Vánoce pro mě byly modelářské, mimo jiné jsem pod stromečkem našel tričko s tímto vše vysvětlujícím nápisem 🙂 . Už několikrát by se mi bylo bývalo hodilo.


S dalším dárkem – kufříkem na vysílač – jsem se pěkně vyvztekal. Tedy s kufříkem ne, jen s tom malou krabičkou na drobnosti, která zároveň brání vysílači v pohybu.

První pokus byl „hranatý“, nevešel se. Došlo mi, že musím zkosit rohy, jenomže s mou prostorovou „nepředstavivostí“ to vůbec nebyl jednoduchý úkol.

O to větší uspokojení jsem měl z výsledku. Hotové dílo nakonec korunoval suchý zip pro přidržování krabičky v kufříku a pěnová guma v mezeře mezi krabičkou a vysílačem. Modelář si poradí se vším 🙂 . Mimochodem, největší výhoda kufříku je popruh, mohu si ho hodit přes rameno a vyrazit na svah. Ježíšek totiž nemyslel nejen na vysílač s nářadím, ale i na specializovaný batoh na model. Ten jsem ale ještě nevyzkoušel, zatím se všude dostanu autem 😉 .

O vánočním létání
Liberecké počasí je zvláštní, nikdy nefouká, jak předpovídají 🙂 . Či spíše to místní počasí a topografii neumím číst. Už se mi několikrát stalo, že jsem na základě předpovědi počasí a mapy vyrazil na svah, a nic – foukalo jinam a jinak. Navíc se počasí překvapivě rychle mění.

Na RCGroups každý měsíc vyhlašují soutěž Velké nebe, jednoduchou, o to, kdo nalétá víc. V termice po 30 sekundách motoru, na svahu je povolených 5 sekund na přeskočení stromů a tak. Vylézalo sluníčko, vzal jsem tedy Solia na Javorník. Ale ouha, nefoukalo dost, ze čtyř pokusů byl nejdelší let 8 minut. Na pátý pokus se rozfoukalo více, model už se „udržel“, ale problémem byla oblačnost, dalo se létat jen v mezerách mezi mraky, jejichž základna byla tak v 50 metrech, ale měl jsem pocit, že to pod cáry mlhy pěkně nosilo. Míval jsem tendenci koukat na svahaře skrz prsty, ale musím přiznat, že to byl adrenalin srovnatelný s výškoměrným soutěžním letem 🙂 . Po půl hodině už mi začaly tuhnout rysy, vítr byl nepříjemný, tak jsem raději přistál.

Doma mi došlo, že rozlišování mezi termickým létáním a svahovým létáním je vlastně dosti obtížné. Na jedné straně je čistě termické létání na ploše, která je ideálně rovná a bez překážek (stromořadí, hangárů, apod.), na druhé straně ideální svah s ideálním větrem. Většinou se však létá mezi těmito dvěma extrémy. Na každém letišti je něco, kde se dá na chvilku „zachránit“, na svahu jsem zase vždycky rád, že mám možnost zapnout motor, když přestane foukat a nepomůže termika 🙂 .

Druhý den jsem na stejné místo vzal ASW. Slibovali vítr silnější, a také byl. A bez mraků a sluníčka, zato s o stupeň dva příjemnější teplotou. V modelu jsem svezl telemetrii, takže vím, že model normálně létá asi 50 km/h, při mírném potlačení se rozjede přes stovku a ve vzdáleností větší než 300 m už ho nevidím. Z modelu mám pořád respekt, učí mě držet si dostatečnou výšku a rychlost, a to je dobře 🙂 . Oproti Soliovi se ale víc usmívám, pronikavost a klouzavost je nesrovnatelná.

Další létání byla RCEX. Přijdu na louku, zapnu vysílač a ouha – prý hardwarová chyba a prý mám poslat vysílač do servisu 🙁 . Došlo mi, že to může mít něco společného s SD kartou, na kterou se ukládají telemetrická data a kterou jsem měl po létání s ASW venku. Vyjmutí karty ale nepomohlo, ani odpojení baterie. Zachránil mě chytrý telefon a mobilní internet, prý se dá vysílač zrestartovat stisknutím rolovacího válečku na 5 sekund. Funguje, v návodu se to ale nedočtete 🙁 . RCEX jsem odlétal, kartu doma strčil do počítače a zformátoval, uvidíme jestli to do budoucna pomůže.

Skrček
Už pět let mi tu překáží „výbavička“ pro malý model, kostru Křepelky (Aerosport Quail) jsem někde zapomněl 🙁 . Zato jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi v mládí dokázal postavit A-jedničku za víkend a napadlo mě, že zkusím, jestli dokáži postavit malého motoráčka za prázdniny.

Závěr je nelichotivý – už ne, nemám morálku stavět furt pryč, hodina denně postačí. Ale kdyby nebylo zbytí, asi by to bylo bývalo šlo. Zejména pokud bych si nakreslil plánek a promyslel konstrukci předem 🙂 . Když ono je to tvoření za chodu vzrušující, a lepení „žbrdlinek“ k sobě zase uklidňující 🙂 .

Web
V posledním týdnu roku vždy slavím „výročí“ webu RCEx (přijde mi výzva, abych zaplatil na další rok 🙂 ). Napadlo mě, že už jsem dlouho neprovedl žádnou změnu. Po dlouhém hledání a rozmýšlení jsem si vybral šablonu od profíka Themehaus. Výhodou aktualizace by měla být lepší čitelnost stránek na mobilních telefonech. Pokud zjistíte nějakou nesrovnalost, dejte mi prosím vědět.

Také jsem zjistil, že se nepříjemně přibližuji datovému limitu stránek. Pokud nevymyslím nic lepšího, budu mazat příspěvky odzadu (stejně je nikdo nečte 🙂 ).

Doufám, že i vám všem se modelářské Vánoce vyvedly, přeji vám veselý závěr roku a jen samá šťastná přistání v roce 2018.

Honza
30.12.2017