Mnichov


Co s prodlouženým Velikonočním víkendem? Protože žena studuje, a tudíž si nemůže moc „dovolovat“ 🙂 , chtěla jet na „dovolenou“. No jo, jenomže já jsem lemra líná, ucestovaná 🙂 , tak jsem rozhodnutí odkládal v naději, že nepojedu nikam :-D. Nakonec jsme se ve čtvrtek večer dohodli, že pojedeme do Mnichova, neboť mají jak zoo, tak letecké muzeum.


Internet je skvělá věc, v 8 večer jsme se rozhodli, a v 1/2 9 už měli zajištěnou dopravu i ubytování 🙂 . I když úplně jednoduché to nebylo, vlakem tam za „včasnou jízdenku“ (16 hodin před odjezdem 🙂 ), ale za zpáteční chtěli desetinásobek! Takže autobusem? Směrem tam obsazeno, ale zpátky místa jsou. Takže do Mnichova vlakem a zpátky do Prahy autobusem!


Mnichov je sice město starobylé, ale vybombardované 🙁 a postavené znovu. Na mě to vždy působí trochu nepatřičně. Duch staletí je pryč, budovy se sice tváří, že jsou tam odjakživa, ale chybí jim omšelost či patina věků. I když uznávám, že zrekonstruovat alespoň ty nejvýznamnější památky je asi nejlepší řešení.


Centrum Mnichova je jedno velké nákupní centrum. A turistů mraky 🙂 . Všichni poslušně fotí směrem, kterým ji průvodce ukazuje 🙂 .


U Lindta mají čokoládové Velikonoce, hezký nápad 🙂 .


Kostel Sv. Michala – obrovský a i dost netypický, mimo průčelí nijak nevybočuje z ostatní zástavby, klidně by to mohla být i banka 🙂 .


Jsem zvyklý spíše na takového, samostatně stojící kostely.


A do třetice – i toto je katolický boží stánek. Přemýšlím, zatím marně, proč očekávám, že kostel bude velká budova s věží (nebo dvěma), co ji každý na první pohled rozpozná 🙂 .


Takže, dost „baráků“, raději fotím detaily, kterých je mimochodem střed Mnichova plný. Třeba mramorové pítko a odpočívadlo pro holuby 🙂 .


Před muzeem myslivosti mají krásného kance…


… a mnohem nebezpečněji vyhlížejícího sumce 🙂 (z bronzu, samozřejmě 🙂 ).


A ještě jednou prase, tentokrát domácí. Asi aby se návštěvník opouštějící restauraci necítil úplně opuštěný 🙂 .

Z jídla v Mnichově mám ovšem smíšené zážitky. První večer jsme vlezli do typické bavorské turistické hospody. Pivo výborné, podávané v tupláku (máz), ale k jídlu jen klobásy se zelím, ovšem bez pečiva, prý se dělají. Takže až když už jsme měli polovinu párečků v sobě, přinesl vrchní preclíky. Druhý den jsme šli k „Italům“ na pizzu – výborná. Třetí večeře byla velmi nepovedená – ujgurská restaurace. Měl jsem si dát kebab a mohl jsem vyváznout bez úhony, poručil jsem si ovšem cosi neskutečně pálivého a jinak nedobrého. Nedojedl jsem to, v noci nemohl spát a chuť se mi vrátila až druhý den v poledne. Uzavřel jsem tudíž „Mnichovskou dohodu“ – do asijských restaurací už chodit nebudu 🙂 !


„Pracovitá“ kašna. Všiml jsem si, že organizované skupiny ji míjely bez povšimnutí, mně se ale líbila.


První, co mě napadlo při spatření tohoto „panáka“, bylo, že to není moc dobrá reklama, protože jsem si dosadil slogan „takhle budete vypadat, když budete spořit s námi“ 🙂 . Určitě ne, mýlím se často a rád 🙂 .


To před jinou mnichovskou záložnou nezůstane na pochybách nikdo 🙂 .


Olympijský stadion, i po skoro 50 letech (olympiáda byla v roce 1972) úchvatný pohled.


Olympia se zdá být oblíbené výletní místo a vodní ptactvo je patřičně vycvičené 🙂 .


V areálu stadiónu je Vodní svět. Mělo nás varovat, že si lze současně zakoupit vstupenku i do Disneylandu 🙂 , ale nevarovalo. Celé to bylo takové spíše „show“, což vyniklo zvláště s návštěvou zoo, kde mají, přišlo nám, akvária mnohem hezčí a zajímavější. Ale eleganci rejnoka jsem sledoval dobře 5 minut.


