Mig-15 EDF – 24.2.2019

R6: 24.2.2019
R5: 26.1.2019
R4: 1.1.2019
R3: 9.12.2018
R2: 25.11.2018
R1: 28.10.2018
R0: 25.11.2017

Před časem jsem si „impulzívně“ koupil Vampira a téměř jsem se do dmychadel zamiloval 🙂 . Vampire ale mou touhu po rychlosti moc nenaplnil, létá stěží stovkou. Začal jsem tudíž pokukovat po dalším „tryskáči“, ovšem chtěl jsem si ho tentokrát postavit sám.

Výchozí požadavky byly jasné – model musí jít odstartovat z ruky a musí být „československé výroby“. Nejprve jsem začal s Mig 19, ale pohled na nakreslené křídlo vyvolal pochybnosti, zda je plocha dostatečná k tomu, aby šel model hodit. Další na řadě byl L-29 Delfín, ale zde jsem narazil na malý rozměr vstupů vzduchu. Model by musel mít přisávací otvory na spodku trupu (Vampire je má taky), což se mi vůbec nelíbí. Potom mi na jedné soutěži Mirek Číp navrhl Mig-15. Trochu jsem se ošíval, ale potom jsem si řekl, proč ne; jen musím z Mirka vyrazit nějaké informace o imatrikulaci stroje, se kterým létal 🙂 .

Mig-15 UTI ve velikosti vhodné pro 70 mm dmychadlo vyrábí holandská firma RBC Kits. Reportáž ze stavby je na RC Groups. Málem jsem si stavebnici objednal i já, ale na poslední chvíli jsem ucukl – přeci se nenechám připravit o potěšení z konstrukce a stavby, vyrábění chyb a jejich napravování 🙂 .


Monografie Mig-15 vyšla v knize z edice Triáda. Bylo to ještě za komunistů, takže i u 40 let starého stroje bylo vše pěkně utajené, moc podrobností se v monografii nenajde. Ale nic, ostatně mám zkušenost, že čím méně informací modelář ke konkrétní předloze má, tím klidněji spí 🙂 . Model tedy vzniká podle tohoto třípohledu.

Podle wikipedie je Mig-15 nejvyráběnějším proudovým letadlem na světě – asi 18000 ks, ostatně ta tabulka je hodně zajímavá. Hledal jsem, kolik se jich vyrobilo v Československu, dost marně, navíc se údaje liší. Alexander Mladenov ve své knize „Soviet Cold War Fighters“ uvádí: 833 původních provedení Mig-15, 620 zlepšených „bisů“ a 2012 „spárek“ UTI, celkem tedy téměř 3500.

Tedy, model Mig-15 bude „asi metrový“, určený pro pohon elektrodmychadlem o průměru 70 mm.

Křídlo


Plánek si kreslím postaru rovnou na balicí papír, profil je rovněž poněkud staromódní Eppler 205, který se mi ale na podobných modelech osvědčil. První dvě žebra jsou z překližky 1.5, ostatní z balzy 2. Zde jsem se dopustil chyby #1 – skutečný stroj měl žebra kolmá k nosníku, asi jsem to měl udělat také tak, namísto žeber rovnoběžných s osou trupu, křídlo by bylo tužší a stavba jednodušší.


Křídla budou spojená uhlíkovými trubkami, pouzdra pro ně tvoří balzové bloky. U modelů tohoto typu přenáší veškeré zatížení potah, proto bude důležité i spojení potahu křídla s trupem (ale ještě nevím jak to přesně udělám 🙂 ).


Nalepit žebra na spodní potah není nějak kritické. Náběžná lišta je „falešná“, jen pro ukotvení žeber. Nosník není potřeba z pevnostních důvodů, ale pomáhá postavit křídlo rovné, jak vysvětlím dále.


Výplně, aby bylo kde odříznout křidélka.


Nosním má stojinu, která se zabrousí na přesnou výšku „brousítkem“ – lištou s nalepeným proužkem brusného papíru.


Horní pásnice nosníku se zalepí na rovné ploše. Navíc jsem doplnil ještě zesílení pro šachty serv z překližky 0.6.


Po odřezání, odhoblování a odbroušení všeho, co nahoře přebývá, se přilepí horní potah – zatím jen k falešné náběžné liště, opět na rovné ploše.


Dále se přilepí náběžná lišta, která přesahuje pod profil, zajistí se tím negativy, u Migu asi 3 mm na každé straně. Fotka už ukazuje kořenová žebra s přilepeným potahem, na konci se profily stýkají celou plochou.


