Jižní Morava


Prodloužený víkend jsme pojali po novu – pojedeme „krajtou“ s koloběžkami a po vlastech moravských. Plán byl jednoduchý – to jest žádný. Pojedeme, a kde se nám bude líbit, zastavíme.

Den první – čtvrtek


Tato strategie se nám vyplatila už v Hradci Králové (vyjížděli jsme z Hořic), když jsme kvůli objížďkám „zabloudili“ do Krňovic u Třebechovic, kde je krásný skanzen.


Sbírat staré dřevostavby a převážet je do vlastního areálu je krásný koníček, a užitečný – konečně jsem pochopil, jak pracuje vodní mlýn.


Součástí skanzenu je sbírka starých (nejen) zemědělských strojů – krása 🙂 .


Další zastávkou byla Litomyšl.


Hmm, na zámku probíhala „Smetanova Litomyšl“, všude „nažehlení panáci“, reklamní stánky sponzorů, ani volnou hospodu jsme nenašli. Možná právě hlad v kombinaci s množstvím lidí způsobil, že mě Litomyšl nijak zvlášť nenadchla.


I když „ono to baroko není špatný pro oko“ 😉 .

Pozdní oběd jsme si dali až ve Svitavách, naproti autosalónu, odkud jsem si před 14 dny přivezl nové autíčko.


Další zastávka byl Tišnov, vlastně Předklášteří, kam nás opět dovedla náhoda v podobě série objížděk. Klášter Porta Coeli ale zavíral už ve 4, …


… takže jsme si alespoň obešli areál po stezkách, kudy se běžně nechodí, a vyfotili kachny. Vlastní klášter je opravený, ale budovy okolo něho – škoda slov i fotek, komunisté nechali zuby času hlodat hodně hluboko.

Po postavení stanu v kempu Obora u Brněnské přehrady jsme stoupli na koloběžky a vydali se hledat něco k večeři. Po návratu jsme zjistili, že si vedle nás postavili auta a stany „turisté“ z Vysokého Mýta, kteří nehodlali jít spát. Dozvěděl jsem se tudíž spoustu věcí, které mě ale vůbec nezajímaly, včetně jejich rodinné historie, zálib a chutí, ale i třeba že beta karoten je vitamín B (když začíná na „b“), a že jim kazím dovolenou, když jim ve 2 ráno říkám, aby byli zticha. Potom asi do 5 „honili zloděje“, kterého údajně viděli, dokonce volali policii a pochvalovali si, že kdyby mě poslechli a šli spát, mohl je někdo ukrást. Inu, „blahoslavení, duchem chudí“.


Alespoň, že hmyz a pavouci do stanu nepronikli 🙂 .

Den druhý – pátek
Po snídani u Benziny do ZOO. Byli jme tam úplně první (jako na Nový rok v naší liberecké 🙂 ).


V Brně mají zvířata, která jsem nikde jinde neviděl – třeba skunky,


Nejraději máme ovšem sovy – s výrem jsme si „popovídali“ 🙂 .


Puštík vousatý dělal jenom „hu“ 🙂 .


Jezevec mi chtěl sežrat foťák. Obvykle se snažím prostrčit objektiv mezi dráty, u jezevce to nešlo.


Psouni rádi mrkvičku.


Výběh sdílený lemury kata a plameňáky (i když ohradník mezi nimi byl, ale oni lemuři se vody asi bojí).


Nikdy jsem si nevšiml, jak má los dlouhé nohy 🙂 .


Nejvděčnější zvířata každé zoo. Zajímalo by mě proč – že by nám surikaty byly tolik podobné???


Dlouhý ocas v letu nebrání 🙂 .

Strávili jsme v ZOO asi 4 hodiny. Po obědě jsme zamířili na Hrad Veveří.


Stát by neměl nic vlastnit, zvláště ne lidový nebo socialistický, z necitlivých úprav mi bylo spíše smutno. Všimněte si, jak je hrad „oplácaný“ betonem 🙁 .


Skleníky musely být nádherné. Hrad patří od roku 1999 památkářům a situace se určitě mění k lepšímu, ale ještě to potrvá, ach jo.


K hradu se s Brna jezdí lodí, nádhera. Celkové pocity z Brna a okolí mám ale smíšené, pořád jsem si opakoval citát (jehož autora se mi ovšem nepodařilo dohledat), že „Co je Praha v Evropě, to je Brno v Česku“ 🙂 . Nejspíše to ale bylo nevyspáním.


