Krakov

„A kam pojedeme příště?“, ptal jsem se ženy, když jsme se vraceli z výletu.
„Nevím, něco vyber“.
„Co třeba do Krakova?“
„Dobře. Na Svatého Václava.“


Leo Express – never more 🙂 . Vlakem z Prahy do Bohumína, autobusem z Bohumína do Krakova, zdálo se jít o výhodné spojení 🙂 . Už při rezervaci jsem si všiml, že však lze jet pouze na krakovské letiště, nikoliv až do centra. Poučen cestováním s konkurenční firmou, která málokdy zastavuje na „oficiálních“ nádražích a raději volí (nezřídka) obskurní kouty, nebyl jsem příliš překvapen. Ovšem v autobusu jsme se dozvěděli, že do centra pokračuje. Po chvilce přemlouvání se nad námi řidič smiloval (nebo mávl rukou 🙂 ) a mohli jsme jet až na hlavní nádraží. Druhý den mi na horké lince LE ovšem sdělili, že rezervaci místa odjezdu změnit nelze. Ani po e-mailu se nenechali obměkčit, pouze odstranili chybu v rezervačním systému, takže teď už to až do/z centra jde. Z nádraží na letiště jezdí autobusy i vlaky, spíš mě to mrzelo než vadilo 🙁 . A rýpnu si do vlaků Stadler Flirt 160. Jde o vlaky určené pro příměstskou, regionální dopravu. Pohodlí jízdy se s Pendolinem či jinými rychlovlaky (nemluvě o TGV) nedá srovnávat, drncá jak „kozí dráha“ 🙂 . (Omlouvám se, musel jsem si ulevit 🙂 .)

Trochu „problémečků“ jsme měli s nalezením ubytování (ne s rezervací, booking.com funguje spolehlivě a dobře). Hotelové pokoje byly nad restaurací a recepce asi o 150 m jinde. Ale doptali jsme se 🙂 .

Hotýlek stál přímo před památníkem 66 000 (čtvrtiny populace Krakova za války) Židů zabitých nacisty, uprostřed židovské čtvrti Kazimierz. Dneska jde ovšem o turistickou oblast (ostatně jako celý střed Krakova), ale synagog a škol je tam spousta. Ráno jsem vždycky koukal z okna, „jestli už choděj“ a my můžeme taky vyrazit 🙂 .

V pokoji byly pozůstatky fresek (a nebo to bylo dobře naaranžované). Sprcha a záchod byly implementované poněkud násilně, ale asi si to lid žádá 😉 . Na chodbě byla i kuchyňka.

Ulice ta zove se Široká a je plná hotelů a restaurací (jako ty naše). Večer jsme z okna slyšeli klezmer (zadarmo 😉 ).

Krakov je město kostelů. V životě jsem v tolika nebyl (ale i kdyby to nepomohlo, tak ani neuškodí 🙂 ). A všechny katolické (když nepovažuji synagogy za kostely, což by prý byla chyba; správně se jim říká božnice, v synagoze se uchovávají svitky Tóry a v mykve se koupe – to jsme se dozvěděli v restauraci s knihovničkou z útlé knížky o židovské čtvrti – v polštině 🙂 ).

Největší turistická atrakce – královský hrad Wawel.

Katedrála ve skutečné velikosti (a s davy lidí, ale asi oprávněně, jde o asi nejvýznamnější bod polské historie) …

… a jako „ohmatávací“ bronzový model, líbí se mi.

Mám rád hezké detaily – královský okap 🙂 .

Pracovat se musí, jinak by tam tak krásně a hezky nebylo 🙂 .

Při odchodu na nás koukal kůň…

… až potom se objevil i jezdec.

A nakonec nám zamával i harmonikář 🙂 .

Kostel sv. Petra a Pavla s krásným sochořadím.

Voskoví mafiáni restaurace Corleone.

Hitchcock se určitě inspiroval v Krakově 🙂 .

Zbytek starého opevnění se vstupní branou. Většina „turistů“ je místních. Vůbec, uvědomil jsem si, že jsem neviděl jedinou zahalenou ženu, bylo to velmi příjemné zjištění (jsem xenofob). Druhým zážitkem je, že v Polsku si nemusím komolit jméno, aby mi lidi rozuměli 🙂 .

Tramvajové sedačky se symbolem Krakova.

Sobotní jarmark na „Hlavním rynku“. Pastva pro oči.

Koutek nevěřícího Tomáše. Hospůdka, kavárnička, vinárna nebo cukrárna jsou v každém druhém domě. Ceny k našincům velmi přátelské, stejně jako obsluha, sortiment je ovšem oproti našim obchodům nesrovnatelně bohatší.

Kostel a nemocnice Milosrdných bratří. Na každém rohu je nějaká památka na Jana Pavla II, přišlo mi to trochu divné, ale na druhé zamyšlení to svědčí spíše o naší „podivnosti“ 🙁 .

Bronzoví artisté na mostě přes Vislu.

Celý Krakov je „plný“ reklam na tři turistické atrakce – koncentrační tábor v Osvětimi, solné doly ve Veličce a okružní jízda Krakovem včetně Schindlerovy továrny. My měli ovšem namířeno i jinam, do leteckého muzea, jednoho z nejznamenitějších ve střední Evropě (článek bude na rcex), a samozřejmě do zoo. Paní na informacích se trochu divila, proč chceme zrovna do zoo, ale poradila.

Zoologická zahrada je nevelká, útulná, na konečné stanice autobusu 134, uprostřed lesů. Báli jsme se, v pátek odpoledne jsem tam byli sami, až později se objevila jedna norská a jedna česká rodina.

Surikatka hlídací, zatímco se ostatní „pásly“, tato hlídala a pískala, když se jí něco nezdálo.

Mám polštinu rád, nutí mě přemýšlet nad tím, jak se významy slov za pár staletí (či tisíciletí) posunuly, ale nápis jistě srozumitelný je 😉 .

Slon, žirafy, zebry, tygři, lvi – to všechno v krakovské zoo je, ale na mě nejvíce zapůsobila sbírka bažantů, …

… paovce hřivnatá (jsem kozoroh 🙂 )…

… a létající tučňáci 🙂 .

Byl to velmi příjemně strávený prodloužený výletový víkend, Polsko a Krakov zvlášť doporučuji všemi deseti 🙂 .

Jak jsem byl z těch svatostánků zblblý, vyfotil jsem si i evangelický kostel v Bohumíně 🙂 .

Honza
2.10.2017