Konopka (ZatREStka)


Protože jsem se setkal s podivem, proč stavím léčivou mast, tak model se jmenuje po konopce obecné 🙂 .

Nějak mi došla pára, tak jsem se rozhodl model „zazimovat“. Jděte na kapitolu 4.

Kapitola 1. (15. 9. 2024)
Kapitola 2. (13.10.2024)
Kapitola 3. (28.10.2024)
Kapitola 4. (9.11.2024)

Toto bude dlouhý 🙂 příběh vzniku jednoho modelu, vítejte u prvního dílu. První záznam mám ze 7. října 2023, kdy jsem začal rozvažovat, jak by mohla vypadat má vlastní RESka. Jediné, o čem jsem měl víceméně jasno byl profil – AG16 a AG17. AG18, který by se hodil na konec křídla už jsem vyhodnotil pro konstrukční křídlo jako příliš tenký. Vše ostatní zůstalo otevřené, a v podstatě je otevřené doteď. Tedy, model se rodí postupně, dle mé okamžité nálady. Plánek si kreslím také postupně, jedinou jistotu mám o tom, co už je hotové. Oficiálně se jmenuje Konopka, pracovní název je ZatREStka.


V polovině listopadu 2023 jsem v záchvatu tvořivosti rozhodl, že model bude mít obdélníkový střed a uši ze dvou lichoběžníků, vytiskl kořenová žebra a šablony…


… ty nalepil na překližku …


… a hliníkový plech …


… a žebra vyřezal.


V této fázi jsem Konopku odložil a začal se zabývat jinými modely.


Konec března 2024. Vyhodnotil jsem, že chci uši jen z jednoho obdélníku. Takže jsem si dodělal druhou hliníkovou šablonu pro středová žebra …


… a dvě nové hliníkové šablony pro žebra koncová.


Středová žebra jsou z balzy 2, v uších stačí 1.5 mm.


Hotová žebra opět na odpočinku, tentokrát na asi půl roku. Model jsem původně koncipoval jako „lehouška“, ale když „se přišlo“ na to, že pro F5L je minimální plošné zatížení 12 g/dm2, ztratila má koncepce smysl. Ach jo. Na druhou stranu, takový je život.


Začátek září, odříkané soutěže a proto volné víkendy. Začal jsem ušima, neboť jsem se stále nemohl rozhodnout, zda mám udělat štěrbinové nebo normální brzdy. Nosníky měly být být původně balzové, ale když potřebuji dohnat hmotnost, použil jsem smrk. AG profil je sice zdola klenutý, ale roviny se dotýká právě v místě nosníku. Žebra jsem ke spodní pásnici lepil kyanoakrylátem…


.. stejně jako odtokovku.


Spodní potah torzní skříně je přilepený k pásnici natupo, to už jsem lepil kanagomem…


… stejně jako falešnou náběžnou lištu.


Ouvej 🙁 . Balza přesahovala nosník, pokusil jsem se to stáhnou hoblíkem, ale zakousl se mi. Inu, jestliže stavím „za tRESt“, nemohu čekat, že půjde o snadný výkon. Prostě karma 🙂 . Příště budu mít potah z balzy alespoň 1.5 mm tlusté, „jednička“ je málo.


To už jsem u minulého víkendu. Doplnění stojiny …


… její zabroušení „smirgllištou“.


Následuje zalepení horní pásnice na rovné podložce. Tím je zajištěna rovinnost nosníku.


Následuje zhoblování falešné náběžky a přilepení horního potahu k ní. Pouze k falešné náběžce, k žebrům a pásnici nosníku ještě ne. Lepení na rovné desce opět zajistí rovinnost.


V dalším kroku se zarovná čelní strana křídla a přilepí se náběžné lišta. Ta je vyšší než je potřeba, opírá se o stavební desku.


Podložky pod náběžku. Po délce si ucho rozdělím na 3 části a do uzlových bodů nalepím „stojinky“, u kořene ucha 3 mm, dále 2 mm, 1 mm a na konci nic …


… když se křídlo položí na pracovní desku a zatíží, vznikne na uchu geometrický negativ 3 mm. V takové poloze přilepím horní potah torzní skříně. V každé fázi stavby křídla se tak lze „opřít“ o rovinu.


Uši jsou hotové, chybí trojúhelníčky, které vyztuží spoj žeber a odtokovky, a broušení.

