Letošní druhá F5J v Hořicích se opět (jako vždy!) povedla 🙂 – perfektně připravené letiště, dokonalá organizace a mně se také dařilo 😉 . Odvrácenou stranou je ovšem to, že fotek i textu je tentokrát málo – lenivím a pychnu 😀 .
Míra Číp létal s „malým“ a dobře – v jednom kole „1000“. Nechal se slyšet, že je to jeho poslední soutěž a že bude létat jen historiky. Já jen doufám, že to buď nemyslel vážně nebo si to ještě rozmyslí, chyběl by mi.
Klasický obrázek – Tomáš s notebookem pod přístřeškem, pod nímž se střídají soutěžící s modely a „problémy“ s Altisem. Povětšinou jde jen o kontrolu verze firmwaru. Jirka dolétával soutěž také s Daidalem kvůli „poruše“ (upadlé OP) Eosu.
Honza Uhlík se také „počapil“. Prý slíbil Romanu Vojtěchovi, že s ním bude jezdit, ale moc nadšeně to neříkal – nechápu 😉 . Stork se jevil jako lepší volba než Scorpion od stejného výrobce.
Maxu bych chtěl taky 🙂 .
Radek konečně s „velkým“. O jeho dojmech si můžete přečíst více ve vlákně na Stoupáku, stejně jako dojmy vítěze Romana Vojtěcha.
Jeden z nejzajímavějších momentů – doletí či nedoletí ❓ . Optimismus některých „F3jéčkařů“ byl velmi nemístný, kdy pronásledovali stoupáky daleko po větru, aby poté nasedali do aut, aby se stačili s modelem vrátit k dalšímu kolu. Nul za přistání mimo letiště bylo mnoho, mockrát se i krokovalo k 75 metrům (někteří máme hodně dlouhé kroky 🙂 ). Už v průběhu soutěže Jirka navrhoval, že by mělo být vytyčeno ono 75 m pásmo, aby si někteří piloti nemuseli hrát na antilopy 😀 . Petr jménem pořadatelů slíbil, že to zváží. Párkrát se z depa ozvalo i mumlání na porušování „bezletové zóny nad „velkým“ letištěm“, ale to je nakonec věcí pořadatele 😉 .
Dojmy:
Ten můj výsledek fakt nechápu. Letěl jsem „maxe“ jen dvakrát, jeden let něco přes 3.5 minuty, 2 kousek přes 5, měl jsem „1000“ za 5:12 a nulu za přistání (Kubicovo kolečko 😆 , prý jsem některé přihlížející pobavil a potěšil). Čtvrté místo po základní části ze 27 pilotů je můj asi největší úspěch. Ve finále už funělo na Castora moc, po větru jsem si netroufl 🙁 . Překvapivě mě ale „hořické“ počasí bavilo, mám rád létání nízko a termiku, kterou je nutno hledat. Soutěž byla „samoměřící“. Létal jsem v „týmu“ s Jardou a bylo to prima. Zdá se mi, že samoměření je jednou z podmínek pohodové soutěže, nikdo se nehádá, nikdo neprotestuje. Líbí se mi to více než „oficiální“ přístup.
Pořadatelům děkuji, kuchařkám vzdávám hold!
Honza
15.7.2014
Taky se mi zdálo těch turistických výletů pro model více než nul ve výsledkovce, ale při samoměření se všechno uhlídat nedá… proti létání nad dráhou Aeroklubu se musím ohradit, uteklo nám to hned v prvním letu soutěže, ale pak už jsme to hlídali a kromě asi dvou napomenutí s tím snad nebyl problém??
Ahoj Petře, to s těmi zónami není výtka 🙂 . Můj názor je, že upozornění/penalizace je věcí pořadatele, navíc je problémem to, že se narušení zakázaného prostoru dost blbě odhaduje (pro srovnání viz třeba Hranice, kde to bylo naprosto jasné, protože pilot stál prakticky na hranici tohoto prostoru). V Hořicích je dráha tak 200 m od startoviště, takže by bylo potřeba nějakého mávače a záměrné konstrukce 🙂 , protože od startoviště se poloha modelu odhadnout téměř nedá. Podle mě je fér, aby startér (Pavel) upozornil, když už se mu to nezdá, a pilot musí poslechnout. Další věc ovšem je, zda případné penalizaci musí předcházet varování, asi ne, ale to by muselo být narušení měřeno exaktně. Napadá mě třeba, že do 30 vteřin po varování musí být model pryč nebo zasáhne Tomáš s raketou 🙂 . H.
Trochu offtopic, když tu vyhrožuješ, že mě použiješ pro likvidaci hříšníků – na http://modelweb.fotozona.cz/search/label/rakety jsem publikoval zatím tři díly pojednání o modelech raket. Je to takový starý rest, k sepsání jsem se chystal déle, teď nějak o dovolené dozrál čas a tak jsem pulikoval první sérii textů…
Tome, úžasné počtení, dík!!! H.