Tuhý potah se lepí na rovné ploše, vpředu se křídlo opírá o náběžku, vzadu o odtokovku. Pokud by nebyl v křídel nosník, mohlo by se křídlo pod zátěží prohnout.


Doplnění odtokové lišty z balzy 5 a smrku.


Skutečný Mig má u kořene křídla odtokovku kolmou k trupu. Jak ale ukazuje tato fotka z Polska, profil tomuto půdorysu přizpůsoben nebyl, na modelu patřičný tvar „doženu“ trojúhelníčky při konečné montáži. Další zajímavostí je „vykousnutý“ plůtek (pouze na levém křídle), který na některých strojích vidět není. Prý (anglicky) je to kvůli mechanickému indikátoru vysunutí vztlakových klapek.


Dostávám se k dalšímu důsledku chyby #1 – okrajové oblouky jsou příliš velké 🙂 . Tvoří je sendvič balza – překližka – balza. Oblouky jsem nejprve vyřízl z překližky 1.5, ale zdály se mi zbytečně těžké, nakonec stačila 0.6. Samozřejmě, že těch pár gramů nebude mít v konci konců žádný vliv, ale nedalo mi to 😉 .


Je to hodně nebo málo, nebo akorát?


Uvědomil jsem si, že ve skutečnosti je „patnáctka“ pěkně „chlupatá“, přechody, plůtky,… toto křídlo může patřit k čemukoliv. Trochu mě to vyděsilo, přiznávám 🙂 .

Výškovka


Ocasní plochy jsou taky oříšek. Dělená směrovka, šípová výškovka. O tom, zda bude mít model ovládanou směrovku, jsem ještě nerozhodl, spíše ne 🙂 . Ale o výškovce jsem měl jasno od začátku – servo v kýlovce a žádné dráty venku!


Páka z ocelového drátu a mosazného plechu. Původní drát byl nerezový, takže jsem se poučil, že nerez normálně pájet nejde (chyba #2). S normálním pružinovým to ale šlo hezky.


Ramena drátu se posouvají a natáčejí v pouzdrech z překližky, takový RDS (Rotary Drive System).


Drát má průměr 1.6 mm, otvor v pouzdrech je 1.5 mm. Mělo by to zajistit chod bez vůlí a zatím se zdá, že vše funguje.


Jednoduchá „prkénková“ stavba. Cekem automaticky jsem zvětšil rozměry výškovky o 10%, tj. plocha je o 20% větší než u originálu. Možná zbytečně, nevím.


Tady mám možná nakročeno k další chybě #3 – výškovka je „pouze“ z balzy 3, možná o kousek více, protože i spojku ze smrkové lišty, i pouzdra RDS jsem musel překrýt vyříznutými bloky balzy a zabrousit. Drát se otáčí v ložiskách z proužků překližky. Ovládání ale funguje k mé 100% spokojenosti.

A tady jsem zatím skončil. Zmítám se v pochybnostech, jak pokračovat dál. Určitě trupem, ale:
1) Mám dát dmychadlo pod křídlo, aby mohly být spojky křídla nepřerušené?
2) Má být dmychadlo v ose a přívodní kanál protnutý spojkami? Patřičně zakrytovanými, samozřejmě.
3) Nebo mají být spojky kraťoučké a nezasahovat do přívodního kanálu?

Asi (3), ale úplně rozhodnutý ještě nejsem. A taky si chci nejprve objednat dmychadlo, abych věděl jeho přesný průměr a uložení, než začnu „krájet“ materiál. Baví mě to 🙂 !

Honza
25.11.2017


Pokračování takřka po roce, postup nemám příliš rychlý, zato jistý 🙂 . Důvodem je to, že si stavbu modelu velmi užívám, v podstatě jsem zjistil, že veškeré zkušenosti s ostatními modely jsou pro EDF model využitelné, pokud vůbec, jen z části.


Po velkém přemýšlení jsem koncem prázdnin objednal dmychadlo. Už jsem to sice napsal do komentářů, ale pro úplnost záznamu to uvádím i zde. Jako obvykle se ve mě svářila lakota s touhou po kvalitních věcech. Pročítal jsem diskusní fóra i stránky prodejců a nakonec se rozhodl pro dmychadlo Wemotec s motorem Hacker Stream-Fan 70/3400. Pohon je těžší než podobné výrobky z Hobbykingu, nebo i Wemotec s motorem HET, ale zato slibuje větší účinnost, tudíž možnost použít menší baterii, případně delší let.


