Červencový výlet – díl třetí


Poslední zastávkou předchozího dílu byl Protivín, město samé nás moc nezaujalo, ale krokodýlí zoo ano.


Protože zoo otevírala až v 10 hodin, což je na nás strašně pozdě, udělali jsme si výlet do nedalekého Tálína ke slavnému Tálínskému rybníku. Velmi příjemná procházka spojená s pozorováním skákajících kaprů a vodního ptactva 🙂 .


Krokodýlí zoo je úžasná, i když mimo krokodýly mají jen dvě kobry a pár želv. Na světě prý žije 25 druhů krokodýlů, v Protivíně jich uvidíte 23, včetně mláďat vyhynutím ohrožených gaviálů. Na obrázku jsou krokodýli bahenní (myslím).


Z Protivína jsme popojeli do Vodňan, já se osvěžoval v kašně …


… Hedvika si našla opodál pumpu 🙂 .


U kostela se po zemi plácala z hnízda vypadlá jiřička, nechala se snadno „ulovit“ a posadit na vyvýšené místo. Snad ji rodiče nakrmí.


Proč už se dnes takové ozdoby na budovách nedělají?


Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany…


… no není, i když ruina je to krásná.


Stejně jako vnitřek bavorovského kostela.


Cestou na Helfenburg jsme potkávali jednu mravenčí kupu za druhou.


Hrad už je dávno opuštěný, ale město Bavorov se stará, aby nezanikl úplně.


Na obzoru Temelín.


Na hradě straší – mladé poštolky.


O dalších pár kilometrů dál je Vlachovo Březí.


Pivovar je největší budovou ve městě.


Krásný hřbitov v kopci, hledali jsme sestru Hedvičiny babičky, marně.


Odpoledne už jsme měli věží a zmrzlin plné kecky, z Vlachova Březí jsme jeli přímo do Třeboně. Kemp byl velký a plný uřvaných lidí, ale jednu noc přeci vydržíme. Na koloběžkách jsme se vydali do města.


Hotel Bílý koníček je slavný z Čochtana. Protože začalo pršet, přivázali jsme koloběžky ke stojanu a zapadli tam na večeři, drahou, ale výbornou 🙂 .


Z centra do kempu se jede po hrázi rybníku Svět, kde jsou i sádky. Zase mi z nich ovšem vyšel jen pták 🙂 . V noci byla průtrž mračen a bouřky, budil jsem se a kontroloval vodu v rybníku, parkovali jsme totiž hned u vody. Dobře to dopadlo.


Ráno jsme vyrazili do Jindřichova Hradce. Koláček z Penny, zastávka na snídani (plynový vařič je skvělá věc 😉 ) kdesi mezi poli a hned potom jindřichohradecká zoo.


Stejně jako Zoo Tábor i Zoo Protivín, jde o soukromý podnik. Pamatuji se, jak jsem se při čtení knih Geralda Durrella divil, že někdo může mít svou vlastní zoo (byl hluboký socialismus), dnes jsem moc rád, že se takoví blázni najdou i u nás a držím jim palce.


Nemohl jsem se zbavit dojmu, že mříže jsou slabé, že kdyby puma chtěla, dostane se snadno ven 🙂 .


Pár ptačích portrétů – sovice sněžná …


… pštros africký …


… a perlička.


Strnad obecný chovancem zoo není.


Takových veselých nápisů je v zoo plno.


V Jindřichově Hradci jsme samozřejmě museli na věž, ještě před tím jsme ovšem museli porušit přikázání 🙂 .


Jihočeská města jsou všechna hezká, zvláště když je dominantou rybník.


No a to je všechno. Z J. Hradce jsme pospíchali domů, abych stihl Soutěžičku. Jo a ještě jsme si před odjezdem dali oběd, vítr převrhl slunečník, slunečník půllitr a já jel domů s mokrými kalhotami 🙂 (bylo horko, uschly rychle 😀 ).

Honza
13.7.2021

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Optionally add an image (JPEG only)