Další výlet s rodiči o prodlouženém víkendu 19.-21. dubna 2024 nás zavál na Vysočinu, do Žďáru nad Sazávou a přilehlého okolí.
První zastávkou byla Kutná Hora. Z každé budovy, z každého předmětu vane historie.
Rytíři vypadají jako živí …
… jednorožec ovšem trochu kýčovitě. Ale v Kutné Hoře se leccos ztratí.
Rodičům už to sice moc neběhá, ale stejně na mě museli občas čekat, až si …
… vyfotím všechny věže …
… a sochy.
„Barbora“ je nádherná. Stejně mi pořád vrtá hlavou, že v minulých dobách se stavělo hezky a tudíž asi i pěkně draze. Není v té naší době něco špatně?
O kousek dál je Čáslav, kde jsem se už mockrát chtěl zastavit. Co postavili obchvat, viděl jsem vždy jen věže, ale nikdy nenašel čas se zastavit. Byla příšerná zima, takže jsem si návštěvu moc neužil 🙁 .
Kostel, kde je pochovaný Jan Žižka …
… s věrozvěsty (tedy, pokud to Cyril a Metoděj jsou).
Žižkova socha od Myslbeka. Kvítí ukazuje na jaro 🙂 .
Zahradníkův domek v areálu zámku či kláštera ve Žďáru nad Sázavou. V domku jsou čtyři apartmány, z nichž jsme dva na dvě noci obsadili.
Zámek patří Kinským a připadali jsme si opravdu jako na zámku, ovšem moderně a vkusně zařízeném. Talíře na stěně mi připomínaly Malý vůz.
Sobotní ráno bylo deštivé, zmrzlé a pošmourné. Po snídani jsme (H+H) si prohlédli krásnou expozici Muzea nové generace (v recepci hotelu) – úžasné. V kostele na Zelené hoře byla svatba, tak jsme kostel pouze obešli, řekli si, že zítra je také den a rozjeli se k Velkému Dářku. Bylo jako u Baltu, tak jsem si vyfotil alespoň konipasa lučního.
Hlinsko a Betlém …
… i když já koukal spíše na rybáře 🙂 .
Veselý kopec moc veselý nebyl, spíše mokrý (flek na fotce je kapka vody na objektivu). V hospodě jsme si dali výbornou polévku.
Vejměnek 🙂
Ždárské náměstí …
… hezké a upravené.
Tzv. dolní, či morový hřbitov, navržený Santinim v půdorysu lebky.
Nedělní ráno bylo jako vymalované, do kostela spěchali místní na mši, já fotil budovy …
… kosici …
… napajedlo …
… a lampy.
Nedělní dopoledne patřilo návštěvě poutního kostela na Zelené hoře. Krásně nám o něm paní průvodkyně povídala. Stavba je to bezesporu geniální (jako byl Jan Santini) s pohnutou a zajímavou historií.
Závěr výletu patřil jihlavské zoo.
Tak zase příště nashledanou.
Honza
25.4.2024