Virus R4

Převedeno ze stránek mezi příspěvky

R0 – 8.5.2011
R1 – 4.7.2011
R2 – 31.7.2011
R3 – 1.10.2011
R4 – 2.10.2011

Nastala doba sekání trávy, natírání čehokoliv, navíc jsem si na květen nabral hodně práce … a na krásnou stavebnici Vira od LS model se práší pod postelí :-(. Tak jsem si ho dneska vyndal alespoň na ten trávník :-).


Stavebnice obsahuje křídlo (polystyrén/dýha), „ouška“, vybroušené ocasní plochy, trupovou gondolu, kuželovou uhlíkovou trubku, pytlíček s příslušenstvím, návod a CD s mnoha fotografiemi ze stavby nejen tohoto modelu.


Tento model není standardní Virus. Ouška jsou „natažená“ na rozpětí 2 metry, i výškovka je větší.


„Vymyslel“ jsem si, že ouška budou sundávací (kvůli přepravě). Křídlo má tudíž balzovou stojinu i uhlíkové pásnice po celém rozpětí, v uších je navíc potah v místě budoucí spojky zesílen uhlíkem.


Klapky jsou již odřezané, řezy ošetřené epoxidem s mikrobalóny proti naleptání, šachty pro serva předpracovány. Pan Svoboda říká, že na dokončení modelu stačí 2 dny (já budu rád, když to stihnu za 2 měsíce 🙁 ).


Gondola má lem kabiny i lože křídla vyztužené uhlíkem.

Dílům jsem navážil následující hmotnosti:
– křídlo 183 g
– ouška 28 g
– OP 12 g
– gondola 42 g
– trubka 18 g

Celkem 283 g. Když dám na váhu všechno najednou, ukáže 275 g (je to taková stará, listovní 🙂 ). Dle pana Svobody se dá třeba i 20 g sundat obroušením dýhy, ale zatím se toho trochu bojím.

Model jsem zamýšlel na RCEK, v tom případě dostane Megu F5J, ale určitě se v něm vystřídá pohonů více :-). V křídle chci použít serva HS-56HB, která mám teď v Havranovi, na ocasní kormidla zvažuji HS-35HB, chci je dát přímo dozadu, abych mohl případně použít těžší motory. Ale zvažuji ty „35“ i na křidélka – každý gram bude dobrý!

Jen si přeji, ať se dostanu ke stavbě v historicky krátké době :-).

Honza


2 měsíce jsem si nesáhl na balzu 🙁 . Naštěstí (? – dá se to tak říci) víkend propršel, nedalo se jít ven, tak jsem mohl stavět. Udělal jsem tedy spojky pro připojení oušek k „hlavnímu“ křídlu a tady je návod, jak na to.


Trubičky z potahového papíru navinuté na ocelové pletací jehlici.


Trubičky se navléknou na drát a zalepí mezi dva proužky balzy s vybroušenými půlkulatými drážkami.


Ze stran se nalepí balzové spojky, které jsou „do vzepětí“. Výhodou je, že spojovací drát prochází spojkou rovně, netřeba jej tedy ohýbat, případně lze použít spojku uhlíkovou. Stejného způsobu lze použít i pro větší modely a více namáhané spoje, tam je ale žádoucí použít trubky laminátové a hodně tvrdou balzu nebo i překližku.


„Vydlabání“ polystyrénu z křídla jde s použitím skalpelu a jehlových pilníků snadno.


Spoj sestavím nejprve „nasucho“, bez lepidla a lepím až po patřičném dobroušení a dolícování, nejprve do jedné části křídla, poté do druhé. Na dosedací plochy (profily) obou částí se nesmí dostat lepidlo a mezi částmi je třeba nechat mezírku pro skalpel.


Po vytvrzení lepidla se spojka přeřízne. Už se mi i stalo, že jsem ve spoji zapomněl drát 😳 , jde to i tak, ale nedoporučuji. V zadní části profilu ještě chybí balzový blok pro zadní kolík.

