Do Úpice na „enka“ jezdím moc rád. Letiště je sice zrádné, buřty si taky musíme přivézt sami, ale atmosféru parta okolo Petra Lokvence umí vždycky zařídit skvělou.


No, a Petrem hned taky začnu. Ač nerad, chopil se vysílače a postavil se na startovní čáru (tedy vlastně za ní, protože odstartovat je nutné z „paluby“ 🙂 ). Musel, jinak bychom létali ve třech 🙁 . „Opravdoví“ piloti se totiž vyžívali jinde, v Lanškrouně na F5J a v Rakousku na F3F.

Petr si zaslouží obdiv. Létal nízko, protože by ve větší výšce na model neviděl. Počasí bylo zrádné, hodně zrádné. Ve většině kol se motorovalo znovu, naklouzat 6 minut z výšky přes 200 m byl problém, minimálně ve třech kolech to padalo úplně všude. A přitom proti modré obloze a sluníčku byly modely špatně vidět.

Z domácího klubu létal ještě Michal s fungl novým Etalonem 3000.

Nový model je třeba „napípat“ 🙂 . Stejně se nevyhnul jedné nule, když při přistávání namísto klapek spustil motor. Já vím, že s výškoměrem se motor spustit nedá, ale stejně mě děsí představa, že pilot velkého stroje má jeden knipl a sadu přepínačů, kterými kniplu přiřazuje funkce. I když proti gustu žádný dišputát 🙂 .

Ostatní domácí piloti z „Klubu seniorů pohodového létání“ se soutěže zúčastnili jen se stopkami, modely vytáhli až poté, co nebezpečí přistání na čáru pominulo. Ale i tak jim to sluší 🙂 .

Dvojici místních doplnil Jirka a já.

Po nakřápnutí „véčka“ v Nové Pace létal Jirka se starším Daidalem 215. Stěžoval si ale na uhýbání modelu při vysunutí klapek. Tady bylo vše v pořádku, …

… pravda se ukázala až po prohlédnutí tohoto snímku – bezzubé servo. Přesto létal výborně, jen na přistání se nesmělo moc rychle, aby vzduch servo nepřepral.

Etalon konečně létá 🙂 , stačilo přidat 5 g olova do čumáku a model je jako vyměněný. Pilot se ovšem ještě má co učit, ale už je alespoň na správné cestě 😉 .

Mimochodem, při čtení monografie o polském pozorovacím Lublinu R-XIII v FMT jsem se dozvěděl, že vynálezcem „motýla“ je polský konstruktér Jerzy Rudlicki (patent z roku 1930).

Vyhlášení výsledků se tentokrát obešlo bez medu. Asi líné včely 🙂 , nebo studené počasí. Prý až na další soutěži koncem prázdnin.

Petře a kolektive, děkuji za krásné dopoledne!

Honza
30.5.2017