F5J – Dubnica 7.8.2011


F5J aneb soutěž elektrovětroňů s výškoměry na novém modelářském letišti RMK Dubnica nad Váhom.

Na Slovensku jsem „neslužebně“ nebyl možná i 30 let. Soutěž F5J byla tedy vítanou záminkou tuto dlouhou přestávku přerušit. Vyjeli jsme se ženou již ve čtvrtek na prodloužený víkend a v neděli ráno dorazili do Dubnice.


Dubnické modelářské letiště je jen několik měsíců staré a až zakoření a rozkvete vše zasazené, změní se z hezkého na nádherné. Zázemí tvoří zrenovovaný kontejner. Vlajky naznačují, že šlo vskutku o soutěž mezinárodní.


Hromadné foto (s pouze asi polovinou účastníků) …


… a hromadný start.

Povětří bylo velmi velmi zrádné a turbulentní. Velké stoupáky, velké klesáky. Stačilo jedno špatné rozhodnutí a člověk byl dole, co by dup :-). Co jsem si všiml, jen v jedné skupině nalétali všichni maximum, většinou byl rozptyl nalétaných časů značný (od 3 do 10 minut). Použité modely byly vesměs „velké“ a převaha F3J modelů byla jednoznačná, jen s těmi si jejich piloti mohli dovolit vytáčet termiku po větru a ještě se vrátit.


S pro mě nejzajímavějším modelem létal Palo Lišhák. Plocha 104 dm2 (to je více než 1 m2!), plošné zatížení 15 g/dm2. Překřtil jsem si ho na „zepelína“, po obloze se pohyboval důstojně a pomalu…


… a po vysunutí brzd se ve vzduchu jednoduše zastavil a zvolna klesl k zemi :-).


Nebyl jsem sám, koho Palův model zajímal.


Spojka křídla je duralová, krut přenášení dvě uhlíkové tyče. Nicméně křídlo je měkké a model je třeba řídit opatrně.


To však, do jisté míry, platí i „Supře“ Patricka Riveta. Růžová Supra vypadá opravdu zajímavě, ve vzduchu je však vidět skvěle.


Varování na křídle Supry – určeno pouze „pro opatrné létání v termice“. Některé sestupy z termiky však příliš opatrné nebyly, ale zřejmě je rozdíl mezi navijákovým startem a i divokou akrobacií :-).


Kvůli zesilujícímu větru Palo použil na některé starty Storka. Řepkové pole se stalo osudným mnoha odvážlivcům, kteří se nedokázali vrátit zpátky na letiště a strniště jim pěkně popíchalo lýtka. Bylo kvůli tomu i několik „nul“ za opakované motorování. Plastem zakryté bedny jsou reproduktory ozvučení startovišť.


Přesné přistání, na uvolnění startovacího bodu čeká Dudáš ml.


Ehm – toto přistání model i pilot sice přežili, ale hezký pohled to nebyl.


Ostatně i tento snímek dokazuje, že některých návyků (týkajících se přistání) se piloti F3J zbavují docela těžko.


Pilot má ze startoviště odcházet rozveselen a v dobré náladě. Didier létal s Daidalem.


Výpočetní středisko, v pozadí kuchyně. Občerstvení mají dubničtí moc pěkně zorganizované. Při registraci dostal každý pilot tři lístky s obrázky a nápisy „guláš“, „langoš“, „káva nebo čaj“. Kuchař měl na hlavě tu správnou čepici a na hrudi připjatý řád stříbrné lžičky.


Vládce letiště a startér v jedné podobě – Karol. Celý den na sluníčku, ale pořád s dobrou náladou.


To samé platí i o časoměřičích – dámo a pánové – díky.


Aspire pana otce F5Jfun.com Jura Bačiaka.


Pohon je Axi2820 napřímo, mezi pláštěm motoru a stěnou trupu jsou pouze 0.3 mm, k zastavení motoru stačí trup zmáčknout :-).


