V Americe (přesněji řečeno USA a Kanadě) plánují na tento rok „ALES ligu“. Založili nové webové stránky. Přihlášeno je 25 soutěží z obou zemí.

Do žebříčku se počítá 5 nejlepších výsledků, přičemž vítěz každé soutěže dostane 100 bodů za vítězství, ostatní účastníci potom body přepočtené na 100 bodů vítěze obvyklým způsobem. Zajímavostí jsou dodatečné body za počet účastníků, kdy každý dostane navíc tolik bodů, kolik za sebou nechá soupeřů (tj. vítěz soutěže s 20 účastníky dostane 100 + 19 bodů). To se mi líbí!

Na rozdíl of F5J se ALES (Altitude Limited Electric Soaring) létá na pevnou výšku, tj. výškoměr vypne motor v nastavené výšce. Je zajímavé, že v Americe nikdo moc neřeší „zooming“ a podobné věci, o kolo kterých se točila (a točí) diskuse v Evropě. Podle mě létají mnohem více pro radost a méně pro body a slávu, což jim trochu (dost) závidím.

Pevná vypínací výška se také zdá mít výhodu v tom, že se vystačí s mnohem menšími a levnějšími modely, třeba s Cumulem (diskuse v angličtině na RCGroups) od Reicharda, Prelude či jiným konstrukčním modelem of Topmodelu (mají jich moc, už se v nich neorientuji :-)) či posledním výkřikem techniky (zřejmě americkou kopií Prelude ;-)) Oracle, o populárním Radianu ani nemluvě. Navíc limiter (a jeho obsluha) je ještě mnohem jednodušší než u F5J výškoměrů.

Určitě se objeví i upravená F3J, Supry a podobné brusy, ale zda budou „stačit“ na vítězství, to se ještě uvidí. Ostatně, to se uvidí i v F5J, pořád ještě nejsem přesvědčen, že k úspěchu bude „superbrus“ potřeba. A i kdyby jo, mně to vadit nebude, menší model je levnější a skladnější a to jsou pro mě (teď) důležitější vlastnosti než výkony.

Mimochodem, dneska byla chvilku modrá obloha, tak jsem byl po dvou týdnech zase létat. I káňata byla.

Ve Španělsku létají kategorii K4/K6. Před soutěží každému zváží model a změří příkon a vypočtou povolené sekundy chodu motoru. „Experti“ dostanou motoru méně (podíl hmotnosti ku příkonu se násobí čtyřmi), „začátečníci“ více (násobí se šesti). Takový ALES bez limiterů. Mně osobně se tento způsob omezení výšky velmi zamlouvá, protože zůstává ve hře i účinnost pohonu (nejde jen o prostý naviják v čumáku), nicméně vím, že tento způsob není bez nedostatků a také vývoj jde zřejmě jiným směrem (výškoměry/limitery). Pokud mi v létě cesta do Španělska vyjde, rád si ji zalétám.

Proč o tom píši – dostal jsem ze španělska e-mail (as omylem), že madridský modelářský klub (součást – Madridské federace leteckých sportů) je připraven začátečníkům rozdat 15 Easy Gliderů. Podmínkou je účast ve 3 soutěžích kategorie K6 pořádaných v tomto roce. Hezká promo akce.

F3B-E
Už nějakou dobu mi vrtá v hlavě nápad létat něco jiného než obligátní termiku. Nabízí se průlety na bázi jako v F5B a F3B, přičemž vstupní výška by byla omezená buď limitérem nebo dobou chodu motoru na asi 200 m. Sice jsem to ještě nezkoušel, ale „Ionisti“ a „Optimisti“ se zdají zájem mít. Pokud by se nás 6.5.2012 v Manušicích pár sešlo (řekněme 4-5), můžeme to zkusit. Báze by byla asi jen 100 m, více místa není, ale to snad nevadí. V ostatních ohledech by to bylo podobné F3B.

„Křepelka“
Přes zimu se staví (nebo by se alespoň stavět mělo). Zastesklo se mi po minimaketách (v mém případě spíše miničtvrtmaketách) a rozhodl jsme se postavit „Křepelku“ (Aerosport Quail – viz Wikipedie anglicky).

Naskenovaný plánek jsem si vytiskl ve větším měřítku na „A-čtyřky“ a poslepoval …

… a už mám žebra a lišty na křídlo.

Rozpětí je asi 800 mm a s váhou bych se chtěl vejít do 200 gramů. Je to asi můj čtvrtý rozdělaný projekt – snad se vzduchu jednou dočká :lol:.

Honza
15.1.2012