Výlety na západ, na východ a zase zpět.
To bylo tak. Pod stromečkem našel děda a syn poukaz na poznávací zájezd do Švýcarska. Kvůli „koroně“ se děda bál jet, navíc byl zájezd několikrát posunutý, nakonec z toho zmatku vypadlo, že pojede Hedvika s Vojtou v termínu od 21. do 27. července. Ale nejeli, cestovka zájezd nakonec úplně zrušila. Dovolenou měla ale žena už naplánovanou a kvůli charakteru její práce bylo téměř nemožné termín posunout, takže co teď. Na výlet, na výlet, na výlet. (Popravdě, pokud mě chce někdo nadzdvihnout, stačí přede mnou říci „vezmeš mě na výlet?“ 😀 .)
V pondělí odpoledne jsme vyrazili do Chomutova, hlavním cílem měl být zoopark.
Spali jsme v kempu u Kamencového jezera a bylo to velmi příjemné, zejména po zkušenostech s kempy z předchozích let. Kemp patří městu, které se o něj opravdu stará. Když jsem druhý den po poledni odjížděli, hádali se obyvatelé jedné chatky a správce na ně zavolal městskou policii. Že by někdo dělal „bordel“ přes noc si vůbec nedovedu představit.
Asi i proto bylo v kempu plno dětí a pohody 🙂 .
Po klidné noci jsme vyrazili do zoo, či vlastně parku.
Líbí se mi (moderní?) trend současných zoo, kdy mají zvířata obrovské výběhy. Sice musím obyvatele občas hledat, když ho najdu, nejde vyfotit, protože je daleko, ale hlavní je, že se nikde nehromadí návštěvníci :-). A jo, ne! Hlavní je, že se zvířata cítí dobře 🙂 , například zde rosomák.
Vodní buvol má mít, a má, hodně vody 🙂 .
U pokladny prodávají krmení (kukuřici), takže jsme cestou krmili kdejakou kachnu a husu.
Los …
… a sob. Dlouho jsem si je pletl 🙂 . I když takové parohy už mi přijdou přehnané 🙂 .
Stejně nemám kopytníky moc rád (jen o trochu víc než opice 🙂 – naštěstí v Chomutově opice buď vůbec nejsou, nebo byl spíše pavilón zavřený kvůli bacilům 😉 ). Červenka nebyl exponát, nýbrž obyvatel zoo.
Hrdlička (egyptská?) už byla „za mřížemi“, v průchozí voliéře.
Sovice sněžná. Nikdy jsem neviděl nic nešťastnějšího. Sovička věděla, že myš je k jídlu, ale ukousnout si neuměla; asi jako když máte konzervu a nemáte otvírák 🙂 . Takže tahala mrtvolku sem a tam, hladově kníkala, ale rodiče si jí nevšimli. Alespoň to byla naše interpretace, dospělé sovice určitě věděly, co dělají.
Kontaktní zoo 🙂 – husy se procházely volně mezi návštěvníky.
Zámek Jezeří má krásnou vyhlídku – vlevo na Záluží a Chemopetrol…
… vepředu Důl ČSA.
Jezeří je první památka, o které si pamatuji, že ji stát neukradl, ale dostal – prý se po revoluci vrátil Lobkovicům, ale ti ho v roce 1996 darovali státu; kvůli uhlí, resp. těžebním limitům byl zámek určený k demolici, tj. neudržovaný 🙁 . Střecha už je nová, teď se budou 10 let měnit okna a opravovat fasády.
Přeživší detail.
Náměstí v Bílině, kde jsme se dobře najedli a napili. Zavzpomínal jsem na počátek své pracovní kariéry na elektrárně Ledvice (1990), v té době byla Bílina šedivé a oprýskané město, teď už je opět rozkvetlá do krásy.
Tady to všechno začalo – Stadice a pomník Přemysla Oráče. Za Děčínem jsme se stavili ještě v kempu Stará Oleška, ale byli tam „lidi“, tak jsme se rozhodli, že do Liberce už to dojedeme.