Na otázku, zda mám vyzkoušet štěrbinové klapky, jsem se rozhodl odpovědět kladně. Stavím model experimentální 🙂 . Dokreslil jsem si vše potřebné do plánu a začal se věnovat středům.


Mimochodem, křídlo by mělo jít nasadit na trup Sýčka, pořád si nechávám otevřenou možnost, že dodělám pouze křídlo, a na mé ostatní nápady týkající se trupu a ocasních ploch se nedostane (nebo až za dlouhý čas).


Řez uložením klapky už jsem ukazoval, páky by měly být „vedené“ mezi překližkovými žebry …


… 2 jsou šablony z překližky 1.5, zbývajících 6 jen z překližky 0.6.

Tady jsem prozatím skončil, snad budu pokračovat 😉 .

Honza
15. 9. 2024


Část 2.
Novou RESku nepotřebuji. A kdybych potřeboval, tak by asi vyšlo jednodušší pořídit si stavebnici. Pořád se se mnou vleče myšlenka, že kdybych stavěl raději nějakou „maketku“, bavilo by mě to víc. Dnešním dnem už jsem se ale „dokopal“ do stavu, kdy mohu začít vyrábět své vynálezy, navíc (snad) skončila sezóna pravidelných víkendových výletů po letištích i pamětihodnostech, takže lze důvodně očekávat, že pokrok bude rychlejší.


Žebra jsou u odtokovky tenká, trojúhelníčky je vyztuží. Hotové uši mají dohromady 50 g.


Složená žebra pro uložení brzd. Brzda se bude otáčet okolo uhlíkové tyčky 2 mm.


Ve středech je každé žebro jiné …


… a stejně jsem to nedomyslel. V balzových žebrech nemám otvory pro kabel k servu klapek a vnitřní „ložiskové“ žebro mělo mít překližku 1.5 na vnější straně. Malé „ach jo“ 🙂 .


Pouzdro pro spojku je jen z balzy.


Zabrušování stojiny brousítkem (vím, že se opakuji, ale píšu si to hlavně pro sebe 🙂 ).


Po slepení nosníku následuje přilepení spodního potahu, falešné náběžky …


… horního potahu, náběžné lišty, která je tak vysoká, aby se o ní mohl panel křídla opírat o rovnou desku. Jeden střed byl trochu zkroucený, takže jsem před uzavřením torzní skříně náběžku trochu podložil (asi o 1/3 zkroucení – samozřejmě na druhou stranu 🙂 ) – jak je ukázáno výše při vytváření negativů na uších.


Ohrádka na klapky…


… a opět trojúhelníčky, tuhý potah mezi žebry …


… a spousta broušení. Celé křídlo váží v tomto stavu 120 g.

Došla mi další chyba, osu brzd zasouvám ze strany lomení, takže budu muset panely potáhnout přes slepením středu a ucha. Ale s tím se smířím, je to přeci vývoj. Potah bude na 90% z vliesu. Další na řadě jsou brzdy, už se na ně těším 🙂 .

Honza
13. 10. 2024


Část 3.
V minulé kapitole jsem sliboval rychlejší pokrok. Myslel jsem to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Vysvětlení je jednoduché – jsem málo chytrý 🙂 . Jako důkaz předkládám následující „příběh“.


Štěrbinové brzdicí štíty jsem si vymyslel takto.


Páky jsou z překližky 1.5, mezera mezi žebry je 3 mm. Páky se točí na uhlíkovém „drátu“ 2 mm. Zatím se mi nezdá, že bude potřeba vůli pák vymezovat, klapka tak má malou axiální vůli.


První pokus s „plácačkou“ z odřezku Vector Boardu.


Nebylo to úplně ono, chybu jsem přičítal pružnosti klapky …


… tak jsem pokračoval se dřevem. Otevírání dobrý, ale při zavírání se závěs na klapce pral o místo s pákou serva. Původní návrh uvažoval s délkou páky serva 13 mm a délkou táhla 20 mm.


Druhou (nebo třetí, pokud počítám i pokus s pěnou) variantou je nástavec páky serva…


… ale ještě to nebylo ono. Problém byla kinematika, při zavírání klapky má táhlo snahu klapkou pohybovat spíše ve směru tětivy profilu než dolů. Kdybych byl dával ve škole pozor, nebo alespoň přemýšlel 🙂 . Na druhou stranu, je to vývoj a protože se si to sem píšu, možná se mi to příště povede bez předělávání.


