Mig-15 EDF – 28.10.2018

R1: 28.10.2018
R0: 25.11.2017

Před časem jsem si „impulzívně“ koupil Vampira a téměř jsem se do dmychadel zamiloval 🙂 . Vampire ale mou touhu po rychlosti moc nenaplnil, létá stěží stovkou. Začal jsem tudíž pokukovat po dalším „tryskáči“, ovšem chtěl jsem si ho tentokrát postavit sám.

Výchozí požadavky byly jasné – model musí jít odstartovat z ruky a musí být „československé výroby“. Nejprve jsem začal s Mig 19, ale pohled na nakreslené křídlo vyvolal pochybnosti, zda je plocha dostatečná k tomu, aby šel model hodit. Další na řadě byl L-29 Delfín, ale zde jsem narazil na malý rozměr vstupů vzduchu. Model by musel mít přisávací otvory na spodku trupu (Vampire je má taky), což se mi vůbec nelíbí. Potom mi na jedné soutěži Mirek Číp navrhl Mig-15. Trochu jsem se ošíval, ale potom jsem si řekl, proč ne; jen musím z Mirka vyrazit nějaké informace o imatrikulaci stroje, se kterým létal 🙂 .

Mig-15 UTI ve velikosti vhodné pro 70 mm dmychadlo vyrábí holandská firma RBC Kits. Reportáž ze stavby je na RC Groups. Málem jsem si stavebnici objednal i já, ale na poslední chvíli jsem ucukl – přeci se nenechám připravit o potěšení z konstrukce a stavby, vyrábění chyb a jejich napravování 🙂 .


Monografie Mig-15 vyšla v knize z edice Triáda. Bylo to ještě za komunistů, takže i u 40 let starého stroje bylo vše pěkně utajené, moc podrobností se v monografii nenajde. Ale nic, ostatně mám zkušenost, že čím méně informací modelář ke konkrétní předloze má, tím klidněji spí 🙂 . Model tedy vzniká podle tohoto třípohledu.

Podle wikipedie je Mig-15 nejvyráběnějším proudovým letadlem na světě – asi 18000 ks, ostatně ta tabulka je hodně zajímavá. Hledal jsem, kolik se jich vyrobilo v Československu, dost marně, navíc se údaje liší. Alexander Mladenov ve své knize „Soviet Cold War Fighters“ uvádí: 833 původních provedení Mig-15, 620 zlepšených „bisů“ a 2012 „spárek“ UTI, celkem tedy téměř 3500.

Tedy, model Mig-15 bude „asi metrový“, určený pro pohon elektrodmychadlem o průměru 70 mm.

Křídlo


Plánek si kreslím postaru rovnou na balicí papír, profil je rovněž poněkud staromódní Eppler 205, který se mi ale na podobných modelech osvědčil. První dvě žebra jsou z překližky 1.5, ostatní z balzy 2. Zde jsem se dopustil chyby #1 – skutečný stroj měl žebra kolmá k nosníku, asi jsem to měl udělat také tak, namísto žeber rovnoběžných s osou trupu, křídlo by bylo tužší a stavba jednodušší.


Křídla budou spojená uhlíkovými trubkami, pouzdra pro ně tvoří balzové bloky. U modelů tohoto typu přenáší veškeré zatížení potah, proto bude důležité i spojení potahu křídla s trupem (ale ještě nevím jak to přesně udělám 🙂 ).


Nalepit žebra na spodní potah není nějak kritické. Náběžná lišta je „falešná“, jen pro ukotvení žeber. Nosník není potřeba z pevnostních důvodů, ale pomáhá postavit křídlo rovné, jak vysvětlím dále.


Výplně, aby bylo kde odříznout křidélka.


Nosním má stojinu, která se zabrousí na přesnou výšku „brousítkem“ – lištou s nalepeným proužkem brusného papíru.


Horní pásnice nosníku se zalepí na rovné ploše. Navíc jsem doplnil ještě zesílení pro šachty serv z překližky 0.6.


Po odřezání, odhoblování a odbroušení všeho, co nahoře přebývá, se přilepí horní potah – zatím jen k falešné náběžné liště, opět na rovné ploše.


Dále se přilepí náběžná lišta, která přesahuje pod profil, zajistí se tím negativy, u Migu asi 3 mm na každé straně. Fotka už ukazuje kořenová žebra s přilepeným potahem, na konci se profily stýkají celou plochou.


Tuhý potah se lepí na rovné ploše, vpředu se křídlo opírá o náběžku, vzadu o odtokovku. Pokud by nebyl v křídel nosník, mohlo by se křídlo pod zátěží prohnout.


Doplnění odtokové lišty z balzy 5 a smrku.