K trupu jsem se rozhodl přistoupit „nejčistším“ způsobem – tj. variantou 3) (viz závěr předchozí kapitoly), kdy kanál motoru je v ose trupu a nenarušovaný spojkami ani jinými překážkami volnému proudění vzduchu. Hlavní „klec“ pro uchycení křídel a uložení dmychadla tvoří tři přepážky a čtyři podélníky z překližky 2.5 mm. Trup jsem nakreslil jako rotačně symetrický, takže všechny přepážky jsou kruhové.


Správnou geometrii při lepení sestavy zajistily trubky, z nichž budou spojky křídla. Nosníky dmychadla jsou ještě zesílené krátkými plochými „kousky“.


Kompletní středová část. Výhodou by mělo být soustředění hmotnosti do blízkosti těžiště, navíc síly od motoru i křídel jsou zavedené do jediného uzlu. Nevýhodou kanálu v ose trupu je omezený prostor pro baterii, viz „vykousnutá první přepážka“. Ostatně výše zmíněná holandská stavebnice je pro „spárku“, domnívám se, že právě kvůli prostoru pro vybavení pod rozměrnou kabinou.


Ostatní přepážky jsou už „jen“ z překližky 1.5 mm (až na tu úplně vzadu, která má stěnu jen 3 mm). Průměr otvorů ve válcové části kanálu je 70 mm, za dmychadlem se zmenšuje na 57 mm. Z koleček vypadlých z vyříznutých přepážek měla vzniknout mezikruží s vnitřní dírou 40 mm, neboť jsem původně počítal s tím, že budu trup stavět na vodovodní plastové trubce o průměru 40 mm. Nedošlo na to (asi naštěstí), vymyslel jsem něco jiného 🙂 .


Další na řadě byly kanály „vzduchotechniky“. Před dmychadlem je podtlak, za dmychadlem přetlak. Kanály by měly být neprodyšné a odolné proti zhroucení, zejména před dmychadlem. V diskusích doporučují materiál, který se u nás prodává jako „syntetický“ papír, který odolává vodě i trhání, ale nebyl jsem si jistý. Uvažoval jsem o tenké překližce 0.4 mm nebo i balzové trubce a nakonec se rozhodl si „plastový“ papír udělat sám – sestává z kancelářského papíru a skelné tkaniny, vše prosyceno pryskyřicí L285. První pokusy byly tristní, než jsem pochopil, že musím prosytit i papír a že sestavovat potřebnou plochu z překrývajících se papírů také nevede k uspokojivému výsledku 🙂 . Ale nakonec se povedlo.


Na laminát jsem si přenesl polohu všech přepážek, ořízl a slepil kyanoakrylátem. Papír je dovnitř, tkanina ven. Vnější průměr trubky je 70 mm, čemuž odpovídá rozvinutý obvod 220 mm, na šev jsem nechal 10 mm. Ještě před slepením jsem laminát namotal na onu vodovodní trubku a nechal asi 2 dny, aby si původně plochý materiál deformaci „zapamatoval“. Lepení to značně ulehčilo. Jen pro úplnost dodávám, že nepovedené lamináty z prvních pokusů jsem se pokoušel tvarovat a lepit přímo podle přepážek a nebylo to ono. Vzniklá trubka je přesná a dostatečně tuhá, aby se trup (alespoň jeho přední část) dal sestavit přímo na ní, bez dodatečné vložky.


Přední okraj trubky je zesílený páskem překližky. Trubka tak přesně navazuje na plášť dmychadla na vnitřní i vnější straně. Uložení dmychadla však ještě hotové není, bude předmětem některého z dalších pokračování. Vymyšlené to ale už mám, uvidím jestli půjde i vyrobit 🙂 .


Zadní trubka je kuželová, směrem ke konci se zužuje. V počítači jsem si „namaloval střih“ (jinak je model nakreslený tužkou na balicím papíru 🙂 ). Postup byl stejný jako u válcové trubky – obkreslit, oříznout, namotat na trubku, nechat dva dny „dozrát“, na trubce jako podložce slepit.


Přepážky jsem přibodoval k přední a zadní trubce a získal tak přední a zadní díl trupu. K přední části jsem nalepil 4 smrkové podélníky 3×7 a nastala nejobtížnější část – připojení zadní části 🙂 …


… přední konec kuželové trubky bylo totiž potřeba vpravit do otvoru v poslední přepážce válcové části, přičemž smrkové podélníky brání jakémukoliv kývání i natáčení zadní části, jediný možný pohyb je axiální. Holt to chtělo trpělivost 🙂 . Výhodou tohoto postupu stavby je to, že ať jsem měřil, jak jsem měřil, trup se prostě jeví být rovný. Takže jsem všechny spoje zakápl prstolepem a ještě plánuji vše pojistit dvousložkovým lepidlem.