Tedy, páka na servu musí být co nejdelší, drát co nejkratší. Takový mechanismus velmi uspokojivě brzdu otevírá …


… i zavírá.


Problém, pro který nemám řešení uspokojivé, je uložení serv. Do tenkého profilu se serva s výškou 8.5 mm vejdou jen tak tak. Tak je poprvé ve své modelářské kariéře přilepím. Epoxidem s mikrobalóny chci zalít přední část serva i s patkou. Pokud bude potřeba servo někdy vyměnit, tak asi budu muset vyříznout celé pole mezi žebry 🙂 . Prosím, pokud máte někdo jiný návrh, napište to do komentáře. Děkuji.


Druhá klapka nemá zbytečných otvorů 🙂 .


K balze 1.5 jsem přilepil shora (na obrázku zespoda 🙂 ) ještě balzu 2 …


… a klapku zabrousil do správného tvaru.


Okrajové oblouky jsou z balzy 12, zatím přilepené, leč dosud neobroušené.


Okrajová žebra a trup ze Sýčka, křídlo z Konopky by mělo jít použít s trupem Sýčka.


Žebra jsou přilepená epoxidem, do doby vytvrzení lepidla žebro drží maskovací páska (je to trochu vidět na druhém středu v pozadí).


Tady jsem zatím skončil. Setkal jsem s názorem, že stavím model do větru. Není to mým záměrem, to by vypadal jinak. Tenký profil by měl mít menší odpor než profil tlustší, vztlak je daný především prohnutím profilu a to je stejné jako u profilů silnějších. Uvidíme, jak to dopadne. Jak jsem se už zmínil, pořád přemítám, jestli nemám to již hotové zakonzervovat, někomu darovat nebo rovnou vyhodit 🙂 . Ale teď už alespoň křídlo dodělám.

Nedá mi neuvést jeden citát z RCGroups, který naprosto vystihuje duševní muka, který prožívá každý stavitel vlastních konstrukcí.
Pán staví model a přemítá, jestli má předělat motorový kryt a tvar směrovky tak, aby odpovídaly skutečné předloze. Dostalo se mu této rady:
Chad that little guy on your shoulder is going to keep whispering in your ear to change the cowl and tail. Flick him off and step on him. You will feel better about hearing him ground to paste beneath your shoe…
Fix that cowl , fix that cowl, crunch…

V mém překladu:
„Ten trpaslíček na rameni ti bude bez ustání našeptávat, abys kryt a směrovku předělal. Smeť ho na zem a šlápni na něj. Až uslyšíš jak se pod tvou botu mění na prach, uleví se ti.
Oprav kryt, oprav kryt, křup…“

Jo jo, kdyby to tak šlo 🙂 .


Dneska se u nás zavíral svah …


… s ohýnkem a buřty. Létat se na kopci nedalo, byla mlha. Pánové, doufám, že se budeme vídat častěji než jednou za rok, i když vím, že je to hlavně moje vina, přes léto se na kopec dostanu jen zřídkakdy 🙂 .


Přesto jsem si „dole“ zalétal alespoň s Baby Gullem, co by to bylo za státní svátek bez létání 🙂 .

Honza
28. 10. 2024


Část 4.

Děkuji všem za podnětné komentáře ke klapkám. Přesto tam nezaznělo to nejpodstatnější – mě „hejblata“ hrozně moc baví. Jak jejich vymýšlení, tak realizace. S největší pravděpodobností ty štěrbinové klapky, stejně jako spousta dalších „vymyšleností“, které chci realizovat na zbytku modelu, nebudou mít na výkony vliv. Ale vždyť celá modelařina je, nebo má být, především zábava.

Dnes ukážu jen pár fotek z dokončení křídla.


Nakonec jsem na závěsy klapek doplnil distanční podložky. Je to tak hezčí 🙂 .


Už jsem se přiznal, že jsem zapoměl na díry v žebrech pro dráty k servům. Udělal jsem si brousítko z bambusové špejle obalené šmirglpapírem.


Před broušením koncových oblouků jsem oblepil křídlo páskou, abych měl „zarážku“.


Spojka je překližková.


