Norimberk


„Svátek Sv. Václava je v pátek. Takže ve čtvrtek si hezky vezmeš dovolenou a pojedeme do ciziny. Námitky se nepřipouští 😀 .“ Správně, ani jedna nebyla připuštěna 🙂 . Ve čtvrtek ráno jsme tedy objednali hotel a přes poštu, kvůli dálniční známce pro Jupíka, vyrazili z Liberce po dálnici na Prahu.


První zastávku, tzv. obědovou, jsme učinili ve Stříbře. Před radnicí dechovka, krojované slečny i mládenci, …


… hospodářská zvířata 🙂 . Zdálo se mi, že koza je poslušnější než pes 🙂 .


Do Norimberka je to od hranic asi 150 kilometrů, ale do vlastního města se mi autem nechtělo. Vybrali jsme si proto hotel v Altdorfu u Norimberka. Městečko je to starobylé, byla v něm i univerzita, mezi lety 1622 a 1809, prý tam studoval i Albrecht z Valdštejna. Teď je v areálu zvaném Wichernhaus škola pro postižené, něco jako náš Jedličkův ústav.


„Baráků“ mám vždy plný foťák, lepší jsou kašny 🙂 .


Počasí nám vyšlo (bylo letové 🙂 , ale neměl jsem s sebou letadla 🙁 ).


V další památeční (ehemalige) budově (bývalém zámku) v Altdorfu je policejní stanice, před kterou je takové hezké opilecké sousoší (možná to znamená i něco jiného, ale žena říkala, že psi nemají opilce rádi 🙂 ).


A vůbec – krása je v detailu 🙂 .


V pátek ráno jsme příměstským vlakem jeli do velkoměsta. Mimochodem v Altdorfu končí koleje, takže vlak taky 🙂 . Norimberk je „divné“ město. Takovýchto „rozervaných“ sousoší jsme viděli několik.


Ve většině katedrál a kostelů na příchozího dýchne taková nějaká síla, v Norimberku nic 🙁 . Může to být tím, že jsou všechny budovy postavené znovu, protože z nich po válce nic nezbylo, ale může to být i nějaká „karma“ (je to blbý, já vím, ale opravdu jsem rozdíl mezi kostely cítil i já 🙂 ).


Hlavolam pro psychology. Existuje druh terapie, kdy si dítě vybere hračky a rozloží je do písku. Co by asi vyčetli z barevných želviček 🙂 ?


Kavárnička Růžový plameňák 🙂 .


Růžová je v Norimberku oblíbená barva.


Centrum je poměrně malé, dá se prochodit křížem krážem za den. Nejvýznamnější památkou je asi Císařský hrad, který byl centrem Svaté říše římské národa německého.


Turistů ovšem jak „na Václaváku“ 🙂 .


Naštěstí se dá turistikou vyčerpanému organismu odpočinout v květinové zahradě.


Když se člověk přes hradby trochu natáhne …


… tak může spatřit, co se pod hradbami podává 🙂 …


… nebo co si japonská turistka maluje (proč nefotí jako všichni ostatní 🙂 ?).


Podhradí z ochozu…


… a ochoz z podhradí. Staré město je asi nejhezčí část Norimberka.


Strážce ulice a chudák drak 🙂


Masný most: Každá věc má začátek a dále roste, ale vůl, na kterého patříte, nikdy nebyl tele.


„Voprsklý“ vrabčáci žerou s lidmi z jednoho talíře.


Všechny kašny mají ocelové špricle, ale foťák prostrčit jde. Nádhera.


Sluneční hodiny, ale šly „podle plotu“, možná proto, že na nich nejde nastavit letní čas 🙂 .

Měl jsem velkoměsta a jeho ruchu plné zuby, byl jsem rád, že jsem se večer vrátili do Altdorfu 😉 . Ráno jsme přejeli k zoo, která je v Evropě vyhlášená. Šedesát hektarů v hornatém terénu, velké přírodní výběhy, ráno dokonce i málo lidí, ale když jsme po více než 4 hodinách odcházeli, bylo to snad ještě horší než v centru 😉 .


Divoké morče…


… v dětském koutku měli i vyšlechtěná „mořská prasátka“.


Lachtani sdílí bazény s delfíny, před představením s kytovci bylo nutné ploutvonožce přemístit do jiné ohrádky.


Delfínů chovají (nebo jsme viděli) 6, jsou nádherní.


Ale „předvádění“ se nám moc nelíbilo, viděli jsme jen, odhadem, dvě minuty, ale jde asi o největší lákadlo zoo.


Pouštní pavilón. V písku a na skalách brouci, ještěrky a (něco jako) myši 🙂 , tj. kontakt s havětí je bezprostřední 🙂 .


Ranní hygiena 🙂 . Plameňák se jeví být německým národním ptákem, už v 9 ráno u nich bylo narváno 🙂 . Ale hezcí jsou.


Tučňáci jsou taky vděčné divácké zvíře, koukali jsme na ně asi 20 minut.


Umím další německé slovo, vlastně dvě, německy se tapír čabrakový řekne Schabrackentapir 🙂 .


Orel harpyje, klidně prý zaútočí i na člověka, i když normálně loví opice a lenochody.

Odpoledne jsme zamířili zpátky domů, severní cestou.


Přes Františkovy Lázně…


… do Chebu.


Už zapadalo slunce, takže jsme se jen prošli městem.


Nejen v Německu mají pěkné nápady 🙂 . Ale jinak jsem byl z Fr. Lázní i Chebu dost zklamaný – všechno v němčině, pro Euro uděláme cokoliv 🙁 .


Za klášterem se za plotem krčí (nebo tyčí?) artefakty doby minulé. Ostatně soudím, že sochy a pomníky by se bourat neměly, jsou svědky, i když občas nepříjemnými, dob minulých. Přemístění do zapomenutého koutu je lepší než kovošrot.

Pokračovali jsme dále s tím, že zkusíme najít hotel a přinejhorším dojedeme až do Liberce. Měli jsme ovšem štěstí, hned na první pokus, a hned v mém rodném městě Klášterci nad Ohří. Hotel byl obsazen zájezdem důchodců, ale jeden pokoj jim odřekli, takže zbyl na nás. Po pozdní večeři jsme se vydali „očurávat rohy“, i když se Klášterec za 40 let výrazně změnil, stejně jsem se neztratil, jen jsem si spoustu věcí pamatoval „jinak“ 🙂 .


Hřbitovní kostel – baroko lahodí pro oko 🙂 .


Radniční věž.


Pramen Evženka. Před lety jen bouda, teď lázně 🙂 .


Kadaň je hned vedle Klášterce a taky moc pěkné město (dole náš upík – i německou dálnici zvládl statečně 🙂 ).


Obešli jsme jen náměstí, byla zima, ale voda ještě nezamrzala 🙂 .


Páv, slepice, orel nebo papoušek?


Už dlouho tvrdím, že Česko je turisticky hezčí než cizina 😉 .

Honza
3.10.2018

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Optionally add an image (JPEG only)