O první letošní soutěži F5J už bylo napsáno na Stoupáku dost. Ale snad se ještě pár fotek a postřehů snese 🙂 .


Jaro se zbláznilo a připravilo nám koktejl namíchaný ze sluníčka, větru a zimy. Ale nepršelo, ani nesněžilo, termiky bylo habaděj, takže pokud si na sebe člověk natáhl o 2 vrstvy více, než bývá obvyklé, dalo se to vydržet.

Jarda a já jsme sestavili tým (tyju z jeho dobroty). Jarda létal s Aspirem, protože nový Pike si cestou na letiště nějakým záhadným způsobem nalomil trup 😉 . Fakt nevím, jestli má to trvalé odlehčování smysl…

Aspire je „autobus“, Pike je prý mnohem poslušnější v kroužení i na brzdách.

F5J je soutěží hromadných startů a někdy i hromadných přistání. V Hořicích se v mnoha kolech „nadělovalo“…

… zatímco předčasně odcházející piloti sestavovali „seznam těch, s nimiž do konce sezóny nepromluví“, vysmátý Honza si situaci, zcela pochopitelně, i s pomocníkem užívá 🙂 .

Ostatně, Honza s Jirkou tvoří další téměř nerozlučnou dvojici. I při jídle 🙂 .

Jirka létá taky (jako já) s „nábytkem“, akorát na něm má ještě sklo…

… model měl být prototypem nové řady z dílny Rudy a Honzy. Kdeže loňské sněhy jsou, ale Jirka ukazuje, že k úspěchu nejsou potřeba drahé (samozřejmě relativně) speciály.

Dalším „nestandardním“ modelem je Ivanův „obřík“ zhotovený vakuovou technologií.

V průběhu letu Ivan ztratil nad strojem vládu. Domníval se, že je problém v malých výchylkách křidélek, ale nakonec zjistil, že torzní pružiny na směrovce „nepřeperou“ aerodynamickou sílu. Podle mě další ukázka, že řešení z házedla je na čtyřmetrovém modelu poněkud nerozumné. Model je ale moc hezký a létavý a až se zbaví dětských nemocí, půjde z něj strach 😉 .

Radek s Cirrusem…

… který má taky zlepšovák: ovládání výškovky lanky a kladkou. Oprava na letišti není jednoduchá 🙂 .

Po mých dvou škrtacích kolech jsem uvažoval, že vypíši novou soutěž o nejmenší skóre za F5J/RCEV let (co největší výška a co nejkratší let), ale Radek mě naprosto „znechutil“, domnívám se, že jeho výkon 225 m a 3:16 (tj. 21 bodů) bude nepřekonatelný, uvidíme 😀 .

Reichardův model měl i Martin, ale více si užíval s „dronem“. Proti větru stál 🙂 .

Mirek s Ray-X. Jednu dobu to vypadalo, že jich bude k vidění víc. I Mirek v jednom kole všem „vypálil rybník“, když si jako jediný všiml čápa v termice 🙂 .

Tomáš se Storkem. Pro model přistanuvší v poli zásadně nechodí, má na to lidi 🙂 .

Jediný zahraniční účastník Marko Gala, létá výborně.

Mirek si pořídil nové křídlo a trénuje a trénuje – a je to znát! Vzor pro nás ostatní.

Standa nedá dopustit na „pajky“ v hezkém stojánku 🙂 .

Standovým „týmovým dvojčetem“ je výrobce modelů Pike Perfection Vlasta.

Nejlepší pilot (Radek) s nejlepším modelem (Pike) startují do prvního finále – vrtule už se točí 🙂

Kdysi mi jeden bývalý pilot B-52 a dnes modelář řekl, že létání s větroni je „sport pro inženýry“, že je nutno neustále počítat. Asi ano. Když předpokládám vítr 6 m/s a klesavost modelu 1 m/s při rychlosti 10 m/s, potom se model bude vracet rychlostí vůči zemi 4 m/s a ztrácet přitom výšku rychlostí 1 m/s. Při stoupání (a vzdalování se od pilota) se pohybuje při kroužení průměrnou rychlostí větru, tj. 6 m/s a měl by nabírat výšku rychlostí 1.5 m/s. Například, pokud model krouží v takové termice 1 minutu, vzdálí se od pilota o 360 metrů a nabere 90 m výšky. Zpátky se přímým letem bude vracet minutu a půl.

Určitě stoupáky takové síly hned u země a s dostatečnou dobou trvání existují, ale já na ně prostě nemám „koule“ 🙂 . Vydat se v malé výšce po větru, poměrně silném, honit bubliny vyžaduje buď hodně sebedůvěry nebo naopak velkou neznalost, možná obojí. V Hořicích se někteří piloti pěkně prošli…

… hezky se na to ovšem kouká 🙂 , i když modely jsou určeny ku létání, nikoliv k přenášení po ploše 😉 .

Na závody se mi nechtělo, ale když už jsem byl přihlášený… Přijel jsem, postavil letadlo, potom i sebe na start a tak nějak mi to všechno bylo jedno. Výsledek se brzy dostavil – po dvou kolech dva škrtací lety a krásné 30. místo ze 37 pilotů. Naštval jsem se, vyměnil Castora za Oriona a v dalších 3 letech už to bylo mnohem lepší, i když na finále už to nestačilo, měl jsem se naštvat dřív 🙂 . Ale opět jsem si potvrdil, že důležitá je vlastní hlava, ne model nebo soupeři.

Vytvořil jsem si nový rekord – 248 metrů v prvním kole. Nová baterka 🙂 . Na druhou stranu v Orionovi jsem použil asi 8 let starý „kousek“, který stačil právě tak na 180-190 metrů při čerstvém nabití, druhý let na stejnou baterku byl už jen do 150 🙂 . Inu, lehko na cvičišti…

Guláš byl, klobásy byly, plocha výborně připravená, organizátoři skvělí, ostatně jako vždy. Hořickým dík!

Článek od Aleše Krátkého.
Výsledky.

Honza
24.4.2015