Start – stoupavost je prý stěží 12 m/s 🙂


Pilot se usmívá, což značí, že to pro nás ostatní, kteří jsme s ním letěli ve skupině, dopadlo špatně.


Izraelský model Israela Ofeka. V daném počasí byly „fóliovníky“ těchto rozměrů bez šance.


Stork pozdějšího vítěze Marka.


Celá francouzská výprava čeká na vyhlášení – vždy dobře naladění, vždy usměvaví a to vážili cestu dlouhou 1700 km, aby si F5J na Slovensku (Holíč, Dubnica, Trnava) zalétali.


Stupně vítězů. Napadá mě, že junioři by vždy měli být hodnoceni zvlášť, již však nikoliv proto, aby byli „chráněni“ před uměním seniorů, jak tomu bylo dříve, nýbrž přesně naopak :lol:. Na ty mladé kluky „odkojené“ počítačovými hrami prostě staří pardálové nemají.


Bohuš před šampaňským „zbaběle“ prchá, zatímco junioři (k nimž počítám i Pala) kropí :-).

A teď (jako obvykle :-)) mé osobní dojmy:

  • mít s sebou na letišti ženu je velmi uklidňující (už chápu Maxe 🙂 )
  • zase jsem si spálil krk a ruce, navíc i jazyk a patro o guláš 🙂
  • opět jsem se „Kubicovým kolečkem“ připravil o lepší umístění, já snad ta přistávání budu muset začít trénovat
  • v prvním kole jsme všichni odstartovali do, jak to říci slušně, „klesáku“, vracel jsem se dírou mezi stromy, ostatní už byli na zemi, když jsem našel v 15 m „autonomní“ stoupák – na takové lety se nezapomíná, po přistání jsem nebyl schopen zapojit čtečku výšky do výškoměru, jak se mi klepaly ruce
  • přesně v takových letech se „láme chleba“, ze šestky pilotů spadnou 4 za 3 minuty, pátý za 4, ale poslední uletí maxe a nadělí všem „škrtací start“, v dalším letu ale zase spadne i onen předchozí vítěz, nikdo nemá nic jisté, startovací výška více než jednu chybu nedovolí
  • ze šesti letů jsem měl jen jednoho „maxe“, nejkratší let byl 3:22, výšky potom 200, 198, 192, 176, 180 a 163 m, mimochodem odhad výšky problémy nečiní, chtěl jsem létat na 180-200 m, poslední let byl evidentně do stoupáku
  • čtení výšky z výškoměrů je bezproblémové, navíc Palo představil nový výškoměr slovenské výroby ALTIS, který bude hodnotu „odblikávat“, což bude ještě jednodušší
  • moc se mi to líbilo, hned po Autonomy má nejoblíbenější kategorie, příští rok přijedeme zase 😆

Moc hezké závody v příjemném prostředí a s přátelskými lidmi. Ještě jednou dík.

Honza
8.8.2011

komentářů 31

  1. Tomáši, díky za (i když drobnou :-)) pochvalu. Můj, možná kacířský, názor je, že pro termické létání (k čemuž počítám Autonomy i F5J) je potřeba letadlo spíše rychlé a pronikavé, které je schopné se na termiku dotáhnout a také se z velké dálky vrátit, než „lehouš“ s malým opadáním. S tím souvisí i jistá nesmyslnost honby za minimální hmotností, která snad může mít opodstatnění u „stoupacích a padacích“ kategorií (RCEK). Ostatně mám dojem, že Ty jsi na to už přišel taky 🙂 – http://modelweb.fotozona.cz/2011/08/scorpion-nejen-pro-rcek.html. Mám na to téma úvahu napsanou, ale dám ji sem až zítra, abych neměl dva příspěvky denně 😆 H.

