RCEV Suché – 12.10.2019


Zavírák? Ráno cestou z Liberce na Ústí jsem přemýšlel, jak by asi vypadal „zavírák na konzervy“ 🙂 . Neobvyklé slovo, ovšem se srozumitelným významem – poslední soutěž RCEV v roce 2019. Krásné babí léto přitáhlo do Modelparku Suché 28 pilotů.


Na „normálních“ soutěžích se pozná, kdo kdy přijel, podle pořadí aut v depu, v Modelparku je to podle obsazení laviček 🙂 .


Jirka studuje nalosování – je spravedlivé 🙂 ?


Radkovi se přes týden „porouchal“ pohon, musel šroubovat a zapojovat a zkoušet …


… na nástup tak přišel s vysílačem a modelem ve 100 m 🙂 .


Fanda červené a asi největší smíšek na letišti…


… Jenda tatínka zase přelétal, až si tak říkám, jestli to, Ivo, neděláš schválně 😉 .


Jirka H. a „dřevo“, ale naděje, že by mohl dostat žluté triko přivedla už i Jirku k vyjednávání s Django Factory Týmem…


… jehož 3/4 jsou zde. Ruda organizoval soutěž, takže se nemohl zúčastnit dělení funkcí (zprava – logistika, vývoj a výroba, propaganda). Když se ovšem dozvěděl, jaká na něho zbyla, promptně ji odmítl, budeme muset hledat dál 🙂 . Hmm, jedovatou barvu trik můj foťák evidentně nemá rád.


Pohodička, ale jen zdánlivá, pod povrchem doutná rivalita 🙂 . Hned na začátku jsme si do rozpisu napsali i časoměřiče a pomocníky, takže se o mě kluci neprali. I když nevím, zda je ten rozpis napovídačů dobrá věc, jestli není lepší shánět časoměřiče bezprostředně před startem. Přeci „když mě ten blbec v jednom kole poslal do úplných (tři tečky), co když to udělá i podruhé“ 🙂 . Doplňuji tedy pravidlo, že pilot má kdykoliv možnost si vybrat pomocníka jiného 😉 .


„Růžovka“ úspěšně odstartovala, nalétala 10 minut …


… a při přistání rafla pilota do nohy 🙁 .


Aleš si tak celou soutěž před Vláďou udržoval mírný náskok, až do posledního kola. To už ve výšce foukal „couvák“, Vláďu pomocník Radek poslal po větru do výšky, já Aleše nutil zůstat nad hranou svahu. Když přišla bublina, zařval jsem toč, ale vzápětí mi došlo, že to byla chyba 🙁 . Ach jo, mám výčitky, trošku 🙂 .


Petr také patří k nám, kluci z DFT už akceptují, že mu „pomocníkuji“ přednostně. Přijel z Hořic sám, Marek mu zavolal až ráno, že nemůže.


Jirka M. je profesionál, záložní model má vždy sestavený a připravený.


Start přesně do signálu…


… a po úspěšném letu čekající hosteska s květinou 🙂 .


Podzimní létání nad barevnou krajinou je nádherné.


Míra se „na nás pouze přijel podívat“ a létal s Easygliderem…


… a vůbec ne špatně.


Navíc „přivezl“ z Roudnice i Tomáše, zase je nás o jednoho víc.


Někdo svačí v depu…


… jiný si musí brát hrnek na plochu 🙂 .


Jirka V. má občas svérázné názory, ale hlavně obdivuhodnou vitalitu.


Karel měl výraz jako z plakátu, kdyby měl na hlavě kuklu a stál vedle Migu-15… Být imperialista, měl bych strach 🙂 . Ale termika se bez soustředění létat nedá.


Slepené prsty v důsledku ťukance při přistávání.


Ruda s mikrofonem stíhal všechno – hlásit, organizovat, létat. Smekám. Škoda, že to trvalo tak krátce, šest kol a byl konec 🙁 .


Hemžení před společnou fotkou.


Standovi z celého srdce blahopřeji.


Po vyhlášení výsledků se ještě nekončilo, byly buřty. Mňam 🙂 .

Rudo, díky moc za hezkou sobotu, hlavně to počasí se Ti povedlo. Pokud bych měl za každou cenu hledat nějakou pihu na kráse, tak by to byly neskutečně protivné čínské berušky 🙂 .

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky jsou ve vlákně diskuse.

Minulý týden, při návratu ze soutěže v Horní Branné, jsem se nejprve nazval mnoha zvířecími jmény, a poté zpytoval duši. Nakonec jsem vše svedl na „zatracený optimismus“ a dal si závazek, že prostě musím létat výše. Včera to opět zafungovalo. Ostatně, čím víc o našem létání přemýšlím, tím důležitější se mi zdá duševní nastavení. Ale možná to tak mám jen já, nevím.

Létání to bylo zajímavé. V prvním kole, ještě za chladného rána, jsem na motor prolétl bublinou, ale než jsem ji zpátky našel, byl model po minutě letu v 50 m. Vydržela asi do minuty šesté, v sedmé jsem ve 20 m našel další stoupáček. Mám takové lety moc rád. V předposledním letu jsem letěl hodně daleko, ale protože už jsem na model dobře neviděl, vrátil jsem se a jen se štěstím našel další termiku. V ostatních kolech to byl vždy spíše boj o „nížku“.

Jo, poslední letošní soutěž to nebyla, příští týden se letí odložené Poříčí 😉 .

Honza
13.10.2019

Komentáře: 3

  1. Jako vždy článek boží, děkujeme, ovšem nejbožejší je „…. čekající hosteska s květinou“ 😀 . To jsem vyprskl smíchy. 😀

  2. Ahoj Honzo, moc pěknej článek. Jen upřesním tu 5. fotku od konce. Tukanec nebyl při přistání, ale při startu – Jarda se mi pokusil taranem useknout kus výškovky 🙂 Oba jsme si pak říkali, že se letadlo ve vzduchu chová divně a až po přistání jsme zjistili, že ani jeden model nevyšel beze šrámu – já měl kus výškovky sklopený jak basetí ucho a Jarda opravoval směrovku.

Komentáře nejsou povoleny.