„Topící se“ žralok. V jednom místě bazénu všechny (pa)ryby zoufale lapaly po vzduchu. Nerozuměl jsem dobře, jak to paní cvičitelka vysvětlovala, doufám, že tak byli vycvičení 🙂 .


Bazén byl žraloků a rejnoků plný.


Hned vedle Olympie je muzeu BMW. Futuristické, nádherné, alespoň zvenku 🙂 . Uvnitř už mi to přišlo horší, protože příliš dokonalé 🙂 , pro sebe jsem si to shrnul „příliš mnoho techniky bez příběhů“.


Za každým strojem je příběh lidí, kteří jej vytvořili. V muzeu je ale nenajdete, naštěstí máme wikipedii. Tedy, tímto motorem to začalo – BMW III, vynikající letecký motor z první světové války. Firmu na letecké motory založil původně pan Rapp, ale moc se mu nedařilo. Proto přetáhl renomovaného konstruktéra od konkurence. Ten motor významně vylepšil (všimněte si číslovky 3 v názvu), načež správní rada usoudila, že brzdou pokroku byl zakladatel firmy, a vyhnali ho. A aby nikdo nový motor nespojoval se starým Rappem, vymysleli Bavorskou továrnu na motory, tj. BMW.


Po válce mělo BMW peněz dost (pracovali pro stát 🙂 ), tak se vrhli na motocykly a koupili automobilku ve Cvikově (ano, tam co poté vyráběli Trabanty) i s licencí na výrobu Austinu Seven. První BMW je tedy kopií britského automobilu (nakonec se ovšem smáli Němci, když koupili Mini 🙂 ). Mimochodem, první číslo v názvy jsou koně daňové, druhé koně skutečné.


Intel inside 🙂 . Zaujaly mě „chňapky“ na volantu, evidentně obtisknuté ruce pro optimální držení.


Na sajdkárách jsem vždy obdivoval hlavně spolujezdce, ale ani řidič to neměl lehké. Vždyť klečel hned za výfuky a opíral se o válce, od kterých ho dělila jen tenká laminátová skořepina.


Nářadí vždy pohotově přímo pod kapotou.


Bond. James Bond a jeho Z8.


Klasika 🙂 (ale nevím co).


Jediné vozítko s příběhem. Isettu vyvinuli v Itálii a stavěli v licenci po celém světě. BMW jich vyrobilo 160 000 a v muzeu jsou fotky od lidí, co s ní opravdu jezdili, dobové reklamní filmy, plakáty atd. Odklápěcí „čumák“ mi pořád přijde jako geniální řešení, i když na ochranu posádky při nárazu se asi moc nemyslelo. Asi si dříve lidé kupovali auto na ježdění a ne na bourání 😉 .


Elektromobily v hezkém kabátku. Celá horní část muzea je věnována „budoucnosti“, elektřině a vodíku. Hmmm, jsem skeptický, představuji si sídliště a z každého okna prodlužovák 🙂 .


Parkovací hodiny – americký vynález, který se velmi rychle rozšířil 🙂 . Tedy, muzeum zajímavé, ale asi by bylo bývalo mohlo být ještě zajímavější, kdyby nepatřilo zrovna automobilce, ale spíše nějakému fandovi značky 🙂 .

Poslední naší zastávkou byla opravdová zoo. Skrzevá mou lakotu jsme šli asi 5 km pěšky podél řeky Isar a za odměnu zažili opravdové krupobití 🙂 . Bylo ale opravdu pošmourno a pozdní odpoledne, takže jen pár fotek:

„Kterou povečeřím dnes““, aneb surikata číhá na žirafy 🙂 .


Jedna noha stačí 🙂 .


Tyto rybičky jsem ještě nikde neviděl a ani na internetu nenašel. Popisku jsem si neopsal, takže fakt nevím 🙁 . Koukají jim očička z vody a vypadají opravdu zvláštně.


Žraloci v zoo byli také, možná si je s akváriem v Olympii půjčují 🙂 .

Mnichov není daleko a určitě má návštěvníkům co nabídnou. Ani za architekturou, ani za jídlem tam ale nemusíte 😉 . Technické památky ovšem jinde nenajdete.

Reportáž z leteckého muzea patří ovšem na „létadlo„.

Letecké muzeum Mnichov

Honza
10.4.2018

1 thought on “Mnichov”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Optionally add an image (JPEG only)