Karlovy Vary

Mockrát jsme si při průjezdu Karlovými Vary říkali, že se musíme jednou zastavit. Mezinárodní filmový festival poskytl vhodnou záminku.


Dorazili jsme ve středu večer. MFF má i výhody – třeba školu předělanou na hostel 🙂 . Lze tak přespat téměř ve středu města a navíc se potkat se spoustou lidí vyznávajících minimalistický styl jako my 🙂 .

Z jednoho z Nepraktových vtipů: „o dovolené vyměníme 1+1 na 1×1“.

Škola, ve které (resp. u které) jsme nocovali, slavila 120 let, moc se mi v ní líbilo.

Čtvrteční ráno a fronta na lístky. Frontu jsme vystáli, abychom se dozvěděli, že lístky nejsou. Zklamání bylo veliké 🙁 .

Holt jsme zanedbali přípravu, prý se musí vše předem, být u stánku 2 hodiny před otevřením a tak. Příště ale asi nebude, tolik lidí pohromadě mi pije krev 😀 .

Celé město je „na jedno brdo“ (alespoň mi to tak přišlo) z let 1880-1900, ale ozdoby se mi líbí…

… určitě se na ně kouká lépe než na paneláky.

Mohla by to být užovka stromová?

Ranní káva a cigareta na čerstvém vzduchu 🙂

Symbol Karlových Varů je …

… Vřídlo.

Tomuto říkám malovaný štít.

Cestou na Dianu mi Hedvika utekla, přemýšlel jsem o vývaru z náprstníku 🙂 .

Výhled z rozhledny.

Pod rozhlednou je motýlárium …

… krása.

Dolů jsme jeli lanovkou, kvůli zážitku …

… alespoň jednu stanici 🙂 . Zkratku Dopravního podniku Karlových Varů DPKV jsem si překládal jako „depka z Varů“.

Cestou dolů do města mi došlo, že Karlovy Vary jsou chudým městem bohatých lidí. Jiná města nemají tak výstavná centra a zanedbané chodníky. Po procházce a obědu v čínském bistru (asi poprvé jsme utekli z restaurace při pohledu na ceny v jídelním lístku) jsme usnuli v autě. Po odpočinku jsme vyrazili na druhé kolo.

Příjezd slavného herce, slavné režisérky a slavné scénáristky (hmm, neznám 🙂 ).

Pohled z věže, ulice byly plné lidí.

Kačenková prodejna.

Největším zážitkem byla návštěva bazénu v Thermálu, hlavně plavání v dešti se mi líbilo. Den jsme završili tortillou a palačinkou. Na slečnu za okýnkem byla radost koukat, každých 150 sekund jedna palačinka, ani jeden zbytečný pohyb, přitom se pořád usmívala. A vůbec, usměvaví a přátelští lidé jsou dalším mým zážitkem z KV. Přespali jsme a v pátek ráno pryč.

První zastávkou byl hrad Himlštejn nad Stráží nad Ohří. Oblast je slavným ostrůvkem výskytu užovky stromové.

Výstup je „krpál“, něco mezi Milešovkou a Ralskem 🙂 . Při čekání na Hedviku jsem měl čas fotit.

Zjistil jsem, že se květiny fotí o hodně pohodlněji než ptactvo 🙂 .

Na pár let starých fotkách je ještě vidět věž …

… alespoň že oblouky jsou podepřené.

Ze Stráže jsme jeli po pravém břehu Ohře okolo Korunní kyselky, toto je Okounov (ve znaku mají ale jelena?) …

… zaujal nás „betonový“ kostel.

Z obce Lestkov jsme ještě vylezli na hrad Egerberk. Asi nejlépe dochovaný hrad, co jsme zatím navštívili …

…včetně zbytků gotického okna. Když jsem bylo dítě, chodili jsme na hrad (tenkrát jsme mu říkali Lestkov?) přímo z Klášterce.

Až někde uvidíte pasoucí se krávy, vězte, že probíhá živočišná výroba 🙂 .

Ještě v pátek večer jsme jeli do Hořic, chránit naši rostlinnou výrobu před nenasytnými plzáky španělskými 🙂 . A také na letecký den.

Hezký výlet, ale příště si jej musíme lépe připravit 🙂 .

Honza
7. 7. 2024