Vím, že je to trapné, mít dvakrát za sebou podobnou fotku, ale Vláďa si to zaslouží. Jestli se to ale bude opakovat, naznačuji, co ho čeká 😀 .


Do Chomutova (ačkoliv jde o mé rodné město 😉 ) se mi vůbec nechtělo. Předpověď počasí byla taková všelijaká, zima, vítr, déšť a ještě k tomu je to z Liberce daleko. Nakonec jsme si se ženou řekli, že pojedeme, a když to nebude na létání, půjdeme alespoň do muzea. Se zimou se bojovalo kávou a čajem, vítr a déšť počkali, až bude po soutěži. Zato jsme si užili mlhy a nízké oblačnosti.

Pilotů přijelo jen sedm, Pražáci se na poslední chvíli odhlásili. Takže dvě skupiny, kol naplánováno sedm, ale pokud by se udělalo neletově, byli jsme připraveni skončit dřív. Karel před startem vzývá božstvo termické.

Vláďa létal naprosto uvolněně a jako z partesu. Pořadatelský tým vedle Radka tvořil ještě tajný časoměřič Martin, podívat se přijeli i další modeláři.

I Mistr se utne. Jirka odstartoval do prvního kola a až potom mu došlo, že v modelu nemá výškoměr 🙁 . Takže rychle na zem, do depa a zase rychle na startoviště.

Na letišti měli skákat parašutisti (už při příjezdu se od nás pokoušeli vylákat nějací pořadatelé 50 Kč za parkovné), „andula“ přilétla, ale skákat opravdu nešlo…

… mlha byla všude (mám dojem, že Django na obou snímcích je Karlovo).

Jarda se tváří přísně (= soustředěně), Jirku neopouští úsměv nikdy. A to už měl za sebou druhý krizový okamžik, kdy mu model zmizel v mracích a minimálně 30 sekund nebyl vidět. V prvních 3 nebo 4 kolech se létalo v mezerách mezi mraky, ne tam, kde to nosilo, ale tam, kde bylo na model vidět.

Viditelnost se zlepšovala jen pomalu, inu zima se blíží, husy táhnou na jih 🙂 .

Za pomocníkovy oči byl pilot vděčný…

… poznáte, kdo řídí 😉 ?

Mlha je pryč, zato po obloze pádí mraky, zatím jen ve výšce, dole v pohodě do 2 m/s.

Divil jsem se, co to Jirkovi na Limitovi vlaje, a ona je to Tilie 🙂 .

A poslední letová patří vítězi, blahopřeji. Výsledky jako fotka.

Po sedmém kole jsme se vrhli na buřty. Jirka se jako ohněstrůjce osvědčil již mnohokrát, důvěrou byl poctěn i v Chomutově.

Klobásy mají na severu speciální, černé už před opečením. Však se jim také přezdívá nepublikovatelným výrazem 🙂 . Za zmínku stojí i načasování. Při opékání už foukalo i u země a chvilku po vyhlášení výsledků začalo i pršet. Jak to, Radku, děláte???

Létal jsem mizerně a vysoko. V posledním kole jsem navíc nedoletěl v pracovním čase k bodu, stydím se ještě teď. Proto pro mě byly výsledky obrovským překvapením. Povšimněte si velkých bodových rozdílů mezi piloty (srovnejte s výsledkovkou v Horní Branné v předchozím článku). Mám námět na přemýšlení (a možná i článek), zatím jsem si jist jen tím, že v tom našem soutěžení není nic jisté 🙂 .

Radku a kolektive, děkujeme za překvapivě příjemnou sobotu.

Protože soutěž skončila brzy, došlo i na muzeum – železniční depozitář Národního technického muzea. „Mašinkám“ vůbec nerozumím, ale nasekal jsem asi 200 fotek, možná z nich nějaký krátký příspěvek sestavím. Pokud budete mít cestu okolo, návštěvu vřele doporučuji.

Honza
2. 10. 2022