Dalším krokem je vyříznutí koncových žeber (překližka 0.6 mm). Pro dodržení lícování si slepím příslušný pár dvěma kapkami lepidla k sobě, tak je zajištěno, že díry v žebrech budou proti sobě.


Hotovo.


Toto je hlavní výhoda tohoto postupu. Oba spojované díly lze v průběhu stavby dobře sesadit a slícovat, přičemž je záruka, že budou lícovat i na hotovém křídle.


Posledním krokem bylo „zalepení“ (nebo „zaplácání“ – jsem prase 🙁 ) otvorů pro serva. Křídlo budu brousit a lakovat, tak aby lak nemohl dovnitř.

Tak zase někdy 🙂

Honza
4.7.2011


Postupuji vpřed malými krůčky, ale postupuji. Zjistil jsem, že jsem takový „desetiminutový“ modelář, jsem rád, když na stavbu vyšetřím 10 minut denně :-(. Na druhou stranu mám čas si vše pořádně rozmyslet :-).

Prvním krokem odminula bylo lakování křídla. Do modelářských prodejen to mám daleko (ne na kilometry, spíše nemám čas), tak jsem skočil do naší místní prodejny „Barvy Laky“ a koupil plechovku obyčejného lesklého nitrolaku C1037. Oproti specializovaným „lahvičkám“ je navíc výrazně levnější. Položil jsem 5 vrstev, první neředěným lakem, poslední skoro „vodou“. Jednotlivé vrstvy natírám křížem (jednu vrstvu podél rozpětí, další podél směru letu, atd.). Mimochodem, křídlo lakováním a spojkami (bez drátů, jen co je v křídle trvale) nabralo asi 14 g.

Dělám si místo v hangáru a „kanibalizuji“ staré modely – serva HS56HB jsme vyndal z Havrana. Je to asi „příliš silné a příliš velké“ servo pro lehkou dvoumetrovku, na druhou stranu nejsem příznivcem šetření hmotností za každou cenu, zejména ne za cenu spolehlivosti a provozuschopnosti modelu. Přiložením na „bublinu“ jsem usoudil, že vhodným průměrem šachty pro servo bude 39 mm. Šachty „vyrobené“ výrobcem modelu (viz snímky výše) mají jen 36 mm, ale rozšířit je není problém (dopředu prosím, vzadu je nosník). Tedy, proříznou dýhu není problém, mně ale vždy vadí „dlabání“ polystyrénu, ty kuličky vlezou všude a jediným způsobem, jak se jich zbavit, je vysavač.

Výhodou „šestapadesátek“ jsou patky pro montáž do křídel. Bloky jsou slepeny z balzy 5 mm a překližky 0.8 mm. Pásek překližky přilepím na pásek balzy, nařežu bloky o délce asi 10 mm, vyvrtám díry pro vruty a bloky přichytím k servu. Se servy dodávané vruty jsou příliš dlouhé, proto používám (už dlouho) ještě překližkové podložky pod hlavu šroubu. Bloky poté ořežu a obrousím (i ze spodu) tak, aby servo do šachty pěkně lícovalo.

   
Před lepením obalím servo plastovou fólií (obal z RC Revue :-)), na patky nanesu „pětiminuťák“ a držák je hotov.

Virus má středovou klapku ovládanou jedním servem. Zde se nabízejí dvě možnosti – servo v trupu nebo servo v křídle. Po určitém přemítání jsem se rozhodl pro servo v trupu. Za a) bych musel další HS56 vyndávat z Pittse, za b) se mi další díra do křídla v kritickém místě u trupu vůbec nelíbí.


Uložení serv v trupu mi také dalo zabrat. Nakonec jsem vymyslel, že serva ocasních plochu budou hlavou dolů. Z lepení trubky do gondoly mám jeden „zážitek“: ačkoliv jsem si vše „předem pečlivě rozmyslel“, stejně jsem nejprve zalepil desku s maticí. Přepážka s dírou pro nosník se potom na místo bez nepřiměřeného násilí už nedostane – samozřejmě jsem to zjistil, když jsem měl vše „opatlané“ 5min epoxidem, takže na to násilí došlo. Dopadlo to dobře, nosník je do gondoly zalepen skoro rovně :lol:.