Pozdě odpoledne jsme se vydali na jih. Za Ivančicemi jsem spatřil na obloze stíhačku, až po chvíli mi došlo, že je to model. V sobotu byl totiž na modelářském letišti Budkovice letecký den. Proudové modely jsou nádherné (a kerosin krásně voní 🙂 ).


F-104 Starfighter. Shodou okolností jsme (opět kvůli objížďkám 🙂 ) okolo letiště projížděli v sobotu před polednem. Posekané pole před letištěm hořelo (od pyrotechniky – viz video ČT), plameny dokonce rozháněl (rozdmychával?) vrtulník. Cestou jsme potkali několik hasičských vozů, prý se jich nakonec sjelo 13. Jak jsem dodatečně našel na webu, v úterý vyjeli hasiči na stejné místo k havárii tryskáče 🙁 .

Kemp, do kterého jsme mířili, byl narvaný k prasknutí. Už jsme se smiřovali s tím, že zapíchneme auto někde u lesa, ale pořád jsme pokračovali v cestě na Znojmo, když ejhle cedule, že mají volné pokoje. Pan majitel byl rád a my také. Penziónek měl i bohatě zásobený bar (klubový, bez EET 🙂 , takže ani nenapíšu kde), takže jsme se krásně „ožrali“ a poté i vyspali.

Den třetí – sobota

První zastávkou byl Moravský Krumlov. Auto jsem nechali pod zámkem a na koloběžkách vyrazili na okružní jízdu městem, až na kopec k Floriánovi.


To je on, předpokládám 🙂 , patron hasičů a vůbec věcí souvisejících s ohněm – tedy možná i modelářů 🙂 ?


Ke kostelíku vede příjezdová cesta s touto „cyklistickou“ branou – hezký nápad, líbí se mi. Po obědě na „dece“ (chléb, sýr, salám, nealko pivo 🙂 ) byla další zastávkou Náměšť.


Zámek krásně zachovalý…


… na hospodářské budovy okolo ještě rekonstrukce čeká.


Na zámku se bydlelo dlouho, takže nestihl „zpustnout“, pokoje jsou zařízené, jakoby majitelé prostory opustili včera. Zaujal mne tento zasedací pořádek, dokonce rozkládací – stejně jako jídelní stůl, ke kterému příslušel.


V hezkém prostředí se daří i detailům, věřím, že hezké okolí inspiruje i k hezkému chování.


Cestou do Třebíče jsme odbočili do Koněšína – inzerovali letecké muzeum, ale bylo to spíše vrakoviště. Ještě teď je mi z toho smutno 🙁 . Draky letadel bez motorů a vybavení, evidentně v péči zubu času. A přitom některé exponáty jsou opravdové vzácnosti.


Nejprve Raven, potom Corvus – postaveny byly 2 prototypy.


Záď Turboletu 🙁 .


Let L-610, k sériové výrobě se ho dotáhnout nepodařilo 🙁 .


Iljušin IL-14, klapky a křidélka se válela v trávě, prý stroj zapůjčil VHÚ.


Albatros a Delfín, při bližším pohledu taky vraky, ale alespoň zvenku kompletní.


Suchoj Su-25.


Myslím si, že pokud není majitel muzea schopen se o exponáty postarat, měl by buď „muzeum“ znepřístupnit, nebo letadla přenechat někomu, kdo jim péči zajistí.


Poslední zastávkou byla Třebíč, krásné město.


Basilika Sv. Prokopa, z počátku 12. století.


Klenba krypty – podle průvodkyně je dřevo původní, tj. 800 let staré.


Středověká okna, prý veliká vzácnost. Mě vždy znovu a znovu udivuje stavitelský um předků.


V Třebíči jsme usoudili, že už toho bylo protentokrát dost. Jak rád poslouchám ČRo Vltava, když se po zapnutí rádia začala z reproduktorů linout historická data a jména osobností, okamžitě jsem ho zase vypnul 🙂 . Kombinace dodávky a koloběžek se ovšem nadmíru osvědčila, i když jsme přišli na pár prvků, jak si cestování v tomto módu dále zpříjemnit.
A hlavně jsme si znovu ověřili, že jak je Česko malé, tak je tak bohaté na památky. Kamkoliv na mapě zaboříte prst, je něco k vidění. Už se těšíme na další prodloužené víkendy 🙂 .

Honza
11.7.2018

1 thought on “Jižní Morava”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Optionally add an image (JPEG only)