Jak jsem se před měsícem zmínil, vyrobil jsem si měřicí podvěs. Pouzdro je přilepené k trupu izolepou, je to primitivní, leč účinné. Funguje podle předpokladů, ale povětří nespolupracovalo. V tomto článku tedy popíši metodu (abych věděl, kde ji najdu a nemusel ji vymýšlet znovu 😉 ), měřit budu muset znovu.
Číst →

O publikaci Fluid-Dynamic Drag od pana Hoernera jsem se na těchto stránkách už několikrát zmiňoval. Napadlo mě se podívat, co píše o aerodynamických brzdách. Ty se používaly především na střemhlavých bombardérech ke zpomalení a stabilizaci letadla při útoku. To je poněkud jiná úloha než zpomalit a stabilizovat větroň při soutěžním přistávání na cíl, ale některé závěry zobecnit lze.
Číst →

Na měření rychlostní poláry modelu jsem se chystal už dlouho, ale pořád nějak nebyly ty správné podmínky – třeba v soutěžních větroních nemám dost místa na potřebné vybavení. Po MS mi ale napsal „jeden nejmenovaný výrobce modelů“, jestli nemám nápad, jak klouzavost modelu změřit. O nápady nebyla nouze, ale nebyl jsem si jistý (a nejsem dál, jak ukáži níže), zda jsou prakticky realizovatelné. Musel jsem to zkusit 🙂 .
Číst →

Na RCmanii se rozpoutala hádka (zdráhám se nazvat diskusí, když se účastníci uchylují k osobním invektivám), zda je podle pravidel povolené mít dolů přesahující směrovku u větroně. Inspirovalo mě to k následujícímu příspěvku.
Číst →

V titulku by měl být otazník, ale protože neznám odpověď, tak se ani raději nechci ptát 🙂 . Při svém pídění se po vědění jsem narazil na některé zajímavé skutečnosti, o které se chci podělit. Tento článek navazuje na mé předchozí povídání o aerodynamice.
Číst →

Tento článek navazuje na příspěvky RESka v zatáčce a Vánoční aerodynamika. Pořád mi nedala spát otázka, jak navrhnout RES model pro let v úzké zatáčce. Nakonec mě způsob, jak spočítat rozložení vztlaku na křídle v zatáčce, napadl, i když jsem nikde v literatuře žádné potvrzení své domněnky nenašel 🙂 .
Číst →

Na RE (modelech řízených směrovkou a výškovkou) mě zaujalo především to, že si mohu konečně zase jednou postavit soutěžní model. Na první pohled se to zdá jednoduché, ale na druhé zamyšlení jsem se zapletl do vlastní sítě – když už budu něco stavět, tak si to musím správně navrhnout. Abych mohl model správně navrhnout, musím pochopit jak létá a definovat si, co od něho vlastně budu chtít. Mé zkušenosti s ERES zahrnují pouze Slite a byly poněkud nepřesvědčivé – zdálo se mi, že model nelétá a nezatáčí, samozřejmě ve srovnání s křidélkovými modely RCEV. K pochopení výkonů a vlastností ERES modelů se dopracovávám ztuha a pomalu.
Číst →