Sportovní morče


O koloběžce jsem začal přemýšlet již přibližně před rokem, samozřejmě mne „inspirovala žena“ 🙂 . Zpočátku jsem dosti intenzívně „sjížděl“ internet, zejména priblizovadla, a stránky výrobců, ale vždy, když mělo dojít na rozhodnutí, zdálo se mi, že ještě nemám dostatek informací (čti vůle a přesvědčení do koloběžky jít 🙂 ).

Co mi však bylo z Internetu zřejmé, bylo to, že co se výroby koloběžek, je Česko velmocí, že jich je více druhů, pro každé prostředí a účel jiná, a že „koloběžka“ je v běžné populaci přibližovadlo stále ještě hodně exotické.

Mou původní múzu odnesl proud času, ale myšlenka na koloběžku přetrvávala. Před Velikonoci jsem se konečně rozhoupal a rozhodl, že koloběžku chci. Zbývalo vybrat výrobce a typ. Po určitém přemítání jsem si vybral asi to nejlepší (alespoň si to myslím), co naši výrobci nabízejí, stroj od firmy Morxes (proto se jejich přibližovadlům říká „morčata“ 🙂 ).

Kontaktoval jsem jejich pražského prodejce pana Possuma, který mi věnoval velikonočně pondělní odpoledne (no tak jen hodinu a půl), během kterého jsem si mohl prohlédnout a vyzkoušet různé typy a zároveň se ujistil v názoru, že koloběžkáři jsou skvělí lidé. Nakonec jsem se rozhodl pro silniční koloběžku Morxes Sport, zároveň jsem objednal i nosič, brašny na nosič a „kabelku“ na říditka, mám totiž v plánu pouť 🙂 .

O minulém víkendu byla v Praze výstava For Bikes, v sobotu jsem si tam koloběžku převzal. Dík!


Zatím mám najeto jen pár desítek kilometrů (přesně 106 při čtyřech výletech, dle GPS), takže dojmy opravdu jen „první“:

  • Nenasedá se, nýbrž nastupuje. Stává se mi, že stroj roztlačím, chtěl bych přehodit nohu přes trubku jako na kole, ale nejde to 🙂 . Inu, síla zvyku.
  • Světlost je opravdu nízká, stačí rozlámaný asfalt na silnici či nizoučký obrubník a už je spodek odřený. Na druhou stranu větší světlost znamená hlubší dřepy a šrámy stejně shora vidět nejsou.
  • Nebolí mě záda jako z kola, ani kotníky jako z běhání. Ostatně, o zdravotních i estetických výhodách pohybu na koloběžce si můžete přečíst tady.
  • Jede krásně, po rovině a z kopce 🙂 , do většího než mírného svahu je lepší seskočit a tlačit. Cestovní rychlost je tak dvojnásobná oproti rychlé chůzi a tak poloviční než na kole. Po rovině a na kratší vzdálenosti, i když bez výraznějšího úsilí, se dá jet třeba 17-20 km/h (rychleji to nejde, nestihnu se odrážet 🙂 ), průměr mám něco přes 12. I když nadále už se na měření vykašlu a „chytrý“ mobil budu nechávat doma 🙂 .
  • Nohy je potřeba střídat, z odrážení nebolí, ale z dřepů ano. Opravdoví borci prý přeskakují (jedna noha seskočí, druhá naskočí), já „stepuju“, pootočím se na špičce na stupátku, udělám místo pro patu druhé nohy, začnu se odrážet první nohou a druhou pootočím na patě. Vychází mi to tak na 10 odrazů mezi střídáními. Píši to sem proto, že se každý ptá, jestli střídám nohy 🙂 .
  • Nejhorší ze všeho je najet do písku nebo listí, neodrazím se 🙂 .


Koloběžka mě baví 🙂 .

Honza
9.4.2016

4 thoughts on “Sportovní morče”

    1. Ahoj Maruško, jo po cyklostezkách, jsem za „exota“ 🙂 . No na Santiago de Compostela to nebude, chci jen po Česku. Do DD přijedu, mám to v plánu. H.

      1. Ale to nevadí, aspoň mají cyklisti na co koukat 😀 Co je Santiago de Compostela? Se zase někam chystáš služebně? 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Optionally add an image (JPEG only)