Skutečný Mig má u kořene křídla odtokovku kolmou k trupu. Jak ale ukazuje tato fotka z Polska, profil tomuto půdorysu přizpůsoben nebyl, na modelu patřičný tvar „doženu“ trojúhelníčky při konečné montáži. Další zajímavostí je „vykousnutý“ plůtek (pouze na levém křídle), který na některých strojích vidět není. Prý (anglicky) je to kvůli mechanickému indikátoru vysunutí vztlakových klapek.


Dostávám se k dalšímu důsledku chyby #1 – okrajové oblouky jsou příliš velké 🙂 . Tvoří je sendvič balza – překližka – balza. Oblouky jsem nejprve vyřízl z překližky 1.5, ale zdály se mi zbytečně těžké, nakonec stačila 0.6. Samozřejmě, že těch pár gramů nebude mít v konci konců žádný vliv, ale nedalo mi to 😉 .


Je to hodně nebo málo, nebo akorát?


Uvědomil jsem si, že ve skutečnosti je „patnáctka“ pěkně „chlupatá“, přechody, plůtky,… toto křídlo může patřit k čemukoliv. Trochu mě to vyděsilo, přiznávám 🙂 .

Výškovka


Ocasní plochy jsou taky oříšek. Dělená směrovka, šípová výškovka. O tom, zda bude mít model ovládanou směrovku, jsem ještě nerozhodl, spíše ne 🙂 . Ale o výškovce jsem měl jasno od začátku – servo v kýlovce a žádné dráty venku!


Páka z ocelového drátu a mosazného plechu. Původní drát byl nerezový, takže jsem se poučil, že nerez normálně pájet nejde (chyba #2). S normálním pružinovým to ale šlo hezky.


Ramena drátu se posouvají a natáčejí v pouzdrech z překližky, takový RDS (Rotary Drive System).


Drát má průměr 1.6 mm, otvor v pouzdrech je 1.5 mm. Mělo by to zajistit chod bez vůlí a zatím se zdá, že vše funguje.


Jednoduchá „prkénková“ stavba. Cekem automaticky jsem zvětšil rozměry výškovky o 10%, tj. plocha je o 20% větší než u originálu. Možná zbytečně, nevím.


Tady mám možná nakročeno k další chybě #3 – výškovka je „pouze“ z balzy 3, možná o kousek více, protože i spojku ze smrkové lišty, i pouzdra RDS jsem musel překrýt vyříznutými bloky balzy a zabrousit. Drát se otáčí v ložiskách z proužků překližky. Ovládání ale funguje k mé 100% spokojenosti.

A tady jsem zatím skončil. Zmítám se v pochybnostech, jak pokračovat dál. Určitě trupem, ale:
1) Mám dát dmychadlo pod křídlo, aby mohly být spojky křídla nepřerušené?
2) Má být dmychadlo v ose a přívodní kanál protnutý spojkami? Patřičně zakrytovanými, samozřejmě.
3) Nebo mají být spojky kraťoučké a nezasahovat do přívodního kanálu?

Asi (3), ale úplně rozhodnutý ještě nejsem. A taky si chci nejprve objednat dmychadlo, abych věděl jeho přesný průměr a uložení, než začnu „krájet“ materiál. Baví mě to 🙂 !

Honza
25.11.2017


Pokračování takřka po roce, postup nemám příliš rychlý, zato jistý 🙂 . Důvodem je to, že si stavbu modelu velmi užívám, v podstatě jsem zjistil, že veškeré zkušenosti s ostatními modely jsou pro EDF model využitelné, pokud vůbec, jen z části.


Po velkém přemýšlení jsem koncem prázdnin objednal dmychadlo. Už jsem to sice napsal do komentářů, ale pro úplnost záznamu to uvádím i zde. Jako obvykle se ve mě svářila lakota s touhou po kvalitních věcech. Pročítal jsem diskusní fóra i stránky prodejců a nakonec se rozhodl pro dmychadlo Wemotec s motorem Hacker Stream-Fan 70/3400. Pohon je těžší než podobné výrobky z Hobbykingu, nebo i Wemotec s motorem HET, ale zato slibuje větší účinnost, tudíž možnost použít menší baterii, případně delší let.


K trupu jsem se rozhodl přistoupit „nejčistším“ způsobem – tj. variantou 3) (viz závěr předchozí kapitoly), kdy kanál motoru je v ose trupu a nenarušovaný spojkami ani jinými překážkami volnému proudění vzduchu. Hlavní „klec“ pro uchycení křídel a uložení dmychadla tvoří tři přepážky a čtyři podélníky z překližky 2.5 mm. Trup jsem nakreslil jako rotačně symetrický, takže všechny přepážky jsou kruhové.


Správnou geometrii při lepení sestavy zajistily trubky, z nichž budou spojky křídla. Nosníky dmychadla jsou ještě zesílené krátkými plochými „kousky“.