   
Serva OP jsou rovnoběžná se stěnami trupu, ne s podélnou osou trupu. Držák na servo klapky jsem dělal dvakrát, ten vpravo je nepovedený, nedostal jsem do něj servo. Lože serva klapky je asi o 4 mm výše než serva OP.


Takto by to mělo „dopadnout“. Táhlo ke klapce půjde po stěně trupu a ven. Ukázaná serva jsou nefunkční, resp. již se je bojím dát do letadla. Plánuji použít vybavení z Majny, abych udržel počet provozovaných větroňů na třech.

Zbývají ocasní plochy a táhla – snad to do konce prázdnin stihnu :-).

Honza
31.7.2011


Tak tedy ocasní plochy: po dlouhém přemítání, zda potáhnout nebo jen nalakovat, lenost zvítězila (jako obvykle :lol:).


Závěsy kormidel jsou pásky monofilu a spára je ještě přelepena páskem vliesu s vlákny napříč.


Výškovka je „na šroubek“, sundavací. Stejně se zdá, že bude potřeba vzadu dovažovat.


Nemám rád lanovody, ale do úzké trubky dvě táhla nedostanu – řešením je jedno táhlo (k výškovce) a jeden lanovod (ke směrovce). Táhlo je balzové, v rozestupech jsou k němu přilepeny kousky vnější trubičky, kterými potom prochází vnitřní trubka lanovodu. Funguje to perfektně – naprosto bez vůlí. Měl jsem strach, že se budou kormidla navzájem ovlivňovat, ale zvenku se to poznat nedá. Ještě postup montáže:
– nejprve prostrčit trupem lanovod od směrovky až do kabiny,
– nasunou na lanovod táhlo,
– lanovodem prostrčit ocelový drát.


3 serva v trupu, vyvztekal jsem se, ale funguje to. Drát na táhla používám nerezový, svařovací o průměru 1.2 mm, nekoroduje, dobře se ohýbá a tak 10 cm kousků mohu mít, kolik chci :-).


Šroubovací koncovky táhel jsem přestal používat už před několika lety. (a) jsou programovací rádia, (b) pokud bych se jo netrefil, udělám táhlo nové. Drát ohýbám jen o 90° a zajišťuji „placičkou“ z překližky a kapkou epoxidu.


Do páky klapky je drát jen zastrčený, stejně nemá táhlo ani páka kam uhnout. U výškovky to mám podobně.

Motorová přepážka z laminátu je součástí stavebnice, tak jsem ji do trupu zalepil :-).

Drak modelu s RC má 395 gramů. Pohon z Majny 185, celkem tedy bude letová váha asi 600 g. Výrobce píše od 550 g. Odlehčit by se určitě dalo, jen prodlužováky k servům mají 15 g, přijímač i serva jsou zbytečně veliká, baterka taky. Pár gramů přidala i odnímací ouška.

Křidélka: 2xHS56
OK, klapka: 3xHS55
Rx: Hitec 6k (25 g)
Motor: TG2826-1650
Regulátor: MGM 25A
Vrtule: Ae 10×6 (kužel D30)
Aku: Rhino 2S1550

Tedy, v podstatě hotovo – ještě barvičky a nápisy (a adresu!), naprogramovat a zalétat. Příště :-).

Honza
1.10.2011



Zalétáno, sice zatím bez barevného „kabátku“, ale létá!!!

Regulátor jsem nakonec nechal Jeti Ray 18A, předtím jsem asi 10 minut „vrtěl“ servy (ve vysílači je na to program), regulátor se ohřál, ale ne nadměrně.


Důkaz, že to „letí“, ale práce s ním bude ještě dost, hlavně pilot se bude mít co učit :D.

O barvení, seřizování a učení se budu psát postupně, tento článek byl o „stavbě“, tak ho uzavírám.

Honza
2.10.2011

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)