Konečně jsme se dočkali – první letošní manušické soutěžičky 🙂 .


Není nad řádnou domácí přípravu. Třeba já jsem už včera přilepil utrženou desku s maticemi pro šrouby křídla 🙂 . Honza si pro jistotu vzal s sebou i noťas, ale Altis se tvrdošíjně vzpíral. Nakonec létal s půjčeným výškoměrem, ale dorazil ho regulátor – smůla vrchovatá.

Libor a Jirka s „pomeranči“ – oranžovými Djangy.

„Kulišácké“ depo – Ivo létat se „žbdlinkovým“ a neskutečně čistě postaveným modelem, na Honzu „zbyla“ Tilia. Mimochodem, dostal jsem od nich Coronu 🙂 , dvě serva toho jména za Solia.

Dalším dárkem mě potěšili při nástupu – protože už všichni vědí, že blbnu se stíhačkami, dostal jsem Eurofighter – prý za vítězství v loňském seriálu 🙂 , děkuji.

Křesílka rozbalená…

… k počítači jako vždy zasedl Marek a mohli jsme začít.

Jedenáct pilotů, 2 skupiny, 6 kol. Boj to byl lítý, jako na houpačce 🙂 . Škrtačkám se nevyhnul nikdo, i pěkných záchran z 20 m bylo několik k vidění.

Třetí Jirka měl nové křídlo ke starému modelu a také celou novou RCEV-RESku. Novou komplikací v Manušicích je ohradník a koňské hřbety…

… zvlášť při přistávání bylo třeba dávat na zvířata bacha 🙂 .

Proč je básník bosý? Protože nemá botičky 🙂 .

Ale přistávat druhý Jirka umí.

Libor chodil v repre tričku a s vlákénkem, prý to pomáhá, budu se nad nějakým „termočichem“ muset také zamyslet.

Poločas s uzeninou – kvůli tomu do Manušic jezdíme 🙂 .

Jeden z nejlepších postřehů, které jsem v souvislosti s karanténou slyšel, je tento: ve starých filmech bývá k vidění parta padouchů, kteří si natáhnou šátky a vrazí do banky. U nás natankujete, natáhnete šátek a jdete do kiosku – a čeká se od vás, že zaplatíte 🙂 . Honza ovšem kovboj je – létá skvěle.

Na tatínka Iva ale neměl dnes nikdo – balza nad uhlík 🙂 .

Na modelu opravdu nejde najít ani malinká chybička, smekám a závidím.

Konečné pořadí:
1) Ivo
2) Jirka T.
3) Jirka M.
4) Aleš

Já létal „optimisticky“ a výsledek se dostavil 🙂 . Bavil jsem se ale královsky a také mám radost z Aleše, snad už konečně přestane navrhovat, že bych měl mít přístup na soutěžičky zakázán 😀 .

Stejně jsem se těšil na Pavla a jeho Pinto – je nádherné, inu kitař (prý bývalý).

Fury vedle Pinta vypadá jako chudý příbuzný. Zato je lehčí a rychlejší 😉 (musím se něčím utěšit). Vyměnili jsme si s Pavlem plány, možná už na podzim uspořádáme „Jets over Manušice“ 🙂 .

Po soutěži ještě kluci vlekali.

Vlečná potřebovala „napípat“.

Asi se nad svou náklonností k dmychadlům ještě jednou zamyslím, velké větroně TAKY stojí za hřích 🙂 .

Zato ze Slite jsem čím dál tím zklamanější, to éro prostě neletí 🙁 .

Kluci manušický – děkuji moc za krásný den mezi kamarády. Mám sice barvu dobře uvařeného korýše, ale je mi krásně. Dík!

Honza
9.5.2020