„Ujel mi vlak, i poslední metro, ještě jsem nebyl in, a už jsem retro“. Tato píseň se mi vybaví vždy, když vidím létat velké „ptáky“ F5J, ale jednou za rok ten pocit snesu 🙂 . Žena byla v sobotu na školení, ale perník s sebou mi připravila.

Nároky na plošnou výměru depa rostou se čtvercem rozpětí modelů 🙂 .

Organizace soutěží v Hořicích je prakticky vždy „one-man show“, Petr zvládá vše s grácií.

Pouze pokud Petr letí, svěřil spuštění stopek pomocníkovi…

…který tak měl spoustu času oddávat se „elektronické neřesti“ …

.. a kantýně 🙂 .

To jsem ale hodně předběhl. Pilotů přijelo 31, létalo se šest kol ve čtyřech skupinách. Nebe bylo jasné, vítr z jihovýchodu se pomalu stáčel na jižní, takže omezení letového prostoru s ohledem na „dospělý“ provoz vůbec nevadilo.

Jeden z důvodů, proč jsem chtěl do Hořic, je společenský – některé piloty, třeba Milana, jinde nepotkám.

Až tady mi došlo, že když fotím vypouštění velkého modelu, musím si s foťákem lehnout dál (zatracená perspektiva 🙂 ). Radkovi se nevedlo, zase ten zatracený optimismus.

Na druhé straně mohl Petrovi pomáhat, a ne s ním soupeřit 🙂 .

Cobra Honzy Váchy je výjimečná winglety i pylonem křídla. Sledovat výkony modelů a (některých 😉 ) pilotů byla radost a potěšení.

Franta s Petrem to měli do Hořic asi nejdále, rád jsem je viděl.

Zdeněk s Jardou nevynechají žádnou příležitost k létání, potkávám je na „malých“ 🙂 .

Mimochodem, na RCGroups (tj. anglicky) se diskutuje o tom, jestli je lepší Prestige 2pk s motýlem nebo křížem. Lepší asi není správné slovo, prý se každý z modelů chová jinak. Když jsem se na letišti stavoval v pátek večer, Zdeněk zkoušel nový vysílač od FrSky, že by nový trend? I o tom se na RCGroups píše, ale o tom až někdy jindy.

Karel létal s Eternity, i když nebýt těch nápisů na křídle, modely od sebe nerozeznám 🙂 .

Ze šesti kol jsme proti sobě letěli jen jednou, takže jsme si mohli měřit navzájem.

Zdá se být výhodné zapisovat výsledky na papír a až poté, v klidu 😉 , je přepisovat do počítače. Všimněte si těch nul. Velké modely jsou vidět na velkou vzdálenost i po větru 🙂 , ale vrátit se dokázal jen málokdo. Mně se pořád ten restart motoru nezdá, ale když to tak piloti chtějí, mají to mít.

Výsledky nešly vytisknou vinou znečištěného paliva pro elektrocentrálu. Asi jediná piha na kráse za celou soutěž.

Ceny jsem si alespoň vyfotil…

… blahopřeji! Výsledky na Stoupáku.

Alespoň se stanem jsme mohli Petrovi pomoci 🙂 .

Hedvika byla pryč, v Hořicích v pátek večer být musím (taková pivní tradice), doma se mi sedět nechtělo, tak jsem si přijel zalétat. S Djangem to bylo zoufalství, nedalo se dělat nic jiného než stát proti větru. V prvním letu ještě model necouval, tak jsem s bublinkou šel odhadem 100 m za startovací čáru, dál jsem se bál. Ve čtvrtém startu jsem nalétl stoupák, první zatáčku jsem točil asi v 9:30, když jsem potřeboval udělat esíčko na přistávání. Jak říkám, zoufalství. Ale většina pilotů na tom byla evidentně ještě hůř, jak svědčí mé 12. místo. Ale rozhodně to nebylo pilotním uměním, spíše trpělivosti, resp. rezignací na jakoukoliv aktivitu. A také potřebuji do takového počasí „víc koní“, aby se dalo doletět dále a výše 🙂 .

Byla to prima sobota, Petře, Filipe – dík 🙂 .

Honza
18. 9. 2023