První zkouška na MČR RCEN. První mezinárodní eNka. První použití SORGu pro RCEN.
A hlavně velký návrat Petra Berana.

Ale popořadě. Modeláři MK Severka se přihlásili k pořádání MČR RCEN a dnešní soutěž byla první veřejnou zkouškou. Pro ty, kteří pravidla RCEN neznají: úkolem je v rámci desetiminutového pracovního času naletět šestiminutové maximum a poté přesně přistát do 30 m dlouhého pásu. Protože doba motorování ani výška omezeny nejsou, jde v podstatě o soutěž v přesnosti přistání. Pokud je nos modelu do 10 cm od čáry, je přistání ohodnoceno 30 body, pokud je však model dále než 2 m od středu pásu, je to pověstná „šedesátka“, čili pokuta -60 bodů.

Sešlo se nás 16, což je ve světle soutěží minulého roku dost, i když většina pilotů byla místních.

Počasí bylo jasné až polojasné, teploty příjemně jarní, ale vítr postupně zesiloval až na neregulérní hodnoty. Proto i „60“ bylo hodně.

Největší senzací dne byl návrat téměř nerozlučné dvojice Petra a Honzy.

Petr prý 14 dní (!) hledal motorovou špičku k Futuře a další týden se pokoušel dostat přijímačovky do trupu, kde však, jak posléze zjistil, už jedny byly :-).

Létat však, k naší smůle :-), nezapomněl a před sebe (jako vždy) nikoho nepustil. Navíc přivezl i svou lepší polovičku s výborným dortem, mňam.

I Honza byl na letišti po dlouhé době. Nalomenou výškovku drží izolepa už několik let, měl by jí vyměnit. Při prvním startu se přihlížející vyděsili, že mu hoří regulátor – ale ne, to jen prach, pavučiny a jejich obyvatelé kvapem opouštěli model 🙂

Honza „zapomněl“ pravidla – při startu musí být pilot v pásu, ale ředitel soutěže si vše ohlídal…

… i proto Honza v dalších letech svěřoval odhoz Mistrála Petrovi.

Mezinárodnost soutěže zajišťoval mladý Sebastian z Hoyerswerdy v Německu. Doprovázela ho celá rodina a létal dobře, 2. místo! Blahopřeji!

Seba létal s Excelem od Simpropu. Při letu se model dost „vrtěl“, ale hodnotí se přistání a ta byla téměř perfektní :-).

Soutěži řediteloval Honza „Marlboro Man“ Kadlec. Nepotřebuje pomocníka, ani časoměřiče. Hoření cigarety poskytuje lepší měření času než nejrychlejší ruské stopky.

Ion je „záložní“, s malým výkonem, i tak se nedal zaostřit :-).

Pokud si pamatuji, tak poprvé se v Suché objevil počítač. V rámci přípravy na MČR se pořadatelé rozhodli použít SORG, ale mírně řečeno šlo o omyl. Nakonec bylo stejně nutné vytáhnout staré dobré papíry a kalkulačku. Ne že by to se SORGem nešlo, ale bez něj to jde lépe, jednodušeji a rychleji.

Roman létá s LS modely. V prvních kolech použil Etalona, ale vzhledem k sílícímu větru …

… přešel na Optimu.

Míra také většinou „peče“ s Romanem…

… ale model má větší (Xantypa?).

„Plastici“ (Pavel a Ruda) a …

… jejich modely.

V panujícím větru předváděli krásná „vrtulníková“ přistání.

Měření vzdálenosti modelu od čáry zajišťoval jediným měřítkem na ploše „paparazzi“ Čenda. Pásky s vyznačenými body prý sežraly myši :-). Nicméně, podle mě jde o dobrý nápad, bude-li měřit všechna přistání jeden člověk, bude určitě méně příležitostí „k různým interpretacím pravidel“.

Jedinou ztrátu (tedy materiální, duševní újmu za vlastní výkony si odvážíme téměř všichni :lol:) utrpěl Karel Jeřábek – ztratil Primeru ve vzduchu a ta odlétla do Německa (nebo alespoň tím směrem) :-(. Prý se ji pokusí v příštích dnech najít z velkého letadla, držím palce.

Na hodně pilotů jsem v této reportáži „zapomněl“, snad se pro to na mě nezlobí. Příště!

Balíme a mezitím se vzduchu dostaly i jiné modely.

Tedy do vzduchu, některé i do vody :-).

Součástí letiště v Suché je totiž i jezírko, ale tato „potvora“ jménem Gemini opravdu umí i létat, i když to ve větru a turbulenci pilot snadné neměl.

To dmychadlovému „migu“ vítr vadil méně, let byl krátký, ale velmi dynamický.

A nakonec ještě okomentuji své výkony: před soutěží jsem „nakřápl“ Vira, když jsem pořádně nezasunul konektor křidélka, který se za letu vysunul. Při snaze o zabrzdění nad dráhou model udělal půlvýkrut a bum. Jedinou škodou je ale vytržená a ztracená páka ovládání výškovky.

S Castorem jsem opět „blbnul“ a létal „termiku (do max. 200 m). V prvním kole jsem následkem této taktiky zapsal pouze asi 3 minuty (= škrtací let), ale opravdu jsem si létání v daném počasí užíval. Chytré to ale moc není, uznávám, létat nízko jsou nervy a na soustředění na přistání už energie nezbývá. Ale řečeno s klasikem: „Mě to baví“ :-). V posledním letu jsem spoléhal na pásku, že model zastaví – zastavila, ale pozdě 🙂

Bylo to moc prima a kluci ústecký/chlumecký/severočeský – dík.

Výsledky a další fotky jsou na „Chlumeckých stránkách“.

A za 2 týdny Autonomy v Manušicích, přijeďte!

Honza
21.4.2012