Vidíte chybu? Horní potah ucha nedosahuje až ke spáře. Už na začátku jsem měl balzu přesně uříznutou, ale nepřesně nalepenou 🙂 . Ucho se středem slepím až po instalaci serva a tyčky, na které se otáčí klapka.


Kochací fotka č. 1 …


… kochací fotka č. 2. Hmotnost křídla je 130 g.

Křídlo je připravené na potahování, ale mě tento model nějak přestal bavit. Důvod je překvapivě jednoduchý. Teď na podzim chodím létat na svah s polomaketami, pokud je vhodný vítr a viditelnost, případně s motoráčky, pokud je inverze a malá dohlednost. Proto mám plnou hlavu modelů, které bych chtěl postavit a létat s nimi teď 🙂 . Je mi jasné, že to tak rychle nepůjde, ale stejně si nemohu pomoci. Hotové křídlo (tedy kostru křídla) Konopky zasypu naftalínem, snad do jara vydrží. Anebo dostanu na Konopku chuť dříve, uvidíme 😉 .

Honza
9. 11. 2024

Komentáře: 13

  1. Výborné čtení,
    chechtám se, až mě huba bolí.
    Jestli to nebude tím, že kradu tvé nápady a vyvíjím podobnou brzdu ?

    Z vývoje výklopné brzdy tu mám už plný pytlík dílů několika variant „brzdových sekcí“
    přiznám se – nepovedené brzdové panely skončily jako ten trpaslíček – ta úleva!

    Ale již vidím začátek tunelu a jdu vyrábět další vývojový stupeň….třeba na konci bude i světlo
    ( a možná i teplo, až to skončí v kamnech).

    1. Ahoj Karle, mám radost, když potěším i někoho jiného než sebe 🙂 . Už se těším, až se bude soutěžit v tom, komu to líp brzdí 😀
      H.

  2. Ahoj Honzo,
    zahraju si na toho trpaslíka a budu doufat, že mě na tu dálku nezašlápneš 😉 V dobách kdy sem vyvíjel brzdy (někdy před 30 a více lety) jsem došel k tomu, že nejlepší jsou z tlusté lehké balzy, aby se všelijak neohýbaly, nekroutily, prostě držely tvar i po potažení, daly se vybrousit do profilu a tak. Jasně, tenkej profil a pod brzdou servo-proč? Já to řešil jedním servem v trupu a náhonem tenkostěnnou ocelovou trubičkou. Domnívám se, že je to i váhově lepší. Co nabereš náhonem a tlustou brzdou, ušetříš na servu a kablících. Mimo jiné to vyřeší i Tvůj problém s lepením serv 🙂
    Poslední éro s tímhle systémem jsem prodal v době, kdy už existovaly kamery, takže se dochovala alespoň ukázka činnosti https://www.youtube.com/watch?v=tEf66SBr1oY

    1. Ahoj Pavle,

      děkuji za nápady i za video, jak jsi létal nad těmi skladišti, tak se mi vybavila scénka z Tora! Tora! Tora!. Škoda, že jsi útok přerušil 😀 .

      Sám mám dlouhou historii klapkových řešení:


      Servo uprostřed křídla tahá za silony…


      … klapku zavírá gumička. Asi nejlehčí a nejspolehlivější, co se dá vymyslet. Většina RES větroňů podle US plánků to tak má,


      Na Bird of Time jsem použil bowdeny …


      … a úhlové páky. Nemám totiž rád pružiny a gumičky …


      … něco jako desmodromický rozvod u Ducati 🙂 .


      Tento model měl klapky ovládané z trupu …


      … servem GWS. Vyvztekal jsem se s tím pěkně, ale nakonec to fungovalo uspokojivě. Akorát ten eroplán byl na klapkách neovladatelný (čti neuměl jsem to s ním, nebyl jsem schopen dostatečně potlačovat, syn Vojta s ním létal RCEN úspěšně).

