Drobky – 5. 4. 2021

Létání 2020
Uvědomil jsem si, že pořád jen stavím a už „to“ nemám kam dávat. Jedním ze způsobů, jak se určit modely, které bych měl vyškrtnout z inventáře, je statistika. Protože si vedu letový deník, mohl jsem z překvapením zjistit, že jsem mimo soutěží byl v minulém roce 2020 115x venku. Nejvíce jsem větral Castora (30x – bohužel mám pocit, že se mi rozpadá „pod páčkami“, asi únava materiálu 🙁 ), na druhém místě je samokřídlo Hai (28x), na třetím místě Slite (26x). Z nevětroňů vede Fury (18x) a Mig-15 (15x). Na straně nepoužívaných modelů se ocitla F-105, Skrček a Jokosuka. Inu, už jsou „ve šrotu“.


S ASW-28 3m jsem byl létat za celý rok 3x, ale to je natolik specifický model, že dostal prozatím milost. Včera jsem ho provětral, ale opravdu to není model do bezvětří, které panovalo 🙂 .

Vychází mi to na „výlet“ zhruba každý druhý den, svádím to na lockdown a únavu z houmofisu. A také – musím trénovat, neboť trénink je pro lidi bez talentu 🙂 .

Odkazy
Přidal jsem do Sekce „Odkazy“ pár nových řádků. Prvním je Balsa Workbench (něco jako „Pracovní stůl pro zpracování balzy“ – stránky Boba Reynoldse).

BWB se věnuje zejména balzovým modelům na spalovací motory, nabízí i spoustu výřezů (short kits – žebra a přepážky) pro klasické modely, ale krásné jsou zejména články. Stránky se zdají dobře fungovat i v Google překladu (jděte do Odkazů a klikněte na Google CS), doporučuji.

Na BWB mě velmi zaujal článek o studentech technických věd. Na autora se obracejí studenti, kteří v rámci studia dostali za úkol postavil model letadla splňující nějaké konkrétní zadání. Panu Reynoldsovi z toho vychází hodně neutěšený závěr o úrovni vysokého školství („průměrný student nemá dost znalostí ani na to, aby se dostal z mokrého papírového pytlíku, a ve škole ho to pravděpodobně nenaučí“).

Modelářství se začalo rozvíjet někdy po 1. světové válce a při veškerém pokroku v aerodynamice, materiálech, technologiích se modely (vlastně ani velká letadla) vlastně moc nezměnily. Křídlo, trup, ocasní plochy – výstřelky v podobě samokřídel nebo i vrtulníků jsou vždy patřičně „potrestány“ na výkonech a/nebo ovladatelnosti. I když si někdo navrhuje modely sám, vždy vychází ze zkušeností předchozích generací a o mnoha věcích nepřemýšlí.

Pamatuji se, jak jsem se kdysi na „vejšce“ trápil s výpočtem integrálů, na co mi táta řekl větu, které jsem tenkrát moc nevěřil, ale dneska byl ji do kamene tesal – „základem inženýrské praxe je trojčlenka„. Vezmi to, co funguje, a když změna nebude velká, bude fungovat i nový výrobek.

V (nejen) technických oborech je tedy nejdůležitější tradice a zkušenost, až na nich může stavět kreativita, která může obor tradice a zkušeností o trochu rozšířit. Mě (stejně jako pana Reynoldse z BWB) nepřestává udivovat, že toto někteří lidé neradi slyší. Ne, nerozčiluji se, jen mě to mrzí.

Stránky Willi Nillies jsou internetovým obchodem a diskusním fórem pro malé balzové modely. Google překlad do češtiny se mi vždy nějak zadrhne (což může to být jen nastavením mého počítače), ale i obrázky a videa stojí za prohlédnutí. Modely označené 250 jsou lehčí než nejnovější limit pro neregistrované piloty.


Hrozně se mi líbí třeba tento práškovací Duster. Atrapy motorů Cox s vestavěným elektromotorem jsou prostě kouzelné.