Kompletní středová část. Výhodou by mělo být soustředění hmotnosti do blízkosti těžiště, navíc síly od motoru i křídel jsou zavedené do jediného uzlu. Nevýhodou kanálu v ose trupu je omezený prostor pro baterii, viz „vykousnutá první přepážka“. Ostatně výše zmíněná holandská stavebnice je pro „spárku“, domnívám se, že právě kvůli prostoru pro vybavení pod rozměrnou kabinou.


Ostatní přepážky jsou už „jen“ z překližky 1.5 mm (až na tu úplně vzadu, která má stěnu jen 3 mm). Průměr otvorů ve válcové části kanálu je 70 mm, za dmychadlem se zmenšuje na 57 mm. Z koleček vypadlých z vyříznutých přepážek měla vzniknout mezikruží s vnitřní dírou 40 mm, neboť jsem původně počítal s tím, že budu trup stavět na vodovodní plastové trubce o průměru 40 mm. Nedošlo na to (asi naštěstí), vymyslel jsem něco jiného 🙂 .


Další na řadě byly kanály „vzduchotechniky“. Před dmychadlem je podtlak, za dmychadlem přetlak. Kanály by měly být neprodyšné a odolné proti zhroucení, zejména před dmychadlem. V diskusích doporučují materiál, který se u nás prodává jako „syntetický“ papír, který odolává vodě i trhání, ale nebyl jsem si jistý. Uvažoval jsem o tenké překližce 0.4 mm nebo i balzové trubce a nakonec se rozhodl si „plastový“ papír udělat sám – sestává z kancelářského papíru a skelné tkaniny, vše prosyceno pryskyřicí L285. První pokusy byly tristní, než jsem pochopil, že musím prosytit i papír a že sestavovat potřebnou plochu z překrývajících se papírů také nevede k uspokojivému výsledku 🙂 . Ale nakonec se povedlo.


Na laminát jsem si přenesl polohu všech přepážek, ořízl a slepil kyanoakrylátem. Papír je dovnitř, tkanina ven. Vnější průměr trubky je 70 mm, čemuž odpovídá rozvinutý obvod 220 mm, na šev jsem nechal 10 mm. Ještě před slepením jsem laminát namotal na onu vodovodní trubku a nechal asi 2 dny, aby si původně plochý materiál deformaci „zapamatoval“. Lepení to značně ulehčilo. Jen pro úplnost dodávám, že nepovedené lamináty z prvních pokusů jsem se pokoušel tvarovat a lepit přímo podle přepážek a nebylo to ono. Vzniklá trubka je přesná a dostatečně tuhá, aby se trup (alespoň jeho přední část) dal sestavit přímo na ní, bez dodatečné vložky.


Přední okraj trubky je zesílený páskem překližky. Trubka tak přesně navazuje na plášť dmychadla na vnitřní i vnější straně. Uložení dmychadla však ještě hotové není, bude předmětem některého z dalších pokračování. Vymyšlené to ale už mám, uvidím jestli půjde i vyrobit 🙂 .


Zadní trubka je kuželová, směrem ke konci se zužuje. V počítači jsem si „namaloval střih“ (jinak je model nakreslený tužkou na balicím papíru 🙂 ). Postup byl stejný jako u válcové trubky – obkreslit, oříznout, namotat na trubku, nechat dva dny „dozrát“, na trubce jako podložce slepit.


Přepážky jsem přibodoval k přední a zadní trubce a získal tak přední a zadní díl trupu. K přední části jsem nalepil 4 smrkové podélníky 3×7 a nastala nejobtížnější část – připojení zadní části 🙂 …


… přední konec kuželové trubky bylo totiž potřeba vpravit do otvoru v poslední přepážce válcové části, přičemž smrkové podélníky brání jakémukoliv kývání i natáčení zadní části, jediný možný pohyb je axiální. Holt to chtělo trpělivost 🙂 . Výhodou tohoto postupu stavby je to, že ať jsem měřil, jak jsem měřil, trup se prostě jeví být rovný. Takže jsem všechny spoje zakápl prstolepem a ještě plánuji vše pojistit dvousložkovým lepidlem.


Nepamatuji se už, kdy jsme naposledy stavěl trup z přepážek, možná Wildcata (Grumman F4F) na CO2, ale to už bude tak 30 let 🙁 . Protože však vím, že tento způsob stavby neovládám, snažím se myslet dopředu (s jakým výsledkem se ještě uvidí 😉 ). Do výřezu v předposlední přepážce přijde zasadit směrovka. Možná.


„Roura“, není kam uhnout 🙂 . Opět mám pocit, že jsem dělal 2 měsíce, co mohlo být hotové za víkend. Nijak mě to ale netrápí 🙂 …


… je to pěkný kus modelu, začínám se obávat, že jej v UPu neodvezu 🙂 .

