Když už je to podruhé, tak je to vlastně tradice, ne? Tedy, počátkem července, stejně jako vloni, jsme naložili koloběžky do „krajty“ a vyrazili – tentokráte za barokem na Moravu střední 🙂 .
Plán byl jasný – směr Olomouc a jinak neplánujeme. Když se nám připletla do cesty cedule odkazující na hrad Košumberk, poslechli jsme ji. Záchytné parkoviště tvořila louka, byli jsme rádi za zvýšenou čtyřkolku 🙂 i koloběžky, ke hradu to bylo asi 1.5 km.
Hurá na hrad 🙂 . I když prohlídkou Košumberku jsme opovrhli…
… městečko Luže a Hamzovy lázně jsme si ovšem projeli (titulní fotka je tento Lužský kostel zepředu).
Nádherná socha.
Další zastávkou už byla Olomouc, kemp Krásná Morava. Ježíšek nám přinesl stan, který se přichytí k autu. Pocity z něho mám smíšené, je to monstrum, ale kdybychom někdy byli déle než jednu či dvě noci, určitě by se hodil 🙂 (Hedvika nesouhlasí 😉 ).
Ráno jsme vyrazili na koloběžkách do olomoucké zoo na Svatém kopečku. Mapa říkala vzdušnou čarou 6 km, po zemi 10 km, my najeli přes 20 🙂 . Samozřejmě to byla moje chyba, protože když svítí sluníčko, přeci nepotřebuji mapy a navigaci 🙂 . Olomouc je ovšem rozdělená na dvě téměř nezávislé části kolejemi. Alespoň jsme si prohlédli seřazovací nádraží, fabriky zezadu i tuto vojenskou nemocnici, ke které bychom jinak těžko našli cestu 🙂 .
A co má dělat koloběžkář???
Náš cíl, Svatý kopeček, na obzoru 🙂 .
Zvířecích fotek moc nemám, bylo horko 🙂 – i opicím.
Asi 2 dny před cestou jsme si udělali výlet do Mladé Boleslavi, kde se dají krmit zkrotlí sysli (za mrkev se nechám i chytit 🙂 ) …
… což jsou vlastně takové české …
… surikaty 🙂 .
Cvrččí tragédie – díl první …
… druhý …
… a třetí, závěrečný.
Někteří lidé (děti) jsou „ťukači“, kdyby si neťukli, jakoby v zoo nebyli, a nevadí jim ani fotoaparát 🙂 .
„Hamižná“ veverka – nosila si seno do nory pod zem. Stébla ale vybírala pečlivě jedno po druhém.
Vegetariáni 🙂 .
I krokodýl se může usmívat.
Zpáteční cesta z „kopečku“ je vždy veselejší, protože z kopce dolů 🙂 .
Následovala prohlídka Olomouce, nádherné město. Bohužel radnice s orlojem byla oplachtovaná a v rekonstrukci, alespoň máme důvod k další návštěvě.
Marii Curieovou si troufám poznat, ale kdo je ten král se selfie-stickem?
Detaily olomouckého náměstí (při čekání na jídlo ve venkovní restauraci 🙂 ) …
… stejně je u nás krásně 🙂 .
Ráno jsme odjeli na koloběžkách na snídani, potom v kempu vše zabalili a vyrazili na hrad Šternberk. Překopané silnice nás zavedly až do Uničova. „Chcíp tam pes“, zdálo se nám, ale každé správné město má kostel, radnici a morový sloup 🙂 .
Konečně Šternberk.
Čekáme na průvodce, ale někoho tak nudného jsem ještě nezažil. Opravdu jsem se těšil 🙁 na konec prohlídky.
Ze Šterberka jsme zpátky přes Olomouc zamířili do Vyškova, kde je letecké muzeum, či spíše vrakoviště. Ale místní Letecká historická společnost se stará, postupně exponáty opravuje a také vykopává zbytky z druhé světové války. „Stromeček“ ze zbytků jednotlivých vraků.
Fotek jsem nasekal spoustu, ale nevím, jestli to dá na ucelený článek, Av-14 má mít již zrekonstruovaný interiér, ale dovnitř jsme se nedostali.
Vyškov odpoledne – kde budeme spát? Následovala okružní jízda do kempech, místečko jsme našli až v obci Suchý, asi 50 km od Vyškova 🙂 . Naštěstí nám stačilo i místo nerovné, protože jsme spali v autě a stan vůbec nerozdělávali. Ráno jsme skočili do rybníka a …
… na snídani se vydali do nedalekých Boskovic.
Moc se nám líbila zrekonstruovaná židovská čtvrť. Boskovice jsou vůbec příjemné místo…
… co se asi odehrává za těmito dveřmi 🙂 ?
A mají tu rádi psy …
… i když někam dovnitř nesmějí 🙂 . V Boskovicích byl zrovna nějaký umělecký festival, město bylo plné ještě podivnějších existencí, než jsem byli my. Třeba do vegetariánské restaurace se stála fronta 🙂 .
Vstup do sloupsko-šošůvské jeskyně.
Nádherné. Snad poprvé jsme někde šli jen krátký okruh, ale stačil nám 🙂 , pod zemí totiž (nepřekvapivě) byla zima. Zato průvodkyně byla přesný protipól onoho chlapce ze Šternberka, možná proto, že to byla jeskyňářka a ne jen brigádnice 🙂 .
Poslední zastávkou byla „kozí zoo“ ve Vyškově. Měl jsem z ní divné pocity, nelíbila se mi. Hlavní atrakcí je totiž Dino park, vlastní expozice nevyhynulých, zejména domácích, zvířat mi přišla jen takovým „přidruženým“ podnikem.
Andulky bylo možné si i pohladit 🙂 .
No a to je tak asi všechno, i když si sem přidám ještě jednu „bláznivinu“. Umanul jsem si, že dojedu z Liberce na chatu do Hořic na koloběžce. Po návratu z „dovolené“ jsem si dal den pauzu a vyrazil. Tedy, 79 km za necelých 6.5 hodiny (včetně přestávek), celkem v pohodě 🙂 , ovšem jen díky tomu, že největší kopec je hned za Libercem 😀 .
Honza
12.7.2019