Vloni jsme s Pavlíkem strávili prodloužený víkend v Londýně, na letošní prázdniny jsme si naplánovali jih Anglie. Nakonec se k nám přidal i starší Vojta a vyrazili jsme do Portsmouthu.
Protože chlapci neuměli nebo nebyli schopni, i když to dostali za úkol 🙂 , vypracovat harmonogram cesty, zvolili jsme si za základnu Portsmouth, odkud jsme vyráželi na celodenní výlety. Mimochodem, najít v letní sezóně pokoj se třemi postelemi byl docela problém, ale povedlo se. Dalším důsledkem vyššího počtu účastníků výpravy byly „náklady na dopravu“, nakonec jsme si půjčili auto. Tedy, ono se asi vyplatí už pro dva, pro tři lidi je výhodnější alternativou k vlakům a autobusům s určitostí. A dopravou začnu.
V půjčovně na nás „vyšel“ Peugeot 208. Motor je tříválec 1.2 60 kW (82 koní) se zvukem jak šicí stroj, ale za to „nemůže“, horší bylo, že jsem musel řídit raději bos, protože má hrozně blízko sebe pedály, a co se týká řazení, větší hrůzu jsem ještě nezažil 🙁 . Ujeli jsme ale celkem v pohodě za 5 dní přes 900 km se spotřebou necelých 5.5 litrů/100 km a darovanému koni se na zuby nekouká 🙂 .
Ve Spojeném Království se samozřejmě jezdí po „nesprávné straně“, vlevo, ale na to už jsem byl z dřívějších služebních cest zvyklý (pokud to budete někdo chtít zkusit poprvé, tak vězte, že je potřeba koukat na levou čáru do strany a na pravou čáru shora, alespoň mě stačí si toto uvědomit). Horší je potom návrat do Prahy, kdy při pokusu o přeřazení stahuji okénko a mám snahu kruhové objezdy najíždět do protisměru 🙂 .
A poslední poznámka k dopravě – skoro každá křižovatka je řešena jako kruhový objezd, takže se jezdí dost stylem brzda – plyn.
Do Anglie jsme jeli za památkami. Reportáží proto bude víc, tato část bude lodní, další téma pro „nelétadlo“ budou tanky, pro rcex mám potom podklady ze 2 leteckých muzeí a nakonec jsme navštívili ještě ptačí dravčí farmu (ještě nevím, jestli půjdou do „nelétadel“ nebo „létadel“ 🙂 ).
Výlet se líbil, mně i klukům, jen ty mobily 🙂 . Každou volnou chvilku „prošoupali prstem po displeji“ a největší rvačka byla v hotelu o zásuvku pro holicí strojky (jediná, kam se dala zasunout kontinentální zástrčka) 🙂 .
Portsmouth je domovem Royal Navy již od 11. století a na městě je to vidět. Jedním z nejslavnějších admirálů RN byl Horatio Nelson, vítěz nad španělským a francouzským loďstvem u Trafalgaru. Pomník z Londýna je sice vyšší a slavnější, ale tento portsmouthský mi přijde takový hezčí 🙂 . Dalším odkazem na minulost je název hlavního nákupního centra – Gunwharf, v minulých dobách se tu nakládaly na lodě děla.
Ostrov Wight „kryje“ Portsmouth z jihu. Měli jsme v plánu se tam jet podívat, ale nestihli jsme 🙂 .
Vjezd do přístavu stráží 4 pevnosti. Viděl jsem ale jen tři, což mi do teď vrtá hlavou 🙂 .
Jižní pobřežní pevnost, postavená za 6 měsíců v roce 1544. Prý je hranatá kvůli tomu, že kulaté se dělostřelbou boří snadněji.
Pomník padlým námořníkům RN. Obsahuje tisíce jmen. Když se potopila válečná loď, musela mít kmotřička kosu pořádně nabroušenou 🙁 . Viz třeba HMS Royal Oak nebo HMS Hood.
Hlavní atrakcí Portsmouthu je muzeum nazvané Historické doky, mezi jehož hlavní atrakce patří lodě HMS Warrior, HMS Victory, Mary Rose a M.33. Na fotce je HMS Warrior (wikipedia – anglicky). Postaven v roce 1860 jako první loď s ocelovým trupem (jak to, že železo plave???) a parním pohonem. Jeho bojová kariéra byla velmi krátká, pokrok šel kupředu mnohem rychleji. Většinu své kariéry loď strávila v mnohem méně slavných rolích, ale právě o ji zachránilo před šrotištěm.
