Sezóna F5L (ERES) už je v plném proudu, já naskočil se zpožděním až v neděli 🙂 .


Depo plné kamarádů, pro hodně z nás to bylo první setkání po dlouhé zimě.

Pilotů se nakonec sjelo 25. V této souvislosti je zajímavý vývoj počtu soutěžících na Stoupáku. Po dosažení původního limitu pořadatel hranici zvýšil, aby lidé poté postupně zase ubývali. Soutěž Franta s Mírou vypsali na 5 kol (tj. bez škrtání) na sedmi startovištích.

Míra celou soutěž proseděl na velitelském stanovišti. I když „proseděl“ není úplně správný výraz, protože SORG! Nejprve program nevytiskl správné kartičky, potom se nám nepodařilo zadat opravnou skupinu, o tom se ještě zmíním dole. Velmi frustrující zkušenost nejen pro pořadatele, ale i piloty 🙁 .

Tomáš si s sebou vzal na startoviště „všechno“. Domluvili jsme mu, že jedním nepodařeným přistáním může zabít „tři letadla jednou ranou“ 🙂 , takže v dalších kolech už nechával náhradní modely v depu.

Z vedlejšího startoviště odhazoval model Jirka …

… ale o chvilku později už lovil model z obilí. Tomáš při opakovaném pokusu Jirkův model „sestřelil“, oba účastníci nehody tak měli nárok na opravu.

Karel měl naprosto svůj model, prý inspirovaný tím, co jsme mu Jirka T. a já nakukali 🙂 .

I ty štěrbinové brzdy „opsal“, jsou krásné s profilem, ale štěrbina je malá 😉 .

Karel ovšem umí létat i přistávat skvěle, toto je za 6:30 + 100!

Další srážka – opět Jirka …

… a Vítek.

Půlka motýla bohužel zmizela v porostu. Pořadatel piloty „přesvědčil“, že opravu nechtějí, jinak bychom asi do západu slunce neodjeli 🙂 .

Pavel je „hyena“, většinou jen fotí. Ale nechal se přesvědčit i k létání …

… bez pruhů 🙂 .

Petra C. jsem viděl moc rád, vyskytuje se na našich akcích jen vzácně 😉 .

Nápověda – kam letět nejlépe určí nasliněný prst!

Gustova Kiwi nesmrtelná 🙂 .

Počasí bylo hezké jarní, vítr do 4 m/s, termika silná, ale občasná. Při opakování je nejrychlejší chytit model v letu …

… někdy bylo nutné pro model popoběhnout 🙂 …

… nebo alespoň dojít volným krokem 🙂 .

Že nás je, co? Rozklikněte fotku pro větší rozlišení.

S vyhlášením výsledků byly problémy, v Sorgu totiž nebyla opravná skupina z prvního kola, takže jsme museli trochu počítat ručně. Připouštím, že program je OK a jenom s ním neumíme, ale na naši (pořadatelů i svou) obhajobu uvádím, že jsme to zkoušeli dost dlouho – a marně 🙁 .

Výsledky sem dám, až budou, ale o pořadí na prvních místech nemám pochybnosti – blahopřeji Ivo, Gusto, Karle, že jste na letišti nejlepší bylo jasné od prvního kola.

Děkuji za hezkou neděli „mezi svými“, Míro a kolektive!

Soutěž jsem odlétal s Konopkou, což byla z mé strany přinejmenším nerozvážnost. Tvrdím totiž, že aby mohl model na závody, musí s ním mít pilot odlétaných alespoň 50 hodin; svým výsledkem jsem si tuto teorii opět potvrdil 🙂 . Nejde o model, ten je OK, ale pilotovi chybí reakce, které lze vycvičit jen „páčkováním“. Ale měl jsem z prvního vlastního soutěžního modelu po 20 letech takovou radost, že jsem nemohl jinak. Když tak zpytuji svědomí, udělal jsem dvě malé a dvě velké chyby (v 5 kolech!), z nichž obou malých a jedné velké bych se asi se Sýčkem nedopustil (i když možná ano, nebo bych vyrobil jiné, neberte to prosím jako výmluvy, nýbrž jen posoutěžní introspekci). V posledním kole jsem měl éro v termice. Zatímco ostatní přistávali k opakovanému pokusu, já točil, ale směrem nad dráhu velkého letiště. Vyděsil jsem se, stoupák opustil a opakoval jako poslední ve skupině – mně taktika soutěžního létání nikdy nešla 🙂 . Nakonec to bylo 7. místo, což beru jako úspěch.

A na úplný závěr ještě skutečný C-Falke.

Honza
28. dubna 2025