Další letošní výlet nás zavedl na samotný jih Čech. Kluci (Vojta s dědou) měli strávit dva dny plachtěním na Lipenské přehradě, H+H měli putovat po okolí „autmo a pěšmo“.
První zastávkou cestou na jih bylo město rekordů Pelhřimov s největším turistickým rozcestníkem na světě 🙂 .
Po obědě jsme museli samozřejmě na věž – opět Bartoloměj, po Plzni a Kolíně už letošní třetí, ale domnívám se, že z uvedených věží nejnižší.
Mám rád zvony.
Zábava u jezu v Českém Krumlově.
I když bylo město v podstatě turistů prosté, moc mě nenadchlo…
… už mi přišlo moc jako skanzen 🙁 .
Městská rada v okně místní „lidušky“.
Vlastní Lipno mě šokovalo až znechutilo. Atrakce, resorty, hotely, brrr. Vyložili jsme „kluky“ a nejvyšší možnou rychlostí ujížděli pryč. Útočiště jsme našli v Černé v Pošumaví v „béčkovém“ kempu (to je naše dělení, A má vstup do vody a atrakce pro děti, B je klidné a tiché místo 🙂 ). Zajímavostí bylo, že půlka chatek v řadě prý patří restituentovi, takže se pomalu rozpadají v kopřivách. Naše byla až úplně nahoře, kvůli počasí se nám nechtělo spát v autě. V kempu jsme nakonec zůstali i na druhou noc.
V úterý ráno jsem vyrazili na okružní jízdu. První neplánovanou zastávkou byla minizoo Wapiti kousek od Horní Plané. Pršelo celý den, takže jsem moc nefotil.
Labutě ještě nebyly zavřené, byli jsme tam první, a jedna z nich Hedviku nevyprovokovaně chytila za sukni. Alespoň víme, co to znamená budit labuť 🙂 , ale příjemné to nebylo.
Volary, v kterých ale nic moc k vidění není…
… nebo jsme málo hledali.
Před výletem jsme si koupili knihu Hrady bez Ohrady a cesta na hrad Hus přes hory a doly a řeku Blanici mi zůstane dlouho v paměti. Kontrast vůči Lipnu byl absolutní, i když cesta byla značená a přes řeku byl můstek.
Tři hrady, co jsme navštívili, byly na ostrohu řeky a většinou zanikly v 15. století. Podél Blanice cesta nevede, lze ji spatřit jen z hradu.
Hedvika sbírala houby, pozorovala veverky a občas se nechala přesvědčit k výlezu na zřícenou zeď 🙂 .
Prachatice. Navzdory jménu mají v restauracích normální ceny 🙂 . Na věž se smí jen s průvodkyní a prostor pod střechou kostela je úžasný…
… stejně jako interiér.
Vzpomněl jsem si na babičku, která naučila paličkovat i mě, jen ta trpělivost mi chybí.
V překladu se nic neztratí.
Druhý americký svatý – prachatický rodák Jan Nepomuk Neumann. Socha je v parku plném voliér s papoušky (patří hospicu).
Cestou na další hrad Osule jsme potkali skokana 🙂 .
Kniha uvádí, že „závěrečná část stoupání je poměrně náročná“, přišlo mi to jako eufemismus 🙂 , ale zdolali jsme ji.
Z dětského hřiště nás nikdo nevyháněl, byli jsme všude sami, asi kvůli dešti.
Očista v Netolicích.
Netolická záložna.
Kremže – hledáme příbuzné, opět marně 🙁 .
Ve středu ráno jsme vyrazili na východ, cílem byly další dvě zříceniny, ale k návštěvě nás zlákal už klášter ve Vyšším Brodě.
Ranní krása.
Rehek domácí, ptáky fotím furt pryč 🙂 .
V klášteře jsou cisterciáci.
Hrad Louzek nad řekou Malší.
Přehrada na Černé…
… a hrad Sokolčí. Ale to už jsme museli zpátky do Lipna a poté domů.
Heslem výletu se stalo „Nikdo nemá náladu, na kamení hromadu“, na mé návrhy „Na hrad“ se odpovídalo „Nas…“ 😀 . Kniha „Hrady bez Ohrady“ obsahuje 190 míst, myslím, že nám jich zbývá 185 🙂 .
Honza
27. 8. 2021