Lomnici mám rád, moc hezké letiště, zkušená pořadatelská parta, pivo, párky 🙂 . Již tradičně v neděli se nás pilotů F5J sešlo dvacet tři.


Kluci chlumečtí berou závodění čím dál tím vážněji. Skoro bych řekl, že se to pozná ne podle modelů, nýbrž vybavení, stanů, přístřešků, držáků, nabíjecí stanice apod. Ale v neděli bylo opravdu horko, stín přišel vhod.

Ruda létá s původní „eftřijéčkovou“, a tudíž dvoukilovou, Xantipou. A jako vždy velmi dobře.

Jirka Mihulka má taky Xantipu, ale speciální, jen kilovou. Prý si půjčil formy a „upekl“ si model sám. Ale hlavně umí výborně létat, asi trénuje 🙂 .

Zdálo se mi, že „profesionální“ modely byly na soutěži v menšině. Ivan má taky vlastní stroj. Jen mě trochu zaráží četnost poruch na těchto vypiplaných strojích, jednou je to servo klapky, jindy porucha směrovky (což ovšem některým pilotům nezabrání v 1000 🙂 ).

Zdeněk Vojkůvka si bral na startoviště židli – s poukazem na svůj věk 🙂 . Trochu zlomyslně mě napadá, že za pár let bude jednou z povinností pořadatele zajistit židle všem 🙂 .

Start vyhrazeným směrem v Radkově podání. Start určeným směrem je ovšem předepsán jen v F5J, v RCEV, kteroužto kategorii Radek trénuje, ne, tak to ho možná trochu omlouvá 🙂 .

Luděk je úžasný pilot, měl jsem štěstí, že jsem odposlechl jeho navigování, a byla to škola, on stoupáky snad vidí 🙂 . Mám se co učit.

Karel vždycky před závody prohlašuje, že svou K3600 prodá prvnímu zájemci, po první kole už si to ale rozmýšlí a po závodech ji má za miláčka 🙂 . Skončil těsně za finálovou sedmičkou…

… jenom kvůli přistávání.

Radek si taky „patlá“ modely sám, trochu závidím.

Velitelské stanoviště a Jirka s Eosem. Eos už má 2. evoluci (viz reportáž ze Suché). Mně přijde zajímavé, že véčka zažívají renesanci, už si nemohu být jist, že model s véčkem je můj 🙂 , …

… i když jejich připojení k trupu je (nebo může být) konstrukční oříšek.

Některým pilotům se nevyhnuly problémy s výškoměry, takže se „zdržovalo“. Mírovi se protočila vrtule a protože výškoměr ukázal výšku (při zapnutí motoru „schválně“ ukáže nulu, což znamená nulu za celý let), vzniklo podezření a sešla se jury. Žádnou závadu ale neshledala 🙂 . Elektronika si umí žít svým vlastním životem…

„Rafani“ Jarda s Honzou, alespoň někdo nebere soutěžení smrtelně vážně 😉 , Béda ovšem jen klidně přihlíží.

Velcí ptáci jsou nádherní. Po každé soutěži F5J o pořízení něčeho podobného přemýšlím. Ale vždy jen do chvíle, než se zamyslím nad svými výkony. Tedy, v Lomnici se základní část létala na 5 kol. V prvním kole jsem propadl nemístnému optimismu a zapsal asi nejkratší let v kariéře – necelé dvě minuty z 84 m 🙁 . Z dalších tří kol to dalo dokonce 2 tisícovky, když se mi povedlo trefil stoupák hned na motor. A poslední kolo jsem zase pokazil, tentokrát „Duškovou osmičkou“ (to je když točíte na jednu stranu, ale domníváte se, že to není úplně ono, tak zkusíte druhou zatáčku a bublina mezitím „zmizí“) – ze záznamu výškoměru je to krásně vidět. Jo jo, tady by se mi hodily Luďovi oči 🙂 . Ale věřím, že se to jednou naučím 🙂 . A až nebudu dělat podobné kraviny, bude čas na nový a větší model, do té doby spoléhám na Castora.

Před finále jsem zbaběle ujel, budiž mi omluvou, že jsem v posledních dnech a týdnech trochu „štvanec“, i tento článek píšu v 11 km nad mořem 🙂 . Jinak smysl finále ve výškoměrové kategorii mi trochu uniká, bodové rozestupy jsou natolik velké, že konečné pořadí určitě náhodou ovlivněno být nemůže (na rozdíl od F3J).

Děkuji lomnickým za pěknou soutěž a už se těším na příští rok.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky (až budou).

Honza
29.8.2016