Honza
28.10.2018

komentářů 10

  1. Zdravím, mám Delfína, takže dmychadlo určitě doprostřed a to buď 10 – 14 lopatek + volba 2) (bohatě stačí Change sun 70) nebo méně lopatek a za 3) (mám na Delfínovi), ale je moc pracné a méně pevné.

  2. Ahoj Honzo, děkuji za rady, zatím jedu variantu 3. Ovšem jen teoreticky, k dalšímu stavění se dostanu asi až o svátcích 🙁 . H.

  3. Ahoj Honzo Mig 15 je moje tajna laska a dlouho hledam neco podobneho co delas ale nemam odvahu…. Mel jsem dva od Alfy ale neni to ono a nic to nevydrzi. Ted porad koukam po tom co delaji na 3D tiskarne ale nemam drahu k dispozici a myslim ze pri prvnim tvrdem pristani se to rozpadne. Hodne uspechu a dodelej to ! Jirka

  4. Nezanevřel jsem na MIGa, naopak, blíží se špatné počasí, takže bude čas na stavění 🙂 . Zjistil jsem ovšem, že s konstrukcí trupu nepokročím, dokud nebudu mít pohon. Nakonec jsem se rozhodl pro „německou kvalitu“ – dmychadlo Wemotec a motor Hacker prodávané jako Stream-Fan 70/3400. Regulátor je stařičký MGM A74, na 4článek stačí, a kdyby mi to někdy bylo málo, nasadím 90 A Castle 🙂 .

  5. Teda Honzo smekám! Na to, abych si na kus balicího papíru rozkreslil konstrukci modelu včetně pevnostních uzlů a ono to ve finále všechno sedlo, tak na to si fakt netroufám. Já pomalu dokončuju „tlustokožce“ (Martynside G.100 Elephant) a i když jsem říkal, že si dám stavební přestávku (dochází mi místo), tak už mi zase začínají svrbět ruce a začal bych přes zimu něco nového. Zatím je nejžhavější kandidát to, co je na obrázku-Gotha. Pořádný bombardér a navíc dvoumotorák ještě v hangáru nemám. I když kamarádi mne zrazují, že to bude letadlo tak na polétání za klidných podvečerů a jinak že to bude hříčka větru. Uvidíme

  6. Ahoj Mirku,

    děkuji za pochvalu. Na papír kreslím už dlouho, i když v počítači už jsem taky pár modelů „zkonstruoval“. Papír má výhodu v tom, že není přesný 🙂 , v počítači je všechno na mnoho desetinných míst a to mě stresuje. Takže si maluji jen detaily, kde na přesnosti záleží (třeba žebra).

    Gothu Ti ale neschválím 🙂 , kdysi jsem skoro začal stavět Vickers Vimy, potom jsem ale změnil názor na Boulton Paul Overstrand, někde mám možná namalovaná křídla (na balicím papíru 🙂 ), mělo to být na dva Coxíky (takže je možná dobře, že jsem včas přestal). Odradily mě komplikace s dopravou, skladováním, sestavováním atd., protože tato éra drží pohromadě vlastně jen dráty. Jinak dvoumotoráky jsem měl už dva – Boeing 247 na 2x 280 a potom Cougara (ten je tu popsaný). A jestli Mig poletí „uspokojivě“, mám v plánu IL-28, ale takových plánů mám hodně 🙂 . Takže 2 motory v každém případě chválím, ale promysli si logistiku. A taky velikost vrtulí vůči rozpětí, atd. Jinak ovšem na kamarády nedej, pokud se Ti éro líbí, tak ho postav. Vyřešit se dá všechno a budeme Ti ho závidět 😉 . H.

  7. No u mne to určitě bude elektro. Jako druhý kandidát je Bloch MB-200 (plánek vyšel v RCrevue), dokonce už mám výlisky střelišť z Durofolu, ale ten má málo křídel :-). Mne se prostě ty dvojplochy líbí, i za cenu toho, že člověk na letišti stráví skládáním docela dost času. Ta Gotha vyšla v německém FMT, plán jsem si vyžádal k narozeninám, až dorazí, tak uvidím co a jak. Pohon je podle autora na dva motory velikosti 2835 se 3S (což mi teda přijde na letadlo o rozpětí 260cm a váze přes 5 kg nesmysl) a 11×7 vrtulemi…

  8. Ahoj Mirku, držím palce.
    Našel jsem – http://shop.vth.de/gotha-4.html
    Jinak ta motorizace mi přijde OK. Originál měl rozpětí asi 24 m, plochu asi 90 m2, vzletovou váhu asi 3700 kg a motory 2×260 koní. Výkonové zatížení předlohy je nějakých 113 W/kg.
    Model by tudíž měl mít asi 600 W a 300 W na motor z tříčlánku je úplně v pohodě. H.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)