Nepamatuji se už, kdy jsme naposledy stavěl trup z přepážek, možná Wildcata (Grumman F4F) na CO2, ale to už bude tak 30 let 🙁 . Protože však vím, že tento způsob stavby neovládám, snažím se myslet dopředu (s jakým výsledkem se ještě uvidí 😉 ). Do výřezu v předposlední přepážce přijde zasadit směrovka. Možná.


„Roura“, není kam uhnout 🙂 . Opět mám pocit, že jsem dělal 2 měsíce, co mohlo být hotové za víkend. Nijak mě to ale netrápí 🙂 …


… je to pěkný kus modelu, začínám se obávat, že jej v UPu neodvezu 🙂 .

Honza
28.10.2018


Hraji si s modelem po chvilkách, takže moc nepřibývá. Ale protože už uplynul měsíc od poslední aktualizace, na kraťoučký článeček to vydá. Uvědomuji si nicméně, že pokrok je velmi subjektivní záležitost 😉 .


Pohonná jednotka přišroubovaná k nosníkům. Dmychadlo se vepředu opírá o sací dukt. Dostat pohon do trupu není úplně jednoduché, vepředu vyčnívá kužel, vzadu motor. Pohon se vkládá v téměř kolmé poloze, potom se natočí tak, aby se motor dostal do zadní trubky, patky se položí na nosníky a pohon se posune dopředu. Spočítané jsem to měl ovšem dobře, při vkládání je mezi dmychadlem a konstrukcí ještě asi 1 mm vůle 🙂 .


Díru za dmychadlem je třeba „ucpat“. Na přebývající kus trubky duktu jsem nalepil pásek tenké překližky…


… a na vzniklý kroužek ještě další pásky jako lemy.


Poté jsem kroužek podélně rozřízl a spodní část zalepil do trupu.


Vrchní část je potom na šroubky. Nahoře bude ještě průchod pro dráty k motoru.


Výsledek mě uspokojuje esteticky i funkčně, i když pracné to tedy je 🙂 .


Další na řadě je plošinka pro baterku. Jen balza 1.5 a dvě lišty.


Měl jsem obavy, že v trupu bude málo místa pro baterku, takže plošina spočívá přímo na trubce. V rozích mezi přepážkami a plošinkou jsou ještě balzové klínky. Nevím, jestli se mi toto řešení úplně líbí, ale pocitově to pevné je.


Před plaňkováním trupu jsem ještě doplnil části přepážek v oblasti kabiny. Přilepené jsou pouze tam, kam dosáhne nůž.

Další bude plaňkování, už asi týden přemýšlím a počítám, jak silné pásky použít 🙂 . Mám připravenou lehkou balzu 3 mm, takže určitě bude muset být trup olaminovaný. Ale možná na spodek trupu vložím i nějakou smrkovou lištu. Nevím, a právě to je na stavbě vlastního modelu to nejkrásnější 😉 .

Jo, ještě číslo – trup zatím váží asi 190 gramů.

Honza
25.11.2018


Doplaňkováno 🙂 .


Použil jsem základní pásky se šířkou 15 mm. Na spodek trupu jsem dal smrkovou lištu, na ni bude model přistávat.


Ve čtyřech (nahoře, dole, vlevo, vpravo) pozicích jsem přilepil vždy 3 pásky po 15 mm. Potom do mezer vždy dva pásky po 15 mm (stýkají se na smrkových lištách). Dále jsem použil plaňky 10 mm široké a do zbývajících štěrbin pásky dopasované podle potřeby. Kdybych plaňkoval podruhé, asi bych rovnou začal s 10 mm. Lepím kanagomem, na balzu nic lepšího není. I tak je to ovšem práce pro vraha 🙂 .


Musel jsem doobjednávat lehkou balzu 3 mm, celkem padla na oplaňkování 4 prkénka. Trup je tlustý, těžko k obejmutí, asi to bude chtít nějaké chňapky pro vypouštění.

Honza
9.12.2018



Další dávka střídajících se prvků očekávání a prvků zklamání 🙂 , ale furt mě to baví.


Nejprve jsem do trupu strčil světlo a vyznačil místa, kde „to mám říznout“, aby odpadla „kabina“ (vím, že bych tomu měl říkat kryt, ale kabina na tom bude taky, tak se přidržím tohoto termínu).


Všechno by mělo být přístupné, uvidíme za provozu.


Mou první obavou bylo, zda budou křídla „rovně“. Hmm, nejsou, ale odchylka obou trubek je v délce 800 mm do 1 mm, což snesu 😉 .


Pořád nevím, zda je rozumné mít jako spojky křídlo-trup zrovna uhlíkové trubky, ale spoj bude nerozebíratelný a vůle jsou minimální, nechám to tak.


