Laponsko

Dneska byla první sobota mého pobytu ve Finsku, kdy jsem nemusel do práce. Proto jsem si naplánoval výlet. Oulu leží asi 200 km od polárního kruhu, tj. místa, od něhož na sever mají dny, kdy slunce buď nezapadne, nebo vůbec nevyjde. Když jsem se o svém úmyslu zmínil kolegům, doporučili mi se cestou zastavit v laponské a arktické zoo v městě Ranua.


Zoo není na obyvatele početná, má až na pár výjimek jen zvířata, která žijí ve Finsku. On by asi africký kopytník laponskou zimu těžko přežil 🙂 . Bobra jsem viděl naposledy na Baťově kanále 🙂 .

Jeřáb popelavý prý ve Finsku hnízdí a na zimu odlétá k nám.

Ze zoo jsem měl příjemný pocit, výběhy jsou obrovské, pro zvířata, pro lidi už je to horší. Ale zase je to jako v přírodě 🙂 . I když příjemný pocit – zima mi byla, i když byla modrá obloha. Ale prý neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení lidé 🙂 .

Kdyby se chtěl někdo poučit o finských jménech sýkorek a dalších drobných ptáků.

Vyfotit sovici sněžnou kompaktním fotoaparátem považuji za hodně obtížný úkol. V automatickém nastavení to nejde, zkoušel jsem měnit parametry ručně – zde už jsem skoro spokojen 🙂 .

Výr byl asi 10 m vysoko, ale nakonec se na mě kouk 🙂 .

Puštík na mě koukal sice furt, ale nemohl jsem najít správný úhel, aby byl vidět.

Jestřábice.

Včelojed. Zajímalo mě, proč tažným ptákům stojí za to překonávat obrovské vzdálenosti, když přeci „v teplých krajích“ musí mít mnohem lepší podmínky k životu. Není to pravda. Když v severním Finsku sleze sníh, příroda vypučí strašlivou rychlostí, protože má málo času. Včelojed tak má na 4 měsíce takovou hojnost potravy, o jaké by se mu v Africe ani nezdálo.

Sovice krahujová je také místní druh. Sovy se fotily snadno, byly ve voliérách a nemohly se schovávat v křoví.

Rybníček s vodním ptactvem.

Orel mořský, nelétající. Prý zraněný od drátů nebo lovců.

Divoké prase a vrabčáci 🙂 .

Asi největší atrakce…

… proto hned dvě fotky. Mědvěd je finsky Karhu (je to i značka piva, proto to vím), lední je Jääkarhu.

Medvěd hnědý, zhruba tam, co padá stín…

… na můj foťák už to bylo moc daleko, ale medvědům se ve výběhu asi 100×200 m žije určitě mnohem lépe než v těsné kleci.

Vlci a vrány.

Lesní divoký sob. Prý vzácný a znovu se vysazuje do přírody. O „domácích“ sobech se ještě zmíním dále.

Postrach skandinávských řidičů – los. Také byl schovaný až na druhém konci dvouhektarového výběhu 🙂 .

Výběh patřil psům mývalovým, ale ti byli zalezlí. Tak alespoň hyperaktivní veverka 🙂 .

Největší vzácnost – polární liška, snad se je podaří udržet, oteplování navzdory.

Pižmoň – podle mě nejdokonaleji na zimu připravené zvíře.

Z pohodové zoo (parkoviště bylo plné, ale návštěvníci se nepotkávají, místa je tam spousta) k turistické atrakci kousíček za Rovaniemi. Podle mě jsem měl štěstí, že už je konec léta a řádí koronáč. V zábavním parku nazvaném Santa Klausova vesnice bylo jen pár duší a většina atrakcí zavřených. Byla zima, takže vyfotit čáru polárního kruhu …

… vysvětlení, co že to vlastně je (viz úvod výše), s „ksichtem“ na věži v pozadí …

… a hlavní poštu. Jsem rád, že máme Ježíška, který je poměrně abstraktní, takže podobnou vesnici mu snad nikdo nepostaví 🙂 .

A rychle zpátky do Oulu. Rychle vlastně ne, ono se jezdí pomalu a dost se to kontroluje. A hlavně všude pobíhají sobi. Jsou polodivocí, patří farmářům, ale po většinu roku se pasou volně. A aut se vůbec nebojí, takže je nutné počítat s tím, že bude třeba náhle brzdit. Podobných skupinek jsem viděl tak 10, přecházet 2, za celkem asi 450 až 500 km.

Když už jsem začal s ježděním, popíši „story“ s autem. Můj pobyt zde se překrýval s pobytem kolegů, kteří potřebovali převážet velké věci a proto si půjčili velké auto. Já jsem si zamluvil malé, ale nakonec to dopadlo tak, že malé nebylo a „musel“ jsem si nechat Passata. Je tlačítkový, v podstatě se dá ovládat levým palcem – pouze přepínáním adaptivního tempomatu, potom se sám rozjede i sám zastaví, podle toho, co dělá auto před ním. Samozřejmě, volantem se ještě točit musí. Pro finské poměry, kde se nespěchá, nýbrž se přemisťuje z A do B, je to velmi příjemný vůz.

A nakonec povzdech, jaký to mohl být krásný výlet, kdyby mohla žena přijet alespoň na víkend za mnou, zatracený virus 🙁 .

Honza
19.9.2020