Nádherné prostředí s výhledem na Milešovku, termické počasí se spoustou stoupáků a hlavně splněný sen v podobě obou mých synů v soutěži, to byla soutěž RCEN v Modelparku Suché. Tímto se předem omlouvám většině účastníků, zejména těm, kteří se zde nenajdou 😉 , že tento příspěvek je především o mých klucích.


V rámci přípravy na soutěž jsem z úkrytu na půdě vytáhl Majnu. Dostala novou směrovku, jednodílnou, a taky Spektrum přijímač. EasyStar ovšem všechno jistil 🙂

Směrovku jsem zvládl „vyrobit“ v pátek dopoledne, v pátek v podvečer už jsme pilně trénovali. Luňák si Majnu evidentně pletl se samicí 🙂

První zkušební let v Suché ale skončil takto. Já se ty antény na 2.4 snad nenaučím rozmotávat 😉 (což je podle mě nejpravděpodobnější příčina havárie… )

… ještěže jsme vzali EasyStara. Vojta létal s Mefistem…

… jako „zamlada“. Nevím, jak to dělá, ale létá výborně. Dokonce mu i záleží na výsledku! Mefisto je letově úplně někde jinde než speciály, potřebuje výšku, ale přeci jen 600 m mi přijde moc 🙂 . Jenomže v RCEN se počítá přistání 😉 .

A na závěr této části seriálu o Kubicových, který, jak doufám, bude mít více pokračování, ještě pohled na náš letový park. Castor se snažil, tři lety jsem měl na 13 s motoru, tj. asi 80 m výšky, ve dvou jsem musel motorovat opakovaně. Byla to honička, koučovat oba kluky, i když několikrát už „šli spolu sami“, takže je naděje, že si budu moci v budoucnu více povídat a více fotit.

Pojízdná občerstvovna „Pod Migem“ 🙂 . Klobásy výborné, dík. Všiml jsem si, že letiště a zejména stánek se stávají oblíbeným cílem výletníků (tedy, možná se jezdí dívat i na letadla 😉 ).

Věčně dobře naladění Vašek a Tonda. Kluci, kdy si pořídíte něco i na výškoměry?

Ion a RCEX jsou vlastně ekvivalenty, alespoň mně k sobě oba pojmy patří.

To Míra a Pepa už létají všechno. Dokonce i Vosa Cup (plánek už mám na stěně dlouho 🙂 , ale říkal jsem si, že bych měl nejprve dokončit ASW (chybí mi tak dva dny, ale mám z toho modelu obrovský respekt)).

Leoš by měl radost 🙂 .

Standa má jeden stojánek jak na velké, tak malé ptáky. Závidím mu ho, nemusí modely válet v trávě.

Jako novozélandský ragbista – zahání zlé duchy (asi mě 😀 ) a zaklíná termiku. Radek na stopkách sleduje čas, celý rituál musí trvat alespoň 6 minut 🙂 .

Honza Micka a jeho (bůhví kolikátá už) Tilia. Směrovka je původně polovinou motýla, proto ten nezvyklý tvar.

Setkání bylo plánováno jako dvojsoutěž. 5 kol se mělo odlétat dopoledne, dalších 5 kol odpoledne. Časový rozvrh však poněkud nevyšel, protože první soutěž končila v půl čtvrté odpoledne. Kluci už toho měli dost a popravdě já také, takže jsme se omluvili, sbalili „fidlátka“ a jeli domů. Vojta ještě mimořádně dostal „jedlou a pitnou“ odměnu (ach jo, kdysi dávno jsem mu mohl výhry zabavovat pod pohrůžkou, že stejně nemůže pít nebo že půjde domů pěšky – teď už je dávno plnoletý a má řidičák 🙂 ).

Mé dojmy z koncepce dvojsoutěže jsou tak poněkud smíšené. Snaha ušetřit cestovní náklady je určitě chvályhodná, ale 10 startů za den při 5 skupinách je dost. Když uvažuji 10 minut na kolo, plus nějaký přípravný čas, je to minimálně 1 hodina na kolo. Když se začne létat v 10 ráno, skončí soutěž v 8 večer. Ale určitě jsou možnosti, jak běh soutěže zrychlit, třeba létáním dvou startů na jeden příchod na startoviště (druhá soutěž v Suché tak organizována byla), možná i zvětšením počtu pásů a zmenšením počtu skupin. Uvidíme příště.

Kluci z MK Severka – díky moc za moc hezký den na letišti.

Diskuse na Stoupáku.
Rudovy fotky.
Výsledky 1. soutěže.
Výsledky 2. soutěže.

Honza
4.5.2015