Oboje stránky, BWB i WN, jsou určitě menšinové, ale jsem za ně rád.

Posledním přidaným odkazem je RCMánie, tu zná z českých a slovenských modelářů asi každý. Přiznám se – chodím tam často, přispívám zřídka. I když má RCMánie o dva řády vyšší návštěvnost než tyto stránky, svou marnivost a potřebu sebeprezentace RCEx naprosto uspokojují, zatím 😉 . Když přemýšlím proč, tak hlavně asi proto, že lidi na RCMánii neznám. A v této souvislosti velebím Ivana Hořejšího, který při zakládání Stoupáku prosadil, že se tam hlásíme plnými jmény, ne nicky (aliasy). Mám nějak pod kůží, že když se někdo nechce podepsat, nestojí za to ho ani číst 🙂 . Tomáš Ciniburk se ale o stránky stará skvěle, držím palce.

Maketoví piloti
Diskutovat na diskusních fórech se dá i nevážně. Pilot tohoto modelového
Overstrandu se rozhodl za letu opustit stroj, bohužel byl při tom „zkonfetován“ vrtulí. V reakci na událost se objevila zkratka SPNOKA. Pátral jsem dále a objevil, že jde o pojištění pro pozůstalé po maketových pilotech (Scale Pilot’s Next of Kin Association – anglicky také na RCGroups). Bavili se pánové královsky, skutečností nicméně zůstává, že reálný pilot by v našich modelech asi moc dlouho nepřežil.

Modrý Max
Shlédli jsme další letecký film – Modrý Max.


Z filmu jsem vystřihl tento obrázek průletu repliky Dr.I pod mostem. Jak píší na anglické wikipedii, jediným pilotem, který si na tento kousek troufl, byl Derek Piggott. Rozpětí oblouku bylo asi jen o 2.5 m větší než rozpětí letadla. Při natáčení prolétl hlavním obloukem (není ukázán) 15x, tímto postranním prý 17x! Ovce se měly plašit, ale prý si zvykly, takže ve filmu ani hlavy nezvednou 🙂 . Film je roku 1966, dneska by se průlet asi ošetřil nějakým trikem; já mám jen pocit méněcennosti, že mám problém prolétnout modelem brankou.

Foťák
Dalším z mých koníčků je ornitologie. Začalo jaro, vrátili se „migranti“, tak jsem si pořídil nový foťák. Fotí hezky, určitě jej využiji i na letadla 😉 .

Honza
5. dubna 2021

Komentáře: 2

  1. BlueMax je určitě dobré vidět, ač bych s hodnocením byl lehce rozpačitý (to ale u novějšího Rudého barona taky).
    Z WW1 bych hodně doporučoval i některé extrémní klasiky ještě v BW – určitě Dawn Patrol (Hlídka za úsvitu) či třeba Aces High (Stíhači na start). Vesměs se to najde na uloz.to 🙂

    Jinak k té statistice využití modelů – jo, to znám moc dobře, pěkně se to časem hromadí a najdou se stroje, které neletěly prakticky nikdy… Došel jsem k závěru, že kdybych ceny počítal rozpočtené formou nákladů na „letovou hodinu“, tak nakonec ty „drahé F5J“ vyjdou jako totální lidovka – pořizovací cena nemalá, ale v provozu jsou tak či onak pořád. Kdejaké EPP „za pár korun“ ve výsledku vyjde daleko dráž…

    1. Ahoj Tomáši,

      to je houby diskuse, když se vším souhlasím 🙂 .

      Ano, Modrý Max je dost průměrný film, Dawn Patrol i Aces High mají alespoň nějaký děj. Ale letecké scény stojí za to vidět i v průměrném filmu 😉 .

      Někde na RCGroups jsem viděl diskusi o tom, kdo má kolik modelů. Byl tam jeden, co se „přiznal“, že vždy na konci sezóny všechny modely prodá a na jaro si koupí nové. Je to extrémní přístup, ale celkem ho chápu.

      H.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)