    1. Celkem souhlasím – ten Pulsar 4000 ti dávám jen pro ilustraci, jinak ale při mém výběru modelu pro F5J vím zcela jistě, že tento model nekoupím. Asi tak maximum je ta křidélkatá AVA 3,7m, ale víc se kloním k něčemu ještě svižnějšímu, třeba Supra.

      S tím Scorpionem v RCEK je to na delší diskusi a experimentování, já si myslím, že na RCEK to bude trochu problematický model, na druhé straně ale nevidím důvod, proč by nelétal dobře v Autonomy nebo i v F5J FAI pro získání prvních zkušeností.
      Jinak sám mám také rozepsanou jednu úvahu nad elektrokategoriemi, kde popravdě vyslovuji trochu skepsi nad F5J FAI z trochu jiného úhlu, než jsme drbali dříve, ale to mi ještě bude chvíli trvat.

  2. Ono sa model vyplatí mať model ľahký,s možnosťou dovážania . Napríklad môj ASPIRE ST má letovku 1930 g, s možnosťou naloženia +125 g alebo 250 g . Je prekvapivé že model tak ľahký ,sa dokáže bez problémov vrátiť aj pri vetre do 7-8 m/s . S eco-drive pohonom to stúpa +-7-8m/s na 450W .

    Bohuš

  3. Tak opravuji – v prvním kole jsem se chytal v 22 m :-), ale i tak to bylo prima. I když tak vysoko, jako Bohuš, jsem nebyl nikdy. H.

  4. V prvých kolách nebol ešte vietor tak krutý, tak sa dal urobiť dobrý výsledok aj s ľahkým modelom. Zalietaval som ďaleko do predpolia letovej plochy, tam som model pridvihol do rozumnej výšky okolo 140-150 metrov a pokračoval som proti vetru pokým som nenašiel hoci aj veľmi malú bublinu. S tou som postupoval až po predný okraj letiska, čo zväčša stačilo na získanie okolo 30 metrov výšky naviac. Potom nasledoval preskok proti vetru do miest kde nejaký pilot alebo iný vták naznačoval, že sa niečo teplejšie vyskytuje… A celý postup sa opakoval, pokým to bolo možné…
    Letel som takto prvé dva lety s modelom 1580 gramov /104 dm2 . V prvom som v priebehu necelých 10 minút napichol termiku 7 krát.
    Pri neustále silnejúcom vetre som však do ďalších kôl model radšej vymenil za kompozitový STORK IV.

  5. Honzíku, v mene nášho klubu Ti ďakujem za krásny článok a super momentky. Som rád, že som osobne spoznal Teba a Tvoju sympatickú manželku. Tvoje slová ( a aj ohlasy na F5J.sk) nás zaväzujú a povzbudzujú, aby sme pokračovali v organizovaní takýchto súťaží. Pri troche skromnosti, štandard našich súťaží je tradične nadpriemerný. Nebolo by to samozrejmé bez takých zapálených členov klubu, z ktorých niektorých si mal možnosť v nedeľu vidieť na súťaži ( niektorých sme totiž mali na Svetovom pohári rakeťákov v Partizánskom a historici boli na Majstrovstvách historických modelov v Očovej). Som presvedčení, keď sa stretneme na 2.ročníku DELTA CUP-u, že naše klubové letisko bude dovybavené o niečo z toho, o čom som Ti hovoril. Hrozba skoršieho dažďa ma viedla k tomu, že som Vás „honil“ s minimálnymi prestojmi medzi štartom jednotlivých skupín a neumožnil dlhšiu obedňajšiu siestu. Som si vedomí toho, že mi to nikdy „nezabudnete“. Vôbec sa nehneváme na rosničkárov, podľa ktorých po 14-tej hodine malo pršať, dážď prišiel asi dve hodiny po ukončení súťaže.