Je to pěkný macek 🙂 . Pohledově mají křídla stejný úhel náběhu a jsou i krásně „svěšená“ (záporné vzepětí), spadl mi dost velký kámen ze srdce.


S kabinou jsem se vyvztekal, oddělovací řez samozřejmě vedl balzou, o které jsem předpokládal, že zůstane. Nakonec jsem skončil u výroby nových přepážek 🙂 . Příště by měly být ze silnějšího materiálu.


Celá kabina je olemovaná překližkou. Na jedné straně je jednoduchý kolík, vpředu bude dlouhý drát zastrkávaný zepředu. Díry pro dráty jsem dlouho vyměřoval, pečlivě vyvrtal, poté dlouho rozšiřoval a lícoval pilníkem, nakonec „ucpal“ kouskem překližky a epoxidem a vyvrtal znovu 🙂 .


Tuto část stavby jsem již poněkud znechuceně završil olemováním díry v trupu balzovými lištami. Výsledek je dobrý (tj. za 3), ale nebyl všemu trápení konec 🙂 .


Směrovku jsem měl nakreslenou a šablonky udělané už rok. Profil je NACA 0008.


Čekal jsem, až bude hotový trup, abych mohl směrovku nalícovat. Nakonec se ukázalo, že stačí balzový klínek (mimochodem, přechody mezi křídlem a trupem taky ještě nemám vymyšlené).


Připravená žebra. Směrovka bude vodorovně dělená, přišlo mi to jednodušší, než dělit výškovku, proto ona dvě silnější žebra hned nad sebou.


Stavba směrovky je stejná jako křídla. Alespoň jsem si myslel.


Žebra se nejprve zalepí do falešné náběžné lišty a ve druhém kroku po celé délce.


Rychle jsem zjistil, že je něco špatně. Velká šípovitost a žebra, jejichž hrany jsou kolmé, způsobila, že žebra „padají“, nejsou kolmá ke stavební ploše. Takže kuchat, dle vzoru „naše Bára, ve dne šije, v noci párá“ 🙂 .


Nejpve jsem proto připravil pouzdra pro spojky a teprve potom koncové žebro zalepil znovu. U ostatních jsem se s „padáním“ smířil. Správně by měla být žebra taky 3D, pro příště.


Tady už jsem si zase myslel, jak jsem dobrej 🙂


Vypočítal jsem si, jak vysoká musí být podložka pod náběžkou, aby byla směrovka rovná, zalepil, zatížil, nechal zaschnout lepidlo přes noc a …


… výsledek potom zase rozřezal 🙁 . Holt matematik říká A, píše B, myslí C a má tam být D 🙂 .


Na druhý pokus už je vše v pořádku 🙂 . Jen doufám, že až to budu dělat příště, dám si na šípovitost větší pozor 🙂 .


Hrůza mě jímá z té velikosti 🙂 .

„Rychle“ se blížím k rozhodnutím ohledně věcí, které neumím a tudíž nemám rád. První je povrchová úprava. Umím jen barevné papíry, se stříkáním barvy na své tehdejší volné makety jsem nikdy úspěch neměl. Nalakovaný barevný papír vypadá dobře, ale nastříkaný papír divně. Ale fólii také nemám rád. Zatím pracuji s variantou barevný papír, ale trup bude muset být olaminovaný a tmelený a broušený, tam už bych stříkat mohl.

Druhé „trauma“ mám z kabinky, lisování plastu se mi taky nikdy nevedlo. Na druhé straně kapka z plného materiálu je taky hnusná 🙂 .

No, a třetí problém je vstupní prstenec. Balza, laminát, 3D tisk? Zatím si chci nechat vytočit kopyto, které olaminuji.

Vrtá mi hlavou, jak jsem beznadějně konzervativně zkostnatělý. V mládí jsem se naučil lepit k sobě žbrdlinky a vypadá to, že u toho zůstane, moderní materiály a výrobní postupy mne míjejí 🙂 .

A poslední informace, strhnul jsem svým příkladem Vaška Pecku (fotky Rajče) – je ovšem mnohem rychlejším stavitelem než já 🙂 .

Honza
1.1.2019



Opět uplynuly 4 týdny od poslední aktualizace tohoto článku. A opět je pokrok jen velmi mírný 🙂 .


Mám rád, když se hrubý díl pod brusným papírem mění na příjemnou hlaďoučkou část. Dlouho jsem broušení „nenáviděl“, ale v poslední době se na tuto fázi vyloženě těším 🙂 .


Na zabroušení konce trupu jsem si vyrobil „udělátko“, brusný přípravek.


