Po soutěži v Horní Branné jsme se domlouvali, že když vyjde počasí, bude Manušická soutěžička. V neděli počasí vyšlo, takže MS byla. S překvapením a jako vždy parádní!
Přijeli jsme hodinu před ohlášeným začátkem – a jako obvykle z pilotů poslední 🙂 , těsně před startérem Markem.
Pilotů se nás sešlo 6, takže při „násedu“ se rozhodlo, že budeme létat v jedné skupině a to tak dlouho, dokud nás to bude bavit. Protože lístečky měl Vláďa připravené na 7 kol a na jeden lísteček se daly napsat dva výsledky, vyšlo to na 14, uff 😀 .
Vláďa má radost, jak zblbnul losovací matici 🙂 . Dokonce i body jsme si obsadili na celé závody stejné. Na letišti nás bylo osm, šest pilotů, startér Marek a pekařka a fotografka Hedvika. Všechny hezké a akční fotky jsou tedy její (a já jen tiše závidím schopnost zmáčknout spoušť ve správný okamžik).
Dramatické přistávání v prvním kole…
… a neméně dramatické hledání výšky na displeji. Nakonec jsem odhadl, že Jirka vylétl do 150 m a Vláďa Jirkovi přepsal FW v Altisu na nižší verzi 🙂 .
Pro Jirku to ale nebyl konec trápení, i když úsměv ho neopouští nikdy 🙂 . Při jednom „přistání“ (je to přistání, když se model poškodí?) bylo nutné lepit motorovou přepážky i lože matic pro upevnění křídla…
… s vyšroubováním zbytku polyamidových šroubů Jirkovi pomáhá Jirka – trikem je nahřát šroubovák, udělat v něm v dříku šroubu drážku a potom už to jde samo. Aháááá 🙂 .
Dva Limity v soutěži, přední je Jirkův, zadní Jardův.
Jarda měl ale dost smůlu. První nulu zapsal po přistání daleko v poli (Jirka pro něho jel autem) po problémech s rádiem (?)…
… dále pokračoval s Nymbusem, ale o moc lepší to nebylo 🙁 . Zajímavým momentem bylo přistání dlouho po signálu, kdy nemohl model dostat z výšky v požadovaném čase.
Jirka nám dával strašlivou „čočku“, moc hezky se na jeho styl kouká, létá hazardně nízko 🙂 .
Karel šlapal Jirkovi pěkně na paty, už se zařadil do kategorie pilotů, na které je třeba si dávat pozor 🙂 .
Konektor ve Vláďově modelu odmítl snášet zneužívání vysokými proudy a „upadl“, naštěstí hned po vypuštění z ruky, takže neřízený model přistál asi 15 m před pilotem…
… pájení plynovým zapalovačem nebylo úspěšné, tak bylo třeba nasadit „lehouše“.
I tento model bylo třeba opravovat, ale na vytrženou páku stačí kapka lepidla…
… ostatně při tomto stylu přistávání se není čemu divit 🙂 .
Marek to s námi vydržel celý den, díky moc 🙂 . Mimochodem, startovní hlášení bylo již tradičně korejštině 🙂 .
Ohněstrůjce …
… kvůli tomu se do Manušic jezdí 🙂 .
Bez časoměřičů, bez pomocníků …
… všichni najednou …
… jen Karel se nevešel 🙂 .
Hedvika byla bez práce, četla si a fotila 🙂 .
Výsledky
Výsledky ze Sorgu jsem si přepsal do Excelu. Zajímalo mě, jaký vliv má počet létaných kol na pohyby celkového pořadí – a nestačil jsem se divit.
Tato tabulka ukazuje průběžné výsledky, od 5. kola je nejhorší výsledek škrtnutý. V horní tabulce jsou výsledky přepočtené na 1000, v dolní tabulce je pořadí. Do 7. kola vedl Jirka, potom po 8. až 10. kole Karel. Vláďa se vyhoupl do vedení v 11. kole. No a já si holt myslím, že jsme měli včas skončit kolem dvanáctým 🙂 .
Ještě graf, je názornější než tabulka.
