Při loňském návratu z Hluboké jsme si dali „závazek“, že příště navštívíme Konopiště. Závazky plníme na 100% 🙂 .
Ubytování jsme měli v Americe (u Votic 🙂 ) v zájezdním hostinci na dvě noci 5.-7. září. Počasí nám vyšlo na jedničku, přesto dostal děda rýmu, takže jsme ve čtvrtek ráno jeli rovnou domů. Přesto jsme toho za úterní odpoledne a středu stihli dost 😉 .
První zastávkou byl Benešov. Zajímavé bylo, že každý z nás městem projížděl, ale na náměstí jsme všichni byli poprvé 🙂 . Oběd v jídelně, zmrzlina, prohlídka – hezké 🙂 …
… měl jsem s sebou jen starý, hloupý (ale zato malý a „kapesní“) foťák, takže mé oblíbené architektonické detaily jsou tentokrát poněkud rozplizlé.
Když nechám stranou dotační podvody apod., musím uznat, že z původních ruin státního statku vzniklo hezké místo, na které se dobře kouká a ve kterém se člověk cítí příjemně.
Samostatné pokoje v „hostinci“.
Po krátkém odpočinku jsme vyrazili do Votic…
… a záložnou. Dneska jsou tyto instrukce na papíru, tenkrát je tesali do kamene – úžasné.
Cukrárna příjemná zvenku i zevnitř, pochutnali jsme si.
Na dědu s babičkou už toho bylo dost, s Hedvikou jsme ještě vyrazili na pěší prohlídku okolí Ameriky, ke kapličce sv. Vojtěcha. Dnes stojí na nezalesněném vrchu…
… kvůli kůrovci a následně motorovým pilám 🙂 .
Středa ráno a Konopiště. Jak by se asi naším zemím vedlo, kdyby Ferdinand do Sarajeva nejel.
… a medvěd, ne ovšem náš hnědý, nýbrž himalájský medvěd ušatý. Asi proto, že je hodnější 🙂 .
Co to muselo dát práce (a přitom je to taková blbost 🙂 ).
Při odjezdu ze zámku jsem za rybníkem zahlédl věžičku. Cestu jsme chvíli hledali (to moje zatracené navigační neumění 😉 ), ale cíl stál za to – kostel sv. Jakuba a Filipa…
… takové velmi příjemné místo k rozjímání.
Na památník jsme narazili náhodou, při hledání restaurace, nakonec jsme skončili „u Turka“, ale já kebab rád.
… brána. Zámecký park je proslulý, nechali jsme D+B na lavičce a oběhli jej, ale nějak nás nezaujal, možná by to chtělo ještě jednu návštěvu na jaře, až budou ptáci zpívat 🙂 .
Je to drak, není to drak, toť otázka. Litoval jsem, že jsem neměl lepší foťák.
Cestou z Vlašimi do Votic jsme se zastavili v Louňovicích a na Blaníku. D+B zase na lavičce na úpatí kopce (pořád mám výčitky, přehrávám si Jeníčka a Mařenku, jak je otec vzal do lesa, tentokrát jsem do lesa vzal své rodiče já 🙁 nebo 🙂 ).
Z rozhledny je krásný výhled ven …
A to je konec další prázdninové cesty. Nepřestává mě fascinovat, co všechno lze u nás vidět a zažít za dva dny „na pár kilometrech čtverečních“.
Honza
14.9.2023