      Hezkou neděli,
      Honza

  3. Krásnej přůřez modelářským bádáním 🙂 Z těch Tvých řešení se mě nejvíc líbí ty silony a gumička. Pro mě ale tenkrát nepoužitelný, křídla byly dělený uprostřed a nasouvaly se na spojku v trupu jako u Konopky.
    Pěkný zbytek víkendu

  4. A víš Honzo že k ovládání štítů u RES vůbec není třeba táhlo, gumička ani pružinka?
    Na úplně všech mých RES už jen tlačím prodlouženou pákou serva přímo na štít bez připojení, zavře se aerodynamicky a na konci docvakne magnetem…
    Jak prosté, milý Watsone 🙂
    Anebo viz Kelly Johnson u Lockheedu- KISS (Keep It Simple, Stupid) 🙂

      1. No ale i ten magnet a čepelka na klapce je úplně zbytečná, funguje to fakt úplně v pohodě jen s kusem smrkové lišty přidělané k páce. Spoiler ti zavře odpor vzduchu zcela spolehlivě a na konci zaskočí magnetem 🙂
        Pod štít u RES se to vejde vždy – asi nejvíc nadoraz to mám teď na NoBo 199, kde je spoiler hodně vzadu a tedy v tenčí části profilu, nicméně i tam jsem nakonec nacpal běžný EMAX9051, což je 8,3mm. Pořád ještě máme (při požadavku na rozumnou cenu) rezervu s možností použít třeba Bluebird 101, což je 7,6mm a ze zkušenosti jde servo obvykle o dalších 0,3-0,5mm obrousit. Ale zatím jsem to nikde nepotřeboval a všude šlo umístit servo 8,6mm bez broušení, žádné drahé speciály (jsou i 6mm serva) nejsou nutné.

    1. Souhlas. Od vymejsleni suplicku, ve kterych serva drzi na treni, jsem dospel ke stejnemu konecnemu reseni otazky brzd jako Tomas. Pouzil jsem teda serva KST 06 (jsem se prohnul) a jsou hned pod vnitrnim povrchem brzdy. Dva magnety 3mm na obou koncich brzdy.


  5. Další obrázek do sbírky – od Rogera S.: „…kulatý magnet s dírkou se odvaluje po tenoučkém plíšku…“

    1. Na tomhle je krásně vidět, jak funguje při návrhu psychologie 🙂 Logicky nejprve všichni u RES řešili klasické táhlo (taky jsem to na první Sambě měl). Pak se vymýšlely jednodušší věci, ale pořád hodně lidí tak nějak podprahově vnímalo, že by to přece mělo být spojeno – tak se objevilo na více modelech tohle řešení s „magnetickým táhlem“. Krásné, ale jak píšu, i toto je vlastně úplně zbytečné, on ten štít nemusí být s táhlem spojen vůbec 🙂

      Poznámka – to, co píšu, platí pro tak nějak „normální“ spoilery. Uznávám, že pro extrémy typu těch tvých se štěrbinou může být mechanismus pohybu v něčem problematický a je to lépe dělat „spojeně“, nebo třeba u fakt ultratenkého křídla může začít dávat náhon lankem či tak nějak smysl. Ale u klasiky typu Wiki, Purito, Resik a tak opravdu nemá spojení serva se spoilerem naprosty žádný význam 🙂

      1. Dovolím si navázat…
        Pokud chceš udělat tenké křídlo s brzdou podle Honzových rad (viz článek: http://www.rcex.cz/?p=6560), tj brzda s obráceným profilem a štěrbinou, tak se ti pod brzdu nevejde ani hodně tenké servo. Nezbývá než posunout servo k nosníku (do nejvyššího místa profilu) a vymyslet kinematiku s pákou a táhlem. Nic navíc to nestojí, jen z toho bolí hlava. Vyrobit to je pak stejně snadné, jako jakoukoliv jinou brzdu. Tedy – s výjimkou uložení otočných bodů – zde uhlíková tyčka uložená ve dřevě nefunguje. Chce to něco přesnějšího – nějaké futro a kulatou kulatinu, ale to je zvládnutelné i bez soustruhu.

        S přechodem na laserové vypalování pomalu přicházím na nové možnosti, co vše je možné z balsy vyřezat. A tím se zpětně otvírají nové cesty jak pojmout celkově konstrukci letadla. Ne jen kopírovat staré plánky, ale dělat návrhy dříve nemyslitelné.
        Prakticky to znamená jen sednout k počítači a vymyslet odkud a kam která čára či křivka povede, trochu u toho popřemýšlet a nechat laser pracovat.
        Nu a stavba – to je vlastně jen takové puzzle.
        Moje hlava to zvládá značně zpomaleně, ale mladší mozky by mohly rozvinout svou kreativitu a vytvořit nový svět dřevěných konstrukcí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)