Směrovka je (bude) k trupu upevněna dvěma spojkami, z nichž ta zadní objímá trubku výstupního kanálu. Tady jsou spojky spojené se směrovkou…


… tady s trupem.


Směrovka je dělená, aby jí mohla projít výškovka. Kvůli „spadlým“ žebrům (viz výše) to bylo trochu piplání, ale s výsledkem jsem spokojený.


Kochací fotka – už to vypadá jako Mig.


A ještě jedna (nakonec píšu tento blog hlavně pro sebe 😀 ).


Vstupní prstenec mě zastavil asi na týden, možná déle. Nakonec jsem se rozhodl, že mám raději dřevo než laminát. Ze zbytků laminovaného papíru a koleček vypadlých z přepážek jsem si vyrobil kopyto.


Na kopyto jsem navinul pásky balzy a tenké překližky. Šířky překližkových pásků určují profil prstence.


Prstenec nalepený a vyhoblovaný…


… a po hrubém vybroušení.


Další na řadě byl „přechod“ křídlo – trup. Tedy, ještě nejde o aerodynamický kryt přechodu, ale opravdu jen o hladké navázání křídla na trup. Nejprve jsem trochu zhobloval trup (uvnitř obkresleného obrysu křídla). V tomto stavu křídlo spodní hranou přiléhalo k trupu až po zadní trubku, ale zřejmě kvůli negativnímu vzepětí byla na horní straně křídla mezera.


Spravila to balza 2 nalepená na křídlo a zhoblovaná do klínu, v zadní části křídla je ještě klínek z balzy. Ano vím, je to nedomyšlené, příště bych měl raději postavit nejdříve trup a křídlo udělat do tvaru na míru, ale nešť 🙂


Stejný problém byl i se směrovkou. Vlastně ještě horší, protože výškovka měla malý (spíše záporný) úhel seřízení, takže jsem musel zadní část směrovky podložit.


Se zadním přechodem jsem se taky „zadrhnul“. Nakonec jsem použil podobný postup jako u vstupního prstence, jako kopyto posloužila sklenička od jogurtu.


Přechod je nalepený přes distanční vločky (bude tam přeci spojka směrovky) a na výstupní trubce ho drží středicí patky. Pokud si někdo říkáte, že výstupní trubka měla být delší, souhlasím 🙂 .


Trochu deskriptivní geometrie pro šablonku přechodu.


Ale výsledek mi zase celkem líbí. Stavět podle vlastní hlavy je nakonec ohromná zábava 🙂 .


Další na řadě bude elektronika, stejná serva mám v Djangu i ASW-28, snad budou stačit.

O povrchové úpravě jsem se už také rozhodl. Potáhnu model papírem, po konzultaci s Ivanem Hořejším jsem objednal papír Japico, je porézní, připomíná mi čajový papír. Skelná tkanina bude jen na spodku trupu, místo podvozku 😉 . K tmelení použiji pudr v nitrolaku. Vím, že jsem „konzerva“, ale musím své návyky měnit pomalu, už takto se těžko smiřuji s tím, že budu muset lisovat kabinu 😀 .

Honza
26.1.2019



Opět uplynuly 4 týdny a já cítím povinnost podat zprávu o pokroku, byť nijak závratném.


Držáky na serva. Mimochodem, jednoservo ze čtyř bylo „mrtvé už z krabičky“, takže alespoň mám jedny náhradní převody. A také poučení, že z Číny kupovat vždy něco navíc 🙂 .


První „hýbání“, to je vždycky svátek 🙂 . Zkoumal jsem, jak se táhlo uvnitř „porovná“.


Kormidla na páscích monofilu. Já se až chvílemi stydím, jak neumím nové a moderní technologie. Toto jsem se naučil někdy v roce 1974 a ačkoliv jsem mezitím vyzkoušel kdeco, neuspokojilo mě to.


„Břicho“ trupu jsem olaminoval skelnou tkaninou 48 g/m2.


Při dřívějších pokusech o laminování jsem tkaninu sytil pryskyřicí na skle a poté přenášel na díl, normálně „přilakovat“ štětcem je o hodně jednodušší, i když není kontrola nad množstvím pryskyřice, ale těch pár gramů se ztratí 🙂 . Trup je „bombenfest“, alespoň z něho mám takový pocit, a trochu výčitky, že jsem měl šetřit na hmotnosti.


Zámek krytu. Navrch je ještě jedna destička, ale nutná není, drát je dostatečně vedený v otvoru.


S Japikem se pracuje moc hezky, Mig bude stříkaný, ale na příští model zkusím papír obarvit. Mimochodem, „pudrový“ tmel jsem použil jen na největší díry v trupu.


