Předposlední prázdninový týden opět na výletě – jako cíl jsme si vybrali Pálavu.
Pondělí bylo deštivé a zimavé, do kempu se nám nechtělo, tak jsme si našli v Mikulově hotel, kousek od této Dittrichštejnské hrobky. Ještě večer jsme vylezli na vyhlídkovou věž kostela, ale neměl jsem foťák 🙁 .
Nevím proč, ale Mikulov mám rád. Možná je za tím strohost – náměstí je prostě Náměstí 🙂 …
… nebo smysl pro humor 🙂 .
Zámek v Mikulově je vlastně nový, koncem 2. sv. války téměř kompletně vyhořel, teď patří městu a muzeu. Průvodkyni, která nás expozicí provedla, dávám suverénně na první místo průvodců a průvodkyň, co jsme zatím potkali. Dámu to ohromně bavilo a nás tudíž taky 🙂 .
Pan zámku majitel a zvelebitel s kapičkou na nose…
… inu přeci v noci pršelo.
Tvař se, jako by ti to tu patřilo!!!
Kopce jsou od toho, aby se na ně lezlo. Zvláště když jde jen o kopeček – Svatý kopeček…
… a vede na něj křížová cesta.
V Lednicích je nejlepší zámecký park – táta čáp…
… dítě, dítě, dítě čáp 🙂 .
Volavka popelavá a …
… podle žlutých nohou volavka stříbřitá.
Všude davy turistů, i na minaretu…
… ale jako „všudyvlezci“ jsme ho navzdory tlačenici zdolali.
Ze zámku jsme si prohlédli jen fasádu a skleník.
Kemp nad přehradou. Za pouhých 110 Kč, asi proto, že s karavanem se do něho dostat nešlo. Vůbec, mám dojem, že ty velké „obytňáky“ jsou novodobý cestovatelský mor 🙂 . Pod mrakem je zřícenina Dívčí hrady.
My ovšem vyrazili na Sirotčí hrádek.
Orel mořský při kroužení…
… a na přeletu. Úchvatný pohled.
Na Děvíčky je to kousek, příště půjdem z Mikulova do Pavlova pěšky.
„Kozí“ zoo v Sedleci u Mikulova. Ani jsme nevěděli, že tam je, poslechli jsme šipku. Vím, fotím jen ptáky a plazy, ale není tato krajta roztomilá 😀 ?
Leguán je fotogenický fešák.
Mandelík hajní se tam někde v okolí musí vyskytovat i mimo klec.
Lejsek šedý focený cestou od zoo zpět k autu.
Valtice. Obávám se, že si z prohlídky nic nepamatuji…
… snad jen, že Lichtenštejn prohrál Mikulov v kartách a potom se na něj chodil smutně koukat z okna.
Kousek od Mikulova je barokní most, při jeho hledání jsme lovili žáby…
… kuňka obecná, má oranžové břicho a je přísně chráněná…
… ale z ruky se jí nechtělo.
A toto je onen vzácný most.
Poněkud znechucení pohledem na nekonečné vinice („Ty révo!“) jsme vyrazili na Hodonín. U obce Rakvice mají na kruháku takový krásný poutač…
… impozantní dílo 🙂 .
Ubytování jsme hledali dlouho, nakonec jsme plácek našli. Ráno nás paní správcová sprdla, že zabíráme místo bydlíkům, i když se mi zdálo, že večerní telefonickou instrukci jsme dodrželi. No nic, když jsem ji ujistil, že do osmi vypadneme, omlouvala se. Mimochodem, přenocování nás stálo 500, předchozí kemp byla opravdu vzácná výjimka.
Hodonínská zoo je předposlední českou zoo, která nám „chyběla“. Na ptácích za pletivem se učím manuální ostření – toto je kraska.
Drbátko na rohy.
Jeřábí portrét.
Majny.
Satyr modrolící (Timminckův) – strávil jsem před voliérou asi čtvrt hodiny a stejně se mi fotka moc nepovedla.
Arrassari patří mezi…
… tukany.
Křepelka korunkatá.
Vedle klece se zajatou veverkou mají krmítko pro veverky žijící volně. Ale jsou na mě moc rychlé 🙂 .
Plyšový opičinec.
Na takové velké výpravy se giboni musí těšit. Seděli jsme před klecí asi 10 minut, opice ručkovaly ve výšce. Když se objevilo hejno dětí, sjeli dolů a rozplácli se o sklo. Zážitek pro děti i lidoopy 🙂 .
V Hodoníně městě nějak nic není. Na věž nás chtěli pustit až odpoledne, ujeli jsme.
Výlet jsme zakončili v průhonickém parku, ale už jsme toho chození měli nějak dost 🙂 . A taky o víkendu byla soutěžička, museli jsme domů.
Honza
6. 9. 2022