„Termika“ nebo „nahoru a přistát“

Většina dosavadních kategorií je založena na předpokladu stejné nebo podobné výchozí výšky pro kluz. Pro termické větroně, rádiem řízené i volné, to platí beze zbytku, přibližně to platí i pro volné gumáky i motoráky, a platí to v podstatě i pro elektrolety s pevnou danou dobou chodu motoru a předepsaným pohonem (tj. „čtyřstovky“). Po nabrání výšky následuje kluz následovaný, v případě rádiem řízených modelů, přistáním na přesnost. Výchozí výška nebo energie bývá (nebo by měla být) zvolena tak, aby za normálních okolností NEBYLO možné dosáhnout maxima. K nalétání plného počtu sekund je tedy potřeba termiky.

Mezi jednotlivými soutěžícími jsou potom zcela přirozeně rozdíly dané úrovní znalostí, praxí, technikou apod. Pokud se rozestupy mezi soutěžícími ve výsledkovce zmenší, není problém vstupní výšku upravit, tj. třeba zkrácením šňůry, zkrácením povolené doby motoru, apod.

Pokud ale učiníme krok dále k proměnné době chodu motoru (teď už se to bude týkat pouze rádiem řízených elektrovětroňů), situace se radikálně změní. Změní se celá filosofie kategorie. Úlohou již není nalétat maximum, ale na jeho nalétání spotřebovat co možná nejméně energie, vyjádřenou dobou chodu motoru. Namísto nalétání třeba 10 minut se poměřují sekundové rozdíly v době chodu motoru – potom jsou samozřejmě rozdíly mezi soutěžícími menší.

Dalšími důsledky proměnné doby chodu motoru jsou velký tlak na zvyšování výkonu (sekundy se počítají) a opravdu mnohem menší nároky na létání, protože kvůli několika sekundám motoru si nikdo neriskne, že by nenalétal maximum. Opravdu potom rozhoduje stoupání a přistání.

Určitou možností, jak zapojit více termického létání, je povolit další motorování, ovšem pod nějakou pokutou. V takovém případě není počáteční risk v podobě kratšího motorového letu likvidační. Létá se tak třeba americká X5J nebo korespondenční RCEX. Samozřejmě, podoba a výše pokuty je věcí do diskuse.

Další možností by bylo oceňovat chod motoru progresívně. Například, prvních 10 sekund za 1 bod, dalších 10 sekund za 10 bodů, dalších 10 sekund za 50 bodů, a tak dále nebo podle jiné funkce. Potom by stoupání do 100 metrů bylo třeba za 10 bodů, ale do 200 metrů za 110, a výše už by nikdo nelétal 🙂 . Kvůli takovým rozdílům už by stálo za to riskovat.

Samozřejmě by měly být výkony modelů (stoupavost) nějakým způsobem vyrovnané, i když připouštím, že stejné nebudou nikdy.

Pro mě osobně zůstává zatím vrcholem termického létání Autonomy, kde v podstatě na ničem jiném nezáleží.

Jan Kubica
2.9.2009

Komentáře: 11

  1. ach jaj
    teraz v nedelu som bol ako ucastnik zo Slovenska na sutaz v Paskove a lietal som (alebo lietala vacsina zo startoveho pola) presny opak co pisete……….“a opravdu mnohem menší nároky na létání, protože kvůli několika sekundám motoru si nikdo neriskne, že by nenalétal maximum. “ praveze tak sa riskovalo DOST! osobne som vypinal motor v 5.kole po 20sekundach cisze som mal vysku predpokladanu cca 150m (realna bola 180m pretoze som letel uz na motor v termike ,zaznam z Alti) a spoliehal som sa na to ze najdem termiku a nie ze budem motorovat do 300m a MAT ISTOTU 🙂

    1. Nevím, hádám:
      – plná výsledkovka na webu není, jen finále – 40 až 50 sekund motoru;
      – měli jste krásné počasí – klid a termiku, to se to „riskuje“;
      – podle mě (a nejen mě) je vítěznou strategií vždy létat na jistotu, pokud to někdo umí jinak, klobouk dolů! (ale znám takového jen jednoho pilota);
      – Radim Barč na „polance“ píše, že se létalo do 250 m, to je, vzhledem k počasí, „jistota“ jako hrom
      – a navíc jste měl před pátým kolem finále jisté, ne?

      Hele, mě můžete vždycky „utřít“, že to nelítám, tak co o tom můžu vědět, ale mě to baví 🙂 Honza

      1. Tak naokraj – z 250m těch nutných cca 9:30 naklouže bez termiky jen naprosté minimum modelů (opadání cca 0,4 m/s je jen velmi výjimečné), takže tvoje tvrzení o jistotě je nesmysl – z této výšky se prostě musí hledat lepší vzduch.

