Letos pošesté v Manušicích, poprvé však „za prachy“ 🙂 – protože šlo nikoliv o soutěžičku, nýbrž o regulérní soutěž SMČR.


Pilotů přijelo 11, největší pozornost budil čerstvý mistr republiky. Jirko, ještě jednou dodatečně blahopřeji a jsem moc rád, že jste poslechli a Limit byl na Trnávce nejlepší 🙂 . Dopředu prozradím, že Jirka létal skvěle i v Manušicích, na první místo mu chyběl jen kousíček.

Krtkův dort s cílovým bodem a přistávací páskou od Hedviky, borůvkový koláč od Jirky M. a uzené s okurkami od Aleše. Do dějin asi vstoupí jeho hláška „Jury, vezměte si ještě okurčičku!“ 🙂

Chutná 🙂 .

Protože RESky jsou až v neděli, mohli přijet „Kulíšci“ a Jirka R.

Soutěž Vláďa rozlosoval na 6 kol po dvou skupinách. Počasí bylo hrozně zrádné (alespoň takové přišlo mně), vítr slabý a „točivý“, stoupáky uzoučké, pro některé „hazardéry“ to byla docela pohroma. S podmínkami si ovšem nejlépe poradil Jirka R. – blahopřeji a přemýšlím, jestli bych přeci jen neměl ty RESky zkusit 😀 .

Ivo létá jako jediný s dřevěným modelem. Na americkém fóru jeden modelář tvrdí „Balsa breaks better“ (balza se láme lépe) – má pravdu 🙂 . Ivo byl účastníkem „vzrušující události“ – srážky ve vzduchu s Radkovým modelem.

Ve stejné skupině utrpěl nulu i Jirka M. a Aleš, který si popletl „čudlíky“ na vysílači a zapnul motor za letu.

Aleš měl ale štěstí, protože jej Hedvika nalosovala, spolu s Jirkou R., do opravného letu pro Radka a Iva. Aleš měl vedle štěstí i kliku, protože opakovanou skupinu s velkým náskokem vyhrál!

Štěstí je muška jenom zlatá a někdy odletí, to se potom pilot vrací do depa předčasně.

Já bych tu vrtkavost svedl na péči o model, je totiž rozdíl mezi pečlivým usazením modelu do pohodlné židle …

… a jeho nedbalým pohozením do vzrostlé trávy 🙂 .

Hledání třetího vektoru před startem, byli jsme vděčni i za poštolku 🙂 .

Renda nejenže dobře létal …

… ale i rychle běhal.

Radek střídal 1000 se škrtačkami. Na létání nízko a daleko se ale dívá mnohem lépe než na lety do stratosféry.

Vláďa se přiznal, že chodí trénovat a seřizovat model. Brrr 🙂 . Na výsledcích se to ale okamžitě projevilo, mám o čem přemýšlet.

Karla mám na fotkách jen jako časoměřiče, tak předkládám alespoň tuto zlomyslnou fotku přeskakování ohradníku 🙂 .

Pozdrav od rakouských aerolinií.

Brzy bylo po všem, a bylo to dobře, protože na druhou hodinu odpolední byl hlášen déšť.

Jako první se odměny dočkal startér, zapisovatel a příležitostný časoměřič Marek.

Aleš má radost z kyselého zelí. Snad jej příště nabídne k uzenému jako alternativu k okurčičce 🙂 .

Rukoutřesení 🙂 . Výsledky jako obrázek.

Jirka si pod bdělým psím pohledem ostříhané Aničky Novotné připravuje zátiší s modelem a cenami.

Po vyhlášení jsme se vrhli na buřty – mňam, mňam, mňam. Pro příště navrhuji pořadí otočit, začneme buřty, potom vyhlášení a kdo bude mít ještě chuť a náladu, může létat 🙂 .

Když se na západě zatáhla obloha, byl čas sbalit fidlátka. Domů jsme se vraceli za silného deště a s doprovodem hromů a blesků. Vládo, Marku, Aleši i ostatní – děkujeme moc. V podstatě mě mrzí jediná věc – že nejsem schopen si zapamatovat všechny hlášky, vtípky a špílce, kterými se navzájem častujeme. Skvělý pocit z krásné soboty mám a nikdo mi ho nevezme.

Nabíjím na startovišti. Létal jsem s Calvinem s větší baterií (3S650), model se mi zdá klidnější. Škrtačku jsem si vyrobil hned v prvním kole (ze 60 m to opravdu nešlo, tedy mně), potom už jsem létal opatrně a vysoko podle hesla „hlavně neudělat ostudu“.

A poslední fotka patří mé milované Hedvice a „krtkovi“. Doufám totiž, že koláč jednou udělá JENOM pro mě 🙂 .

Honza
10.9.2022