Čarodějnicko-láskový víkend se mi, alespoň co se čarodějnic a lásky týká 🙂 , nevydařil. Jinak to ovšem šlo. Sobotu jsme se synem zahájili na hradě Houska a zakončili rodinnou sešlostí.
Hrad Houska podle pověstí uzavírá bránu do pekla. Pan kastelán už patří k inventáři a musí to být šichta, provádět jednu výpravu za hodinu, od 9 do 5, 7 dní v týdnu. Ale hrad je v soukromých rukou a vstupné je jediným příjmem.
„Hlavním“ poutačem naší rodinné sešlosti byla koloběžka. Vyzkoušeli si ji všichni, věkově od osmi (když nedosáhl na brzdy, tak brzdil na pekaře 🙂 ) …
… do 80 let 🙂 .
Čumilové 🙂 . Když ona je kolobka opravdu nezvyklým jevem.
Sestru prý zastavovali úplně cizí cyklisti a chtěli se s ní bavit 🙂 (to na mě se úplně cizí cyklistky jenom usmívají 🙂 ).
Do sluníčka se každý usmívá. Hráli jsme spoustu her a opékali buřty. Synkovi se povedl vtip. Praštil jsem ho se slovy „A máš babu“. Suše odvětil „ale ty ne“ 🙂 .
Dneska jsem si řekl, že zkusím ujet první padesátku. Šlo to, akorát zpátky jsem se prodíral proti 20 km/h větru, to mě nebaví 🙁 . Při spatření této výzdoby jsem si nemohl nevzpomenout na cesty divočinou lemované kostrami a vraky. Rozumím tomu správně, domnívám-li se, že Labské cyklostezce padl za oběť nejeden poutník a nejedna karavana 🙂 ?
Labe není moře, ale když vidím loď, fotím. Voda mě fascinuje.
Honza
1.5.2016