Rozhodl jsem se ukončit „soutěžní půst“ a na poslední chvíli se přihlásil na malé výškoměry do Chomutova. Trofeje, originální a krásné, jsem si, stejně jako Ruda, mohl ovšem pouze prohlédnout a vyfotit 🙂 .


Ráno nás přivítala modrá obloha, ovšem poměrně silný vítr z „ošklivého směru“ a navíc i informace, že aeroklub bude létat a nad dráhu, která ležela šikmo po větru, se nesmí! Naštěstí se to nebylo tak horké, aerovleky byly za dobu soutěže asi jen 4; ono se totiž nikam jinam než na dráhu létat nedalo.

K ústecké partě se přidal i Jirka Tůma, jehož termické schopnosti jsou pověstné. Létají kluci čím dál, tím líp.

Organizace byla „skromná“ – Radek zajistil techniku, pan Petřík se chopil role startéra …

… a Vlasta měl na starosti gril a uhlí a buřty 🙂 , jako obvykle byly „mňam“.

Fyzických pilotů se sešlo 14, patnácté místo ve startovní listině bylo rezervní. Měřili jsme si navzájem, přičemž nalétané časy potajmu kontroloval „oficiální časoměřič“ v podobě startéra. Bohužel jednu „nesrovnalost“ zjistil, následovala dosti nechutná tahanice 🙁 .

Takto dopadneme všichni (prý 🙂 ) – Jirka Veselý jezdil ke startovišti na elektrickém skútříku.

Z podobného soudku byla zapsaná výška 284 m Jirky Tůmy – až Radek svým bystrozrakem na titěrném displeji přečetl prostřední číslici správně jako 0. Trochu se obávám, v co se nám ta modelařina s přibývajícím věkem modelářů změní 🙂 .

A opět oči – Béda řídil cizí model 🙁 . Naštěstí to byla havárie jediná. Ještě se do sebe ve vzduchu zaklesly Tilie Romana a Radka, po asi 10 m pádu se nepoškozené opět oddělily. Ani jeden z pilotů nenárokoval opravu. Ve výsledkovce si také můžete všimnout dvou zázračně malých výšek – kvůli „chcíplé“ baterce, to ale k té naší kategorii tak nějak patří 🙂 .

Karel jako vždy létal výborně – 3×1000, z toho jedna hodně štědře nadělovací.

Ruda se „chlubil“, že vytáhl malý model po půl roce.

Že jsem měl čas na focení nasvědčuje, že ne vždy se povedlo nalétat plný čas…

… popravdě se opakovalo dost, já třeba hned ve 4 kolech 😳

Leoš létal s historickým Daidalem – všiml jsem si, že má na křídle pruhy šikmo, taky to tak udělám, hned se model lépe pozná.

Soutěž byla inzerovaná jako „pohodová“, což se povedlo téměř beze zbytku, kluci chomutovský, dík!

Hlavní pořadatel a zároveň nejlepší pilot (nejen v Chomutově) Radek startuje …

… a občas i on předčasně přistává 🙂 .

A takto to dopadlo – blahopřeji moc!

Diskuse na Stoupáku.
Výsledky.

Já jsem pojal soutěž dost nesoutěžně, chtěl jsem vidět kamarády, přičuchnout si po dlouhé době k soutěžnímu létání a taky se přesvědčit, jak na tom po pauze jsem. Tedy, kamarády jsem viděl 🙂 a jinak dopadl neslavně, jako v tom vtipu od Neprakty: „Sire, zprávy z bojiště jsou rozporné, jeden posel tvrdí, že jsme poraženi na hlavu, druhý, že jsme dostali na prdel.“ Nebo ještě slova Jirky Tůmy, že se pilot po prvním letu domnívá, že bude mít „škrtátko“, ale neví, že to byl nejlepší výkon dne 🙂 . Ale co, dostal jsem motivaci dokončit Djanga, létat výše, trénovat, a taky už se těším do Bechyně, pod 300 m nevypnu 🙂 . Mimochodem (není to reklamace), ve výsledcích se mi neobjevil let s rekordní výškou 80 m, možná naštěstí, trval málo přes 3 minuty 🙂 .

A na závěr ještě dvě fotky skutečných letadel, jak něco letí, fotím jako divý 🙂 .

Ještě jednou dík za krásnou sobotu.

Honza
15.7.2018