HMS Warrior měl sice parní stroje, ale jen pro pohon lodního šroubu. Jinak vše vykonávala lidská síla. Prý z posádky zhruba 700 lidí bylo potřeba k obsluze lodi svalů 400 mužů. Například pro zdvihnutí lodního šroubu, pokud Warriora poháněl pouze vítr, tak aby nebrzdil. Nebo pro vytažení kotvy, na čemž prý 176 lidí „makalo“ 4 až 5 hodin (a to měla loď kotvy čtyři). Dále jsme se také dozvěděli, že uniformy byly v RN zavedeny teprve v roce 1859, do té doby měli námořníci šaty vlastní.
I Royal Air Force měla lodě – záchranné čluny pro lovení sestřelených posádek.
Asi nejslavnější loď na světě – vlajková loď admirála Nelsona HMS Victory. Loď prochází velkou rekonstrukcí, třeba jí chybí stěžně, barevné provedení prý odpovídá začátku 19. století.
Pro mě byla návštěva „Viktorky“ dost velké zklamání. Byl jsem na ní před asi 20 lety a to jsem byl nadšený. Tenkrát se chodilo po skupinkách s průvodcem, který nám o všem vyprávěl a vše popisoval. Teď je prohlídka „průtoková“, bez průvodce, bez vysvětlování, možná kvůli rekonstrukci i bez tabulek a popisů. Tak jsem klukům něco vypravoval sám, ale čert ví, co si po té době pamatuji správně. Tedy, posádku tvořilo 850 lidí (na 50 m dlouhé lodi), ke každému dělu patřilo 16 mužů (prý na zemi jsou kanóny, na lodi děla). Většinu posádky tvořili „quota men“, tj. neprofesionální námořníci, dneska by se řeklo odvedenci, vězňové atd. Přesto dokázali střílet z děl rychleji než protivník. Disciplína musela být železná, prý když si šel někdo stěžovat na jídlo, bylo to v pořádku, ale když se domluvili dva, šlo už o vzpouru. Však byli také všichni permanentně „v lihu“, galon (asi 4 litry) piva na osobu a den 🙂 .
V roce 1545 se při bitvě s Francouzi, před zraky krále Jindřicha VIII., který bitvu prý pozoroval z nové hranaté pevnosti (foto je výše), potopila kousek od přístavu loď Mary Rose. Nejpravděpodobnější příčinou katastrofy byl poryv větru a otevřená dvířka pro hlavně děl, zachránilo se prý jen 35 lidí z 415, i tady si kmotřička zařádila 🙁 . Vrak lodi byl ale po 450 letech vyzdvižen a tak vzniklo nové muzeum – naprosto úchvatné, alespoň pro mne. Množství vylovených předmětů, ale i lidských pozůstatků (prý se povedlo identifikovat pozůstatky 170 lidí), a hlavně jejich uvedení do souvislostí je prostě fascinující. Uvedený odkaz je na českou Wikipedii, která je jen velmi stručným výtahem, anglická verze je kompletní, pokud vládnete, doporučuji přečíst.
Poslední lodí, kterou jsme v historických docích navštívili, byl monitor HMS M33 (na titulní fotce) (wikipedia – anglicky). Monitor je plovoucí základna s děly pro ostřelování pobřeží, tedy s velmi malým ponorem. Šlo o slepou uličku, protože dvě děla ráže 6 palců (152 mm) byla na tak malou loď až moc, prý se pod nimi paluba prohýbala a výstřel z obou najednou byl s to loď převrátit 🙂 . M33 byla ale loď šťastná, prý na ní za celou dobu služby nikdo nezahynul.
Chichester leží půl hodiny od Portsmouthu, katedrála (odkaz anglicky) byla založena v roce 1079. Fascinuje mě historie trvající přes 900 let, včetně jmen všech biskupů. Navíc je tam ukázka mozaiky zanechané na místě katedrály Římany ve 2. století.
Katedrála je živá stavba, v průběhu věků se měnit vnější vzhled i vnitřní vybavení, není to jen památka, ale centrum společenského i kulturního života.
To je zatím všechno, pokračování bude 🙂 .
Honza
6.8.2016