Po deštivém a větrném týdnu přišla nádherná sobota a soutěž „Non-stop 1000“. S elektrovětroni se nás na Sokolím vrchu u Dobrné sešlo devět.



Zvednutá víka kufrů znamenají, že modeláři už jsou tady a pilně se chystají na soutěž.

Zvednutá víka kufrů a zvednuté kapoty jsou charakteristické pro elektrolety – je třeba dobíjet baterky.

Před soutěžním letem bývá zvykem si „očuchat“ vzduch. Radek s Rapidem bohužel přistál do louže, takže „vyléval vodu, odbahňoval a sušil“. Byla to jeho první soutěž a létal výborně.

Jirka s Mistrálem (Reichard dělá hezké modely, že?) před zkušebním letem.

NS-1000 znamenala pro tohoto Rorýse „zmrtvýchvstání“, po 14 letech se dočkal elektropohonu a opět „ochutnal“ vzduch. Bohužel motor Turnigy nevydržel soutěžní nasazení a nový se nevešel – měl otvory pro šrouby pootočené, takže dráty vyšly jinam! Proto Honza ve druhém kole použil „hotlinera“ a nevedl si vůbec špatně (na malou polystyrénovou potvoru s asi 1300 mm rozpětí).

Jdeme na to – úplně vpravo Milan Absolon, který se ujal organizace. Díky němu jsem si mohl zalétat – dík :-).

Před startem jsme minutou ticha uctili oběti havárie polského speciálu a poté začal Milan odpočítávat sekundy do startu.

A rovnou do rozsáhlého klesáku. Byla to hrůza, skoro jsem měl strach, že jsem nenabil baterku. Projevilo se to i na nalétaných časech, kdy většina borců odpadla po 1. průletu. Potom už to bylo dobré – vyhrál jsem kolo, když mi zbylo po přistání ještě 48 sekund motoru.

Smůlu měl Zdeněk, který řídil Arnoštovu Primeru, zatímco ta jeho zapadla do lesa. Naštěstí bez větších škod. Obloha byla naprosto bez mráčku, téměř bezvětří, termika silná, takže se létalo vysoko.

O přestávce si Jirka zalétal s Jokosukou …

… a Michal předvedl Eagla i s navijákovými starty.

Do druhého kola už nás nastoupilo jen 5, když museli někteří odjet předčasně.

Můj Havran zřejmě nasál popílek z islandské sopky (byl jsem opravdu vysoko 🙂 ). Do prvního průletu jsem klesal s protáčející se vrtulí a motor nešel nastartovat. Tak jsem přistál, rozpojil dráty, opět je spojil a znovu odstartoval – už jen mimo soutěž. Po druhém průletu jsem přistál úplně (bolelo mě za krkem) a už se jen bavil. Jinak na tu půlhodinu mi stačila dvě stoupání do asi 70 m, tak moc to nosilo.

Mistrál při průletu – ještě je vysoko, předpis je do 3 metrů.

Výsledky druhého kolo jsou fantastické, všichni 4 piloti se dostali přes 40 minut.

Výsledky

Úprava pravidel, kdy se průlety létají v 15. a 30. minutě a poté každých 5 minut pomohla soutěž (či kolo) zkrátit na únosnou délku. Skoro bych řekl, že je cílem si za první půlhodinu ušetřit co možná nejvíce energie na pozdější průlety :-), při dnešním počasí určitě.

Jak to bude s příštími soutěžemi NS-1000 v tuto chvíli nevím. Příští týden bude RCEN v Ústí, za 14 dní NEL v Manušicích, tam se bude NS-1000 létat také. V květnu ale jednu NS-1000 v Děčíně opět udělám. Jinak formát soutěže je volně k dispozici, pokud by to chtěl někdo zkusit.

Jan Kubica
17.4.2010