatně rozlosované. Letos nic a na jiných soutěží rozlosování principiálně nekomentuji.
U finále je to něco jiného, tam se opakuje celá skupina zcela logicky, je to jasné a spravedlivé (stejné pro všechny). Holt je riziko více tisícovek, ale s tím už se nedá dělat nic.
U dodatečně losované skupiny v kvalifikaci to ale vždy je trochu ovlivnění a tak se hledá balanc, mně přijde těch 6 asi jako rozumný kompromis a asi proto se to i postupně vžilo, to je celé 🙂
Ten počet kol nemá jednoznačné řešení, vše má pro i proti. Nicméně bych řekl, že 7 pilotů v rundě už je dostatečný počet a tedy už někde od 28 účastníků jsou 4 skupiny v kole optimum. Na tři či dokonce dvě skupiny bych šel jen u malých akcí pod 20 lidí…
Doplňuji celkové výsledky – https://stoupak.cz/vysledky-upload/f5l_f5laprilovymoturek_2024_04_07.html
H.
Ahoj Honzo. Parádní reportáž a super fotky…
Díky
Za mne platí, že startovišť by mělo být raději více než méně. Samozřejmě záleží na počtu závodníků, ale mít při 30 závodníků třeba jen 4 startoviště je hrůza. Celý den prosedím a domů přijedu navečer. Takže nic moc. Co se týká rozlosování, tak jsem byl Milošem velice potěšen, že si dal tu práci a rozlosoval to tak, že jsme se nemuseli honit z jedné strany letiště na druhou. Sice jsem mladý, ale už něco pamatuji :-). Jinak jsem se zájmem pozoroval, jak někteří z nás prožívají i takový závod jako byl tento. Dle urputnosti některých při výkladu pravidel jsem si připadal, že jsem na mistrovství světa a ne na na soutěži, kde jde hlavně o to si zalítat, popovídat si s ostatními a podívat se jak kdo co staví. Takže Miloši, díky za výbornou organizaci a doufám, že by se i někde jinde mohli přidat, aby soutěž měla spád, neuchodil jsem se a byl včas doma.