Šest vrstev napínacího laku. „Smrdím“ v koupelně 🙂 .


Mig měl mezi směrovkou a výškovkou vřetenovité těleso (viz fotka směrovky polského Migu výše). Vyřízl jsem z tvrdého papíru dvě šablonky a na ně na směrovce (jako na šabloně) nalepil vrstvy balzy.


Po obroušení. Jsem spokojený, i když se ještě uvidí, jak to bude slušet modelu.


Něco podobného jsem chtěl vyrobit i pro přechody křídla, ale původní záměr se ukázal být slepou uličkou. Ale poradil jsem si 🙂 .


Podle papírových šablon jsem si nařezal pásky odstupňované šířky a ty postupně nalepil na sebe přímo na modelu.


Vpředu bude potřeba ještě nějaká výplň a bude to dost broušení, ale všechno je lepší než polystyrén 🙂 .


Hotový polotovar, nahoře jsou vidět pásky na druhé křídlo.

Tady jsem zatím dneska skončil, ale seznam úkolů k dokončení modelu už se vejde na jednu stránku 🙂 , po přechodech ještě plůtky, kabinu, samozřejmě barvičky a konečná montáž.

Honza
24.2.2019

komentářů 24

  1. Zdravím, mám Delfína, takže dmychadlo určitě doprostřed a to buď 10 – 14 lopatek + volba 2) (bohatě stačí Change sun 70) nebo méně lopatek a za 3) (mám na Delfínovi), ale je moc pracné a méně pevné.

  2. Ahoj Honzo, děkuji za rady, zatím jedu variantu 3. Ovšem jen teoreticky, k dalšímu stavění se dostanu asi až o svátcích 🙁 . H.

  3. Ahoj Honzo Mig 15 je moje tajna laska a dlouho hledam neco podobneho co delas ale nemam odvahu…. Mel jsem dva od Alfy ale neni to ono a nic to nevydrzi. Ted porad koukam po tom co delaji na 3D tiskarne ale nemam drahu k dispozici a myslim ze pri prvnim tvrdem pristani se to rozpadne. Hodne uspechu a dodelej to ! Jirka

  4. Nezanevřel jsem na MIGa, naopak, blíží se špatné počasí, takže bude čas na stavění 🙂 . Zjistil jsem ovšem, že s konstrukcí trupu nepokročím, dokud nebudu mít pohon. Nakonec jsem se rozhodl pro „německou kvalitu“ – dmychadlo Wemotec a motor Hacker prodávané jako Stream-Fan 70/3400. Regulátor je stařičký MGM A74, na 4článek stačí, a kdyby mi to někdy bylo málo, nasadím 90 A Castle 🙂 .

  5. Teda Honzo smekám! Na to, abych si na kus balicího papíru rozkreslil konstrukci modelu včetně pevnostních uzlů a ono to ve finále všechno sedlo, tak na to si fakt netroufám. Já pomalu dokončuju „tlustokožce“ (Martynside G.100 Elephant) a i když jsem říkal, že si dám stavební přestávku (dochází mi místo), tak už mi zase začínají svrbět ruce a začal bych přes zimu něco nového. Zatím je nejžhavější kandidát to, co je na obrázku-Gotha. Pořádný bombardér a navíc dvoumotorák ještě v hangáru nemám. I když kamarádi mne zrazují, že to bude letadlo tak na polétání za klidných podvečerů a jinak že to bude hříčka větru. Uvidíme

  6. Ahoj Mirku,

    děkuji za pochvalu. Na papír kreslím už dlouho, i když v počítači už jsem taky pár modelů „zkonstruoval“. Papír má výhodu v tom, že není přesný 🙂 , v počítači je všechno na mnoho desetinných míst a to mě stresuje. Takže si maluji jen detaily, kde na přesnosti záleží (třeba žebra).

    Gothu Ti ale neschválím 🙂 , kdysi jsem skoro začal stavět Vickers Vimy, potom jsem ale změnil názor na Boulton Paul Overstrand, někde mám možná namalovaná křídla (na balicím papíru 🙂 ), mělo to být na dva Coxíky (takže je možná dobře, že jsem včas přestal). Odradily mě komplikace s dopravou, skladováním, sestavováním atd., protože tato éra drží pohromadě vlastně jen dráty. Jinak dvoumotoráky jsem měl už dva – Boeing 247 na 2x 280 a potom Cougara (ten je tu popsaný). A jestli Mig poletí „uspokojivě“, mám v plánu IL-28, ale takových plánů mám hodně 🙂 . Takže 2 motory v každém případě chválím, ale promysli si logistiku. A taky velikost vrtulí vůči rozpětí, atd. Jinak ovšem na kamarády nedej, pokud se Ti éro líbí, tak ho postav. Vyřešit se dá všechno a budeme Ti ho závidět 😉 . H.