Po výprasku v Horní Branné jsem šel do sebe a strávil za uplynulý týden asi 6 hodin s Djangem na louce. Posunul jsem těžiště asi 13 mm dozadu (!), hrál si s výchylkami i dovážením (po 4 letech 🙂 ). Protože v neděli dost foukalo a byla termika, šel jsem do prvních kol s dováženým modelem. Nebylo to ono, po 3. kole (1:50) jsem zátěž vyhodil. Když potom Vláďa „přepálil drát“ a nasadil lehký model, sestavil jsem si také Calvina. Model dobrý, i když ještě pořádně nezalétaný, ale baterka malá – v 8. kole model vylezl jen 83 m, než motor chcípl. Takže jsem poté modely vždy po dvou kolech střídal, což také není moc chytré, uznávám. Také jsem se po onom třetím kole přepnul do „bezpečného“ režimu“ a létal vysoko, to bych si ani vyhrát nezasloužil 🙂 .
Z emailu:
Ahoj,
upřímně řečeno – jsem hotovej.
Příště to bude chtít zakomponovat povinou odpočinkovou pauzu na vyresetování hlavy.
Do desátého kola to ještě šlo, ale ve dvanáctém jsem se snažil vytočit stoupák na plnejch brzdách – přišel jsem na to až po sklesání o padesát metrů, ve třináctém jsem po ustředění stoupáku v padesáti metrech začal hledat Honzův třetí vektor (a ze stoupáku jsem vypadnul) no a tři minuty při druhém pokusu v posledním kole není třeba ani komentovat.
Vůbec nechápu, jak to mohl zvládnout Jarda , navíc s výletem přes pole.
Ale zalítal jsem si parádně – Vláďo díky.
Karel
Nejhezčí letošní závody, Vláďo a Marku – DÍK!
Honza
23.5.2022
Ahoj Honzo,
Bezva článeček, díky za něj.
Jinak u mne úplně stejné pocity, nejlepší letošní lítání, naprostá paráda se super partou lidí.
Utahanej jako pes, ale spokojenej, jedna skupina a mraky letů má něco do sebe.
Jako 1. bonus mám, že se dá lítat s lehoušem i v rozumném větru.
A 2. bonus mojí změnu v myšlení, když stojím na startu sám, sám si musím vymyslet kam a jak. Protože jak lítám vlastně jen soutěže a tedy s pomocníkem, trochu mi hlava spoléhala na jeho (Tvé) rady. No a teď nic :-D. Do toho přemýšlení (stejně jako Karel) nad třetím vektorem a rázem masakr v hlavě. Super.
Děkuju všem že jezdíte, tvoříte tu super partičku, zábavu.
V.
Ahoj Vláďo,
děkuji za pochvalu a naše parta je super!
Pořád o té jedné skupině a hodně letech přemýšlím. Když jsme to zkusili poprvé na mikrosoutěžičce, tak jsem byl utahanej jako kotě, přikládal jsem to počasí. Teď v neděli jsem odjížděl a usínal za volantem. Tedy závěr první – je to sport 🙂 , i když je mi trochu blbé hovořit o koukání do nebe jako o sportu 😀 .
Když se dívám na výsledky, jsou úplně jiné než z „normálních“ soutěží, tam výsledky konvergují (vítězové jsou jasní už od nějakého třetího kola). Ty nedělní vůbec. To znamená, že při takových dlouhých závodech asi hraje roli i únava/schopnost dlouhodobého soustředění. Kola jdou rychle za sebou a je jich hodně, asi si nelze dovolit se vyčerpat jedním dvěma nízkými lety, protože ty spotřebované síly následně chybějí.
Navzdory výše uvedenému, mně se jednoskupinové létání ohromně líbilo.
– Hodně soutěžních letů v různých podmínkách, to nenahradí žádný trénink někde na louce. Na závody jezdím létat, ne někde vysedávat 🙂
– Žádný pomocník mi do létání „nekecá“. Nemusím se rozhodovat, jestli radu poslechnout nebo ne, ani hledat viníka za blbý výsledek .
– Vyrobím jednu, dvě, tři škrtačky? Žádný problém, ostatní jsou na tom podobně.
Už se těším na další MS a trochu se bojím, že mi normální soutěže už budou připadat nudné 😉 .
Silnou termiku a spolehlivou techniku,
H.