Týden se s týdnem sešel, a my se sešli v Roudnici. Proměnlivý vítr, stoupáků co hrdlo ráčilo, co více si může termický elektroletec přát.


Ráno bylo v Roudnici mlhavé, Říp nebyl vidět, museli jsme „chvíli počkat“.

Alespoň byl čas na „povinnou“ buchtu, jak prý nedám fotku, nebude příště nic 🙂 .

Pánové ovšem pilně trénovali nízké lety, ale netrvalo dlouho, a motory vypínaly výškoměry, mohli jsme začít „naostro“.

Pilotů se sešlo 24 (zajímalo by mě, zda by přijelo více lidí, kdyby nebylo přihlašování omezené), tj. po šesti do čtyř skupin. Kol bylo pouze pět, tj. bez škrtání, a bez finále. Nebyl prostor pro chybu 😉 .

Míra zvládal všechno. Ředitelování, obsluhu Sorgu …

… i létání. Měl oporu v celém týmu a mám pocit, že organizace v Roudnici je závody od závodů lepší. Možná i proto, že jim přibývá pilotů 🙂 .

Franta už je ERES inventář 😉 …

… pro Ivu a Milana to byla první (?) soutěž.

Řádovi přijeli kompletní, táta, máma, syn a pejsek Max (co jsem si stačil všimnout, tak polovina psů u nás na sídlišti se jmenuje Max, hlavně ti malí 🙂 ).

Zvířata na startoviště nesmí …

… může tam totiž být nebezpečno, člověk se skrčí 🙂 .

Hele, Říp 🙂 . Ivan se zklidnil a létá čím dál tím lépe.

Dalšími Severočechy jsou Roman, kterého jsem po dlouhé době viděl před týdnem v Neratovicích, a Jirka, se kterým jsem se nepotkal snad ještě déle. Jsem rád, že s námi kluci létáte. Jirka rozbil první model o časoměřiče na vedlejším stanovišti, naštěstí si většina pilotů vozí modely dva 😉 .

Gejza se mi do záběru nevešel, ale je vidět, jak bylo občas nutné kličkovat mezi ostatními piloty (obrázek zkresluje, ve skutečnosti byl Jirkův incident jedinou událostí hodnou zaznamenání 🙂 ).

„Střídání stráží“. Organizace byla pohodová a přitom „odsejpala“, jak píši výše, roudničtí umí.

Při čtyřech skupinách je spousta času na výměnu zkušeností i pozorování soupeřů (osobně bych dal přednost méně skupinám a více kolům, ale chápu, že zavděčit se mně je v podstatě nemožné 🙂 ).

Vláďa přijel „namlsaný“ z minulé neděle, ale dnes mu sportovní štěstí tolik nepřálo…

… velmi dobře sehraná dvojice 🙂 .

Karel se těšil, že po sérii druhých míst by to konečně mohlo vyjít…

… ale asi neobětoval ani voskovici 🙂 …

… navíc soutěžní přistání nevydržela spojka křídla 🙁 .

Konstruktérskou invenci Karlovi upřímně závidím, koupil si laser na balzu a doslova hýří nápady a chrlí nové výrobky (hlavně ocasní plochy 😉 ).

Jindra prý neumí přistávat (výmluva – ještě se nestalo, že by se letadlo nevrátilo zpátky na zem 🙂 ), vysvětloval jsem mu, že může zkusit toto:

Láďa létal se Sambou (jak to, že nebyl na „Sambě“ 🙂 ) skvěle…

… tento motůrek dával modelu až turbínovou rychlost i zvuk …

… ale nikdy se člověk nezavděčí všem, zvlášť trenér ne 😀 …

… a přitom Štěpán létal dobře 🙂 .

Ono je to jasné už z titulní fotky, ale tady ještě jednou – Vašku, gratuluji.

Nástup s modely pro společné focení (rozklikněte obrázek pro větší rozlišení), Sýček teprve přilétá 🙂 .

A takto to dopadlo, výsledky jako fotka a úplné na Stoupáku.

Míro a kolektive, díky moc za hezkou neděli (a víno 😉 ).

Minulý týden jsem létal se Sýčkem, dnes byla řada na Slite. Mám pocit, že se chudinka věkem a používáním rozpadá, ale držela se statečně.

Záznamy mých letů, ve dvou jsem se zapotil, dobrý výsledek jsem si musel vybojovat. Mám takové létání moc rád.

Příští týden bude volno, dalšími závody, kam se chystáme, je RCEV v Plzni.

Honza
26. 5. 2024