Skvěle připravení pořadatelé MK Severka přivítali v nádherné přírodní scenérii Modelparku Suché 15 pilotů kategorie „malých výškoměrů“ RCEV.

Nástup soutěžících před „vrakovištěm“ Honzy Micky. Organizace byla opravdu skvělá, od dokonalého ozvučení, přes časoměřiče až po stánek s klobásami a pivem.

O zázemí Modelparku si může většina ostatních pořadatelů soutěží jen zdát. Někdo se spokojí s lavičkou, jiní si vozí křesílka 🙂 , která se ovšem neboří do asfaltu.

Porada časoměřičů. Později dostali i vesty, takže byli okamžitě k rozeznání 🙂 . A každý měl své křesílko, aby se tak rychle neunavili 😉 . Další kamínek do mozaiky perfektní přípravy kluků z Ústí, Teplic, Chlumce a přilehlého okolí.

Startérovi bylo o přestávce povoleno upustit mikrofon a opustit „boudičku“ a jít si zalétat zalétat. Pavel je „kitař“, na Avii …

i na Pilatusu je to vidět.

Ale dosti již pořadatelů 🙂 . Počasí bylo téměř modelářsky ideální. Větříček mírňoučký, skoro jasno, jen polední klidovka (ale opravdu absolutní – před sluníčko se vetřel mrak, vítr ustal, nikde „ani ťuk“) nadělala pilotům problémy. Co jsem si stačil všimnou, létalo se většinou do 150 – 200 m. Havárii si neodpustil jen Mirek (a jen díky tomu jsem nebyl poslední 😀 – dík!). Další poruchou bylo „odešlé“ servo na výškovce v modelu Karla Mrázka a na křidélku v Tilii Jirky Váni.

Konečně jsem se „zbavil“ Oriona, ale zůstal v rodině. Vojta létá na 40 MHz a nebyli jsme schopni „rozchodit“ Altise. Po vypnutí motoru běžel motor dále na volnoběh. Bez výškoměru vše fungovalo dobře, nakonec jsem létal s Altisem já a Vojta se starým výškoměrem od RC-electronics. Při jednom rychlejším přistání upadla ocasní plocha „načatá“ (nebo nepořádně přilepená) v Lánech. S opravou vypomohli Jirka Mihulka a Mirek Kopecký, kluci dík. Vojtu létání baví, přemýšlí o něm a provádí i poletové rozbory („kdybych….“). Mám z něho radost.

Ještě poznámku k Orionovi – nevěděl jsem co s ním, je asi o chloupek lepší než Castor, ale ne výrazně, a na Castora jsem zvyklý a mám ho rád 🙂 .

Jirka vyřešil problémy s pohonem – už nikdy „čínský“ motor a regulátor! – a soutěžní létání si užívá. V soutěži byly Etalony od Leoše Svobody asi 4 (?), přijel se podívat i sám Leoš, takže si při závěrečném focení udělali vlastní hromadné foto 🙂 . Etalon je podle mě nejlepší dostupnou alternativou k „vakuovaným“ modelům. A když vidím, jak až na dřeň odlehčené „vakuovky“ a podobné speciály praskají při pouhém zlejším pohledu, nejeví se mi nějakých 100-150 gramů, o které je Etalon těžší, vůbec nevýhodně.

Závěrečná fotka – nejraději fotím fotografy (třeba proti sluníčku 🙂 ).

No a teď já. Jak jsem se zmínil, skončil jsem předposlední a to jen kvůli nulám Mirka Kopeckého. Dvě tisícovky a mezi tím 5 „škrtátek“. Opravdu škrtacích letů, nic přes 700 🙂 . Od pořadatelů jsem dostal sklenici nakládaček, mňam a dík. Tuto sezónu bojuji s motivací a včera mi došlo, že mě soutěžení vůbec nebaví; když v průběhu ostrého letu myslím na úplně něco jiného, je asi nejvyšší čas si dát pauzu a „nekazit atmosféru“. Vojta bude teď půl roku studovat v zahraničí, čímž mi odpadá další důvod někam jezdit. Letadla a létání mě baví pořád, ale dal jsem si závazek, že na závody se přihlásím, až se na ně budu těšit 😉 . Tímto se ještě jednou omlouvám Jardovi, který kvůli mě musel předělávat rozlosování na nedělní F5J.

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Honza
22.8.2015