Drobky – 13.11.2011

V sobotu odpoledne jsem odlétal poslední letošní kolo korespondenční soutěže X5J/F5J. Bylo krásně modro, ale celkem větrno (jako před týdnem, kdy jsem rozbil Vira, ale ne) a zima – jen 3 °C. Na „letišti“ nás bylo víc, další dva RC piloti, ale hlavně spousta draků představující „drakovou baráž“. Stoupáků bylo spousta, ale hlavně se v okolí potloukala banda kání, stačilo jen počkat, až začnou točil.

F5J:
1. let: 9:57, FAI výška 133 m, přistání do 1 m = 581
2. let: 9:58, 117 m, 1 m = 590
3. let: 9:59, 85 m, 3 m = 597
Celkem 1768 bodů.

Motoru jsem potřeboval 18, 16 a 11 vteřin.


Sice jsem měl cukání letět ještě jinou kategorii oné korespondenční soutěže, ale zima zvítězila a zahnala mě domů.

Castor je o moc výkonnější než Virus, celkem mě to zase překvapilo, přeci jen jsem s ním 2 měsíce neletěl. Jaké by to potom asi bylo se Suprou :-).

Balsetta

Křídlo o OP jsou hotové, křídlo váží celkem 19 gramů, OP (po rozříznutí a slepení to bude „motýl“) má asi gram. Nakonec jsem myšlenku serv v křídle opustil, nějak mi je líto do křídla řezat díry. I tak jsem Balsettu dal zatím k ledu (vzhledem k nastávajícímu ročnímu období téměř doslova), musím nejprve spravit Vira a také zapomenout na všechny chyby, jichž jsem se při stavbě „vystřelovadla“ dopustil – odtokovka je zvlněná a taky si nějak nemohu zvyknout na ty tvary – to je se mnou vždycky tak, když stavím bez plánku, vyjde mi z toho něco, co se mi nelíbí :-(. Nicméně je zřejmé, že házedlo touto technologií do 50 gramů včetně rádia postavit půjde.

RCEE/Autonomy
Nevyšlo to, předsednictvo KLeM SMČR pravidla RCEE (Autonomy) nepřijalo. Zdůvodnění svědčí o „nepochopení“ koncepce, ale nevadí. Alespoň odpadnou některé povinnosti spojené s oficiální soutěží.
Předběžné termíny pro Autonomy v Manušicích jsou:
– neděle 6. května 2012
– sobota 7. července 2012
– sobota 15. září 2012

Pokud nebude „autonomní“ termické počasí, bude náhradou výškoměrová Head-to-head (nebo nějaká jiná „blbina“).

Aristides Almagro
Ve Španělsku umřel pan Modelář Aristidez Fernandez Almagro. Modeláři mu udělali stránku na Wikipedii a také soutěž na jeho památku. Prý létal A-dvojky v roce 1967 na Sazené. Píšu to sem proto, že by mne zajímalo, zda existuje nějaká neoficiální historie modelářství v Česku (či Československu). Asi ne a je to škoda :-(.

O soutěžích od p. Vydry
Hledal sem cosi ve starých ročnících Modeláře a v čísle 9/75 je úvodník od pana Milana Vydry s titulkem „Méně by bylo více“. Stručně, technicky se kategorie vyvíjejí, soutěže organizačně zaostávají. „Kolik ze stovek našich (tj. modelářských) soutěží je opravdu významných, dokonale zajištěných, a tedy regulérních a hodnotných?“. V podstatě jsme za těch 35 let moc nepokročili, pokud se objeví nějaký nápad na soutěž či seriál, který by se vymykal šedému průměru, hned se ozve „řev“, inu jako tenkrát.

Honza
13.11.2011

komentářů 8

    1. Petře, já mám lepší nápad – vycvičit si káni. Nebo dvě, jednu na kroužení v klesáku, tu bych vypouštěl pro ostatní :lol:. V sobotu to byla fantazie, ty ptáky to snad strašně bavilo, a mě taky – stačilo počkat, až začnou kroužit do 300 m ode mě, a odstartovat, něco takového jsem ještě nezažil.

      Jinak já Supru ani nechci, (a) nemám na ní pilotně, (b) nejsem ochoten do modelu vrazit tolik peněz, (c) zas tak vážně soutěžení neberu :-). H.

      1. Honzo, já si musím rýpnout… Tohle „stačilo počkat, až začnou kroužit do 300 m ode mě“ je právě problém v debatách s tebou – jsi moc zvyklý na tyhle kategorie s volbou startu. Jenže fór je právě v tom, jak naletět maximum přesně na písknutí – to je ta pravá vychytávka a adrenalin 🙂

        Jinak k tomu tvému bodu a) u Supry – tahle letadla jsou naopak děsně hodná, člověk se učí, jak z toho dostat maximum, ale už od začátku budeš mít dobrý pocit. Já kdysi létal s F3B a i takový Sting je hodné letadlo, Shock je pak úplná pohoda, v podstatě se řídí v jistém ohledu snáze než kdejaké RCEK, protože víc drží směr a nemusíš tolik korigovat vítr a další vlivy.

        1. Tomáši, dělám to, co mě baví ;-). Adrenalin je „číst vzduch“ a nelétat zbytečně vysoko :-). Po oněch 3 minutách jsem byl asi 300 m daleko, ale jak jsem následně pochopil, tak jsem před stoupákem „prchal“, držel jsem se přední hrany.

          A k druhému odstavci – pozoroval si někdy ruce špičkového F3J pilota?
          H.

          1. Ad ruce pilota – tak jasně že se řídí pomocí obou rukou, které se hodně hýbou a leckdy se používají i klapky během zatáčky – to často uvidíš i u mě, ač nějak extra špičkový pilot rozhodně nejsem 🙂 Jenže to se nijak moc nevylučuje s tím pojmem „hodné letadlo“ – prakticky všechny tyhle modely v zatáčce krásně sedí a nejvíc páčkování je při středění v něčem úzkém v turbulenci. Prostě pohoda – kam model namíříš, tam taky letí a to páčkování se postupně učíš pro maximalizaci výkonu. Prostě se není čeho bát – ono to vypadá složitě, ale ve skutečnosti není se zvládnutím plně mechanizovaného modelu až zas tak moc práce.

            Jen počkej – až rozlétáš to svoje staré F3J, tak na to přijdeš brzy sám a pak ti začne něco podobného, ale výkonnějšího, brzo vrtat hlavou 🙂

  1. Jen pro zajímavost – čím SMČR zdůvodnilo zamítnutí Autonomy?
    Sám si sice taky myslím, že tento koncept kategorie není moc vhodný pro „standardní soutěžení“, dost ale pochybuji, že by se moje důvody sešly s těmi od SMČR :-)))

    A rýpnutí – co takhle místo nějakých Autonomy vyhlásit klasické F5J?

    1. Tomáši, zdůvodnění snad bude v zápisu, já ho dostal jen neoficiálně, stručně to snad lze shrnout do výroku, že bez činovníků a časoměřičů soutěž uspořádat nelze. Klasické F5J nebude, protože organizaci sám nezvládnu. A druhý důvod je ten, že Autonomy mě prostě baví víc 🙂 H.

  2. Thank you very much for mentioning the Aristides Memorial, great modeler and great person.
    Greetings from Spain.
    Friends of Aristides.

Komentáře nejsou povoleny.