Ve vojenském leteckém muzeu v Tangmere jsme se na závěr našeho výletu po jižní Anglii zastavili právě před měsícem. Muzeum je věnováno strojům, ale především lidem, kteří na základně sloužili. Exponátů, alespoň těch v podobě skutečných strojů, opravdu není moc, alespoň poměřováno jinými britskými muzei, ale o to víc je příběhů.

Pršelo, za celých 6 dní našeho pobytu poprvé 🙂 . Na titulní fotce je Harrier, zde americký cvičný Lockheed T-33.

Další slavný britský stroj Gloster Meteror.

Příběh první – replika prototypu Spitfiru a za stolem tvůrce – R.J. Mitchell (wikipedia anglicky). Spitfire je každému znám, v Southamptonu je další muzeum, kde mají i jiná stroje z Mitchellovy stáje, zejména plovákový závodní speciál Supermarine S.4.

Další část expozice byla věnována firmě Hawker, konstruktérovi Sydney Cammovi (wikipedia – anglicky) a samozřejmě Hurricanu. Jeden panel popisoval bojovou kariéru a úspěchy, ale i život, našeho nejúspěšnějšího pilota Karla Kuttelwaschera (wikipedia – česky).

Další česká stopa: na tomto Glosteru Meteor letěl Teddy Donaldson v roce 1946 poprvé rychlostí přes 1000 km/h. Meteor potom v Praze předváděl Neville Duke a při té příležitosti dostal československý Válečný kříž. Někde (bůhví kde 🙁 ) mám staré Letectví, kde je z oné události reportáž.

Na tomto Hunteru překonal Neville Duke 7.září 1953 rychlost 1171 km/h. Připomínám, že tenkrát se létalo nízko 🙂 . Mr. Duke byl nejúspěšnějším spojeneckým pilotem ve Středomoří a také čestným předsedou muzea až do své smrti v roce 2007 (kdy mu bylo 85 let). Prý se mu za letu ve svém letadle udělalo špatně, po přistání zkolaboval a už se neprobral. Pokud může být smrt krásná, tak si asi pilot lepší nemůže přát.

Fairey Fireflash – první britská řízená střela pod křídlem Supermarinu Swift.

Další Hunter, tentokrát v barvách ze Suezské krize.

V muzeu mě dále zaujal příběh dalšího českého pilota Miroslava Liškutína. Máme být na co hrdí.

Hodně panelů bylo věnováno „záškodníkům“, z Tangmere startovaly Lysandery 138. perutě do Francie. Pro piloty to rozhodně nebyla žádná zábava a pro výsadkáře taky ne. Ale čtení to bylo úžasné.

Colin Hodgkinson – beznohý pilot, prý druhý Douglas Bader. Na toho mám od přečtění jedné knihy o Bitvě o Británii pifku, tak ani odkaz na něj nedám 🙂 . Na pana Hodgkinsona jsem na internetu nic nenašel, tak alespoň popiska z muzea (po kliknutí na obrázek se objeví ve větším rozlišení).

Poslední příběh patří Dennisu Noblemu (anglicky), jehož Hurricane (tedy to, co z něho zbylo) je v muzeu vystaven. Pilot byl pravděpodobně zabit ještě ve vzduchu dne 30.8.1940 a zřítil se velkou rychlostí (prý přes 640 km/h) do města Hove. Úřady prohlásily, že pozůstatky pilota vyzdvihly, a nechaly kráter v ulici zasypat. O 56 let později nadšenci z muzea získali povolení stroj vykopat. Pilota našli v sedačce, 4 metry pod zemí 🙁 .

Muzeum v Tangmere je nevelké, ale rozhodně nebudete mít problém v něm strávit půl dne jako my. Doporučuji!

Honza
1.9.2016