Zima, vítr, dokonce sníh 🙂 , navzdory tomu ale výborná nálada, zvláště když vylezlo sluníčko. Taková byla „soutěž v přistávání na čáru“ kategorie RCEN v modelářské oáze v Suché.

Uposlechl jsem výtek z minulého roku a přijel včas. Mimo zřejmé nevýhody, že jsem mohl mrznout o hodinu dýl 🙂 , to však mělo i výhody – minimálně dvě. Ruda mi barvitě popsal včerejší soutěž F5J v Hořicích, až jsem zalitoval, že jsem dal přednost výletu, a taky jsem viděl přijíždět kamarády. Jarda mi sice ukazoval prach a pavučiny na Minikoradu…

… ale létat nezapomněl a vyhrál! Blahopřeji.

Další favorit (na druhém místě celkově) Honza Micka ještě přes soutěží zjistil, že servo „neservuje“, takže Tilii zase sbalil a létal …

… s modelem náhradním. V posledním letu mu sice shořel motor, takže vyrobil škrtací let, ale nakonec nestačil jen na Jardu (o 8 bodů). Taky blahopřání.

Velkou výhodou Modelparku je zázemí, před větrem je kam se schovat, a v klubovně se topilo.

Stánek s občerstvením je již tradiční součástí soutěží v Suché. Klobásy přišly vhod (= něco teplého). Mimochodem, 14. května bude v Modelparku letecký den, hlavně tryskáče. Přijďte se podívat.

Jirka Mihulka je soutěž od soutěže lepší. I když F5J „vakuovka“ v panujícím povětří asi nejlepší volbou nebyla, možná by bylo bývalo lepší nenasazovat uši 🙂 …

… i když s nimi vypadá model o hodně lépe.

Hlavní je ale styl – závidím 🙂

Ruda Rada s Etalonem (taky budu jednoho mít – už brzy, snad 🙂 )…

… hlavně mne však zaujal jeho vysílač FrSky. Vypadá fakt dobře.

Karel Jeřábek s … co to vlastně je? Prima od Reicharda? Nejsem si jist.

Mirek Kopecký s Daidalem a kosou, byla opravdu dobře naklepaná 🙂 .

Teď budu kritizovat. Zase „počítač“. Soutěž začala se značným zpožděním – kvůli problémům s výpočetní technikou 🙁 . Navíc nebyly ani obvyklé „lístečky“ (neobvyklé ale zafungovaly taky), soutěžící mezi koly byli promíchaní jako v F5J (jako by to bylo v RCEN potřeba), což vzhledem k samoměření občas způsobovalo trochu zmatky. Kdyby připíchli na zeď A-trojku s rozpisem, mohlo být vše včas a ve větší pohodě. Alespoň si to myslím a doufám, že mě příště nezbijou 🙂 .

Soutěžících se sešlo 10 a létalo se na 5 startovištích, tudíž pro účastníky bez odpočinku. Mně to ovšem, na rozdíl od počítačů, naprosto vyhovuje 🙂 .

Vyhlášení výsledků a pivní ceny – ještě že se mnou nejeli kluci 🙂 , musel bych jim ceny zabavovat.

Odstavec o mně. V tomto přistání jsem měl kliku, když se Castor zachytil o pásku čumákem i křídlem. Jinak jsem přistával do 40 cm, což považuji, vzhledem k soustavnému netrénování, za úspěch. A na Honzu Micku mi chyběl jen jeden bodík 🙂 .

Výškoměr už z modelu ani nevyndávám, létal jsem „na zbabělce“ 🙂 . Před i po soutěži jsem si zalétal se samokřídlem, jsem do nich „zamilovanej“, můj příští model bude zase „bezocasník“.

Honza
24.4.2016