  6. Poslal som Ti celkové výsledky ako Excell tabuľku. Ostatné údaje (vypínacie výšky, letové časy, pristátia) budú spracované trochu neskôr. Teraz sa musíme prichystať na dvojdňové FAI F5J v Trnave 🙂

    1. Palo jeden dotaz na tebe (tedy snad to patří na tebe) – jde o ten nový F5J switch. Je už známé, kdy bude dostupný a odhad ceny? A obecně kdo to bude prodávat atd…

      Díky TH

      1. Prototypová séria je „zlikvidovaná“. Prvá riadna séria bude v priebehu septembra – v tomto roku :-). Môj „waiting list“ na prvých 20 kusov je už takmer plný a to ma zajtra čaká prezentácia svišťa pred súťažou FAI-F5J v Trnave.
        Cena bude o chlp lepšia ako má doterajší svišť. Pritom ALTIS má dvojnásobnú pamäť a viac funkcií (vie napríklad „vyblikať“ FAI-výšku a pamätá si ju aj po odpojení batérie).

          1. Jestli chceš, tak se pak ozvi – tak do týdne budu mít k dispozici účet s poplatky za EU převody skoro na nule (banka funguje „česko-slovensky“, takže do SK pohoda a do EU to jde jakoby z SK, takže levněji než od nás).

            1. Tome, dík. Ale zatím mi druhý „svišť“ nehrozí (musím pořídit serva a pohon na F3J, zvažuji přechod na 2.4, to bude dostatek vydání :D). H.

                1. Další blbnoucí přijímač, nevím, zda se dají ještě FM koupit, a pokud jo, zda to má cenu :-). H.

    1. Honzo, gratuluji k skvelemu 4. mistu v mezinarodni konkurenci. Jsi mistr zamlcovani, protze ses v clanku ani trosicku nepochlubil a pravda se vyjevila az v teto tabulce.
      S cim jsi lital, s Castorem? A nechal jsi za sebou vsechny ty foliove superlehouse i kompozitove brusy ?? 😉

      1. Díky za gratulaci. Nic jsem nezamlčoval – napsal jsem, že se mi to líbilo :D, ne? Jo, lítal jsem zase s Castorem, snažil jsem se mu to nekazit. Sice mám pocit, že by tu dobře šlo aplikovat staré české úsloví o unaveném štěstí, ale radost z „brambor“ mám ještě teď 🙂 H.

  7. Honzo, ode mne také upřímná gratulace. Tohle už není teorie, povedla se ti tvrdá realita. Jseš borec!

  8. Honzo, Jirko – dík, jsem opravdu potěšen :-), jen doufám, že vám podobný kompliment budu moci oplatit.

    Ale gratulace patří především vítězům a poděkování organizátorům a svatému Petrovi. H.

  9. Šou pokračovala v Trnave za ešte krajšieho počasia a s ešte lepším medzinárodným zastúpením (sedem krajín). Krásny model EGIDA pre víťazného pilota ide do Talianska…
    Ďalšie podrobnosti na F5JFUN v slovenčine alebo na MODELARJI v slovinčine 🙂

    Palo

  10. Tak koukám, že zatímco jsem odpočíval na dovolené, tady se děly zajímavé věci…
    Honzo gratuluji k pěknému výsledku!
    Původně jsi plánoval to protáhnout až do Trnavy, z toho tedy asi sešlo??

    Ještě dotaz ke svišťům, ten nový slovenský a původní RC-electronics mají kompatibilní sw a čtečku ??

    1. Vítej zpátky Petře 🙂

      Podle mě slovinský a slovenský svišť kompatibilní nejsou. Slovenský výšku odbliká LEDkou.

      Do Trnavy jsem nejel, volil jsem jen jednu soutěž z oněch tří (žena by se mnou taky déle nevydržela :-)):
      Holíč – 60 lidí, k tomu Eurocup (brrr)
      Trnava – příliš velkorysá akce na můj vkus (primátor, EU, záštita, sponzoři, …).
      Do Dubnice ale chci jet za rok zase, moc prima lidi 🙂 H.

Komentáře nejsou povoleny.