  7. No u mne to určitě bude elektro. Jako druhý kandidát je Bloch MB-200 (plánek vyšel v RCrevue), dokonce už mám výlisky střelišť z Durofolu, ale ten má málo křídel :-). Mne se prostě ty dvojplochy líbí, i za cenu toho, že člověk na letišti stráví skládáním docela dost času. Ta Gotha vyšla v německém FMT, plán jsem si vyžádal k narozeninám, až dorazí, tak uvidím co a jak. Pohon je podle autora na dva motory velikosti 2835 se 3S (což mi teda přijde na letadlo o rozpětí 260cm a váze přes 5 kg nesmysl) a 11×7 vrtulemi…

  8. Ahoj Mirku, držím palce.
    Našel jsem – http://shop.vth.de/gotha-4.html
    Jinak ta motorizace mi přijde OK. Originál měl rozpětí asi 24 m, plochu asi 90 m2, vzletovou váhu asi 3700 kg a motory 2×260 koní. Výkonové zatížení předlohy je nějakých 113 W/kg.
    Model by tudíž měl mít asi 600 W a 300 W na motor z tříčlánku je úplně v pohodě. H.

  9. Mám radost, potřebuji se pochlubit 🙂


    Konečně to má ten správný tvar, který už od teď budu jen vylepšovat 🙂 .

  10. Ahoj Honzo,
    moc hezký. K těm přechodům křídlo-trup: kolega maketář má dobrou zkušenost s aranžovací hmotou pro floristy, ale musí to být ta pro suchou vazbu (myslím, že je šedá), ne ta zelená pro čerstvé květiny. Je to lehké, dobře opracovatelné, dobře lepitelné, dá se to olaminovat sklem… A nebo používá montážní PU pěnu-nastříká do místa přechodu a pak ořeže a obrousí do potřebného tvaru

    1. Mirku, děkuji za rady. Aranžovací hmotu máme doma, píchám tu do toho prstem, možná to zkusím, ale moc se mi to nezdá – asi nesympatický materiál 🙂 . Když já nic jiného než balzu neumím 🙁 .

      1. Tak pak už jedině kladívková ctvrtka, to je skoro balsa☺. V nějakém starším čísle RC modely byl postup, můžu ti ho oskenovat

        1. Ahoj Mirku, děkuji za nabídku, ale mám/znám. Problém, který teď řeším, je mezera mezi trupem (kulatý) a křídlem (rovné), navíc je to celé 3D. Na to řešení mám, ale nevím, jestli spojit „ucpávku“ s přechodem v jednom kroku, nebo to rozdělit na dvě fáze. Právě to tápání a zkoumání slepých uliček mě baví 🙂 . Co „chmelnice“? H.

          1. Ahoj, Honzo, teď jsem dokončil jednu menší chmelnici, která byla dost dlouho ve stavu „těsně před finále“ – Martinsyde G.100 Elephant o rozpětí 130 cm. No a pořád rozmýšlím, jestli se pustit do té „velkochmelnice“ Gotha G.IV. Plán už mám, ale zjistil jsem, že to, co nemám, je místo na uskladnění :-). Ono je to při tom rozpětí 2,6 m docela kus letadla… Chvíli ještě budu přemýšlet, jestli se mi podaří vymyslet nějaký jednoduchý systém odnímatelných mezikřídelních vzpěr, abych nemusel skladovat poloviny horního a dolního křídla jako spojený blok. Napadají mne kuláčky zalepené do křídel a vzpěry by se vždycky jen vycvakly. No a když nevymyslím, tak se pustím do Blocha MB-200. Tam už taky mám plán, dokonce i vakuové výlisky střelišť. Prostě chci něco, co má dva motory :-).

            1. Ahoj Mirku, někde jsem viděl vzpěry sklopné, na jednom křídle byly panty, do druhého křídla se vzpěry jen zasouvaly. Ale pokud mají být vzpěry alespoň trochu funkční, kuláčky jsou lepší. H.

              1. Použil jsem šlehaný tmel, výrobců je vícero, produkt v podstatě stejný. Hmotnost téměř nulová, opracovatelnost katastrofální 🙂

    1. Ahoj Mirku, možná je to dobře 🙂 , na WWI vypadá v letu dost divně, asi těžký a přemotorovaný, ale možná to bylo pilotem. H.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přidejte obrázek (JPEG only)