      2. Tomáši, bylo termické počasí, viz bod výše. A Scorpion 0.4 m/s udělá (viz polanka), ne? Ale ono to stejně není podstatné, když to nosí, létají i kupky sena 🙂

    2. Honzo, ani zdaleka nenalétal i v tak úžasném počasí max. každý. Kupky sena se opravdu nezvedaly. Já osobně měl max. 3x a dvakrát ne. Ve finále se motorovalo více, létá se na patnact minut. Opadání Scorpiona 0,4 je za absolutně klidných podmínek.
      Přes prázdniny jsem byl na třech soutěžích, nějak si nemůžu vybavit ty samé maxy, v Holíči to nebylo, ve Valašských Kloboukách taky ne, v Paskově jak už jsem psal také nikoliv. Pokud si dobře vzpomínám, ani hoši ze Slovenska pořád „nemaxovali“. Pořád plácáte, že rozhoduje jenom přistání, asi chodím na špatné soutěže.
      Radim Barč

  2. No pokud je takzvaně „termické počasí“, tak jaksi vzduch musí taky občas klesat – největší „průsery“ se typicky dějí právě v těch zdánlivě „termických soutěžích“ při na pohled pěkném počasí, pokud je nějak hnusně, tak je to paradoxně často spíš jednodušší.

    Jinak Scorpion je právě jeden z těch velmi mála modelů, který se na nějaké podobné hodnoty opadání dostává, ovšem i u něj by to vyšlo pouze „tak akorát“, o nějaké luxusní rezervě nemůže být řeč…

  3. Radime, tato diskuse začala tím, že jsem namísto úpravy přistávání navrhl „progresívní zdanění“ motoru. Jako jeden z argumentů jsem napsal, že se při VMR létá „na jistotu“. Asi jsem měl dodat, že „jistota“ je taky proměnná (podle počasí, složení skupiny, atd.) a navíc hodnota statistická. A jestli mi někdo tvrdí, že vědomě zariskuje, tak mu to věřím, pokud mi někdo tvrdí, že vědomě riskuje (tj. v celé soutěži), tak ho obdivuji 🙂

    Tomáši, zažil jsem situace, kdy nosí celé nebe, nepamatuji si situaci, kdy padá celé nebe. Podle mě je to jen o odvaze odletět pryč (což ale taky každý model nedovolí). A vůbec, mám pocit, že operuješ-li s čísly, používáš mé argumenty 3x 🙂

    Provokuji moc?
    Honza

    1. Honzo, já nechci říct nic jiného než, že každý povídá o rozhodujícím přistání a přitom když jsem na soutěži já, tak ty maxíky nějak nevidím. Tedˇmluvím o RCEK, v RCEJ AC je to o ničem. Minimálně v polovině případů je rozdíl mezi soutěžícími v jedné rundě i několik minut, vlastní zkušenost. Pokud bude nosit celé nebe, tak nalétáme maxy všichni i ze sto metrů, pokud ne, tak jsem zvědavý jak daleko se za tou termikou z těch sto metrů pustíš. A už neprovokuj!
      Radim

  4. A už neprovokuj!

    Radime, když mě to baví :-). A že nevidíš maxíky? – Buď rád a přeji, ať to dlouho vydrží, nezapomeň, že prošlapáváte (špička v RCEK a zejména Ty osobně svou otevřeností, za což si Tě moc vážím) cestu ohledně pohonů i taktiky létání a příští rok bude zase všechno jinak. A za rok za dva se budem škrábat na hlavě a přemýšlet, zda (například) nebodovat přistání po 20 cm nebo zda nelétat na jednočlánek (jako to teď dělají na východ od nás s F5J) :-).
    Honza

  5. kezde v paskove bolo vela sutaziacich a malo startovisk vychadzalo na jedno kolo 6×1000 takze tvrdit ze som mal po 4kolach iste finale je scestne
    skoda ze mam grafy z paskova v inom PC ale schvalne ich nejako poslem ,vela ludi sa aj z tych 250m zachranovalo par metrov nad zemou aj za zdanlivo idealych super pekfektnych podmienok
    a spoliehat sa na klesavost modelu nameranych za kludu je tiez nezmyselne v termiko-padacom pocasi ,mam grafy ako sa espada o rozpati 3,7m rutila v klesaku 3,5m/s dolu 🙂
    palo

Komentáře nejsou povoleny.