Na třetí den dovolené jsme si naplánovali výlet do Žitavy. Vlakem z Liberce je to asi 25 minut. Toto je ale žitavská parní úzkokolejka, i když spalují asi spíše plyn než uhlí, lokomotiva vůbec nesmrděla 🙂 .
Žitavská zoo je malinká. Nasadili jsme roušky a německy požádali o dvě vstupenky. Paní ale byla Češka 🙂 . Ararauna hlídal vstup.
Všudepřítomní pávi.
Něco pro Pavlíka 🙂 …
… něco pro Marušku 🙂 …
… něco pro mě – toto je karančo, vlastně dvě karanča.
Vzpomínka na Austrálii (ledňák čili smějící se kokabúra).
Průchozí papouščí voliéra s andulkami a lorii.
Ještěd je ze Žitavy vidět, ale cestou je nutno překonat pohoří (odhadem 30 km).
Zpátky samozřejmě na koloběžkách, chůzí je nutno překonat jen asi 2 km okolo hradu Hamrštejna.
Zřícenina je asi 200 m od hlavní cesty (zastávka Machnín Hrad) a protože naše výlety mají tři tématické okruhy – zoo, hrady a letadla, zamkli jsme „oslíky“ ke sloupu a vyškrábali se nahoru.
Asi brzy spadne 🙁 , prý byl Hamrštejn opuštěný už v polovině 16. století.
Domů přes liberecké letiště, kde byl živý provoz…
… naštěstí pouze plachtařský, Kryštof seděl doma.
Jeden se vrací z výletu, druhého táhnou nahoru.
To byla tedy koloběžková středa. Čtvrtek jsme si dali relaxační, odpoledne jsme odjeli na chatu do Hořic a v místním kině shlédli film Havel. Nějak se mi to nelíbilo, asi jsem neměl tu správnou náladu. V pátek ráno jsme nabrali směr Ostrava severní cestou.
Šumperská radnice…
… a morový sloup (už jsem to asi psal, že každé správné město má mít kostel, radnici a morový sloup 🙂 ).
Kolik je hodin? Neměly by i sluneční hodny mít „páku“ na letní čas 🙂 ?
Ostravská zoo (třetí ve 4 dnech 🙂 ).
Panda červená, aneb pilot po prvních letních závodech 🙂 .
Pávice s mládětem. Proč má každá samice jen jedno mladé? Viděli jsem jich několik a žádná nevodila více kuřátek. Divné.
Sovice sněžná. Bez mláďat (viz výše). Vždy si vzpomenu na krásný Purkyňův obraz, já tuto sovu neumím ani hezky vyfotit.
V Ostravě nemají surikaty, Hedvičino oblíbené zvíře, tak jsme se zarazili u mangust (takže Hedvika už má dvě oblíbená zvířata 🙂 ).
Portrétní fota – leguán a …
… krajta zelená (po níž má jméno naše dodávka 🙂 ).
Ony mají zoo vlastně dost společného – loriové jsou vděční chovanci a průchozí voliéry vděčnou návštěvnickou atrakcí.
Toto není slepice, nýbrž holub korunáč (nikoliv koronáč 🙂 ).
Toto „slepice“ je 🙂 .
Dikobraz je hlodavec, líbí se mi.
Krásný pták s ošklivým jménem – sup mrchožravý, můj oblíbenec.
Ze zoo jsme si to namířili na modelářské letiště v Polance nad Odrou, ale to je už jiná kapitola. Dovolenkový týden měl zakončení v neděli na zubní pohotovosti v Jičíně, kde ženě vytrhli bolavou stoličku.
Měl jsem ještě jeden týden dovolené, které jsem věnoval poflakování, modelům a servisu auta. Nicméně, stejně jako vloni jsem si potřeboval „dokázat, že na to mám“, a dojel jsem z Liberce do Hořic na koloběžce, tentokrát trochu delší cestou – celkem 89 km za necelých 7 hodin jízdy (přestávky nepočítané). Až do Jičína (60 km) to šlo, ale na posledních 10-12 km nerad vzpomínám, asi si příště musím vybrat den, kdy nebude takové horko 😉 .
Honza
2.8.2020