Příchod podzimu jsme oslavili v Horní Branné po Krkonošsku – sluníčkem a větrem 🙂
Ráno bylo chladné, cestou nám teploměr v autě ukazoval i 5.5 °C, na letišti Brabenec prohřívaném sluníčkem bylo ale poměrně příjemně. Zažili jsme horší 😉 .
Vláďa i Karel poctivě trénovali.
Karel měl nejen nový model …
… ale i nový vysílač – takových čudlíků a páček 😉 , podle mých zkušeností je potřeba na zvyknutí si na nový vysílač hodně času, ale možná to tak mám jen já.
Nástup 🙂 . Jarda Lhota nemohl (přejeme brzké uzdravení), organizace tak zbyla na Martina a jeho rodinu. Přijelo 18 pilotů, to je právě na tři skupiny po šesti a šest kol.
Před prvními lety bylo ještě nutné počkat na přistání motorového rogala.
Cessna se nám vyhnula obloukem.
Jirka už má Django (z loterie na MČR) dva roky …
… Martin jen 3 neděle. Normálně ale létá s Tilií a asi na sebe modely žárlily. Tilie odmítala vrčet déle než pár sekund a Django skončilo po ztrátě řízení v lese. Bohužel na vysokém stromě, snad se jej podaří (podařilo? – Martin si zavolal na pomoc Jirku M.) snést bez poškození.
Foukalo proti lesu, takže se svahovalo. Někteří piloti ale létali raději nad údolí, bylo to rozhodně méně psychicky náročné, než hoblování lesa.
Mirek mi řekl na rovinu, nad les neletím 🙂 .
Jirka prý na MČR také „sundával“, takže i on musel zalétávat. Tady se vrací po výletu „do Jilemnice“, když se na svahu neudržel (jsem hyena, vím 🙂 ).
„Výměna manželek“. Pro pomocníky z řad pilotů platí „jak lítám, tak měřím“, někdy je lepší si vzít nezúčastněnou osobu 🙂 . Stejně bych chtěl jednou umět létat jako JT.
Už od prvního letu se profilovala skupina favoritů, ve které samozřejmě nechyběl Radek. V předposledním kole ale poslal model také do lesa 🙁 . Více nevím, ale doufám, že to dobře dopadlo.
Martin s Faetonem 250 z dílny Ivana K. (blahé paměti).
Martinovi jsem několikrát měřil, létal úžasně (výhoda domácího prostředí?) …
… mimo to i organizoval, spolu se svou paní a synem (není na fotce, běhal po ploše a přebíral lístečky).
Lubor se při návratu ze soutěžního letu usmívá, to je dobře 🙂 .
Mirek vytáhl veterána Daidala. Zajímavostí je gondola obrobená z hliníkové trubky.
Leoš se po mně opičí – jeho nové Django nemá klapky 🙂 …
… ale na rozdíl od jiných pilotů pomocníka poslouchá (a umí kroužit na obě strany a neplete si je 😀 ).
Tleskáme všem …
… předčasný slavnostní ceremoniál …
… po kterém se zjistilo, že SORG započítal výsledky jen z pěti kol. Vítěz Luděk zůstal, Radek s Martinem si prohodili místa a ceremoniál bylo nutno opakovat 🙂 . Blahopřeji! Výsledky jako fotka.
Martine s rodinou, Karle, děkuji moc za hezkou neděli. Máte nejhezčí letiště široko daleko, příště přijedeme zase.
Létal jsem s Djangem (tj. původním), které má dva „nedostatky“ – málo pruhů (= je blbě vidět), zato moc „koní“. Motor Dualsky XM2830EG-14 jsem si překřtil na „V12“, musím vymyslet vypínání válců 🙂 . Létal jsem hrozně vysoko, 213 m v prvním kole je můj asi „all-time“ soutěžní rekord. Stejně po nastoupání následoval pokles do oblasti účinku svahu, tam honění bublinek (jedna, dvě, maximálně tři kolečka, a návrat na hranu). Plný čas se mi nepovedlo nalétat jen jednou, takže jsem i tak spokojený.
Honza
22. 9. 2024
„… ale na rozdíl od jiných pilotů pomocníka poslouchá (a umí kroužit na obě strany a neplete si je 😀 ). “
Jako mohl bych si to vzít osobně, ale budu na tebe hodnej 😀 .
Díky za napovídání a za článek. Snad se i já jednou naučím točit i na tu druhou pravou.
V.
tohle není možný…
Já sotva zplodím jednu pochvalu a Honza rovnou dva články. A ještě k tomu čtivé.
Vláďo, nestěžuj si. Tobě stačí , když se naučíš zatáčet na jednu stranu (vlastně na tu druhou pravou), ale já musím naučit Limita zatáčet na obě!
Jo, a taky aby mě poslouchal – teda ten Limit.
Ahoj a předem bych chtěl všem poděkovat za účast a především za pomoc se stavbou a balením zázemí.
Trochu jsem na to spoléhal tak jsem soutěž uspořádal sám bez Jardy i když jsem sorg neovládal dva roky.
Zase to s chválou nepřeháněj organizace měla svoje mouchy ale sekretářka jela jak drak.
Ono to stím Fajetonem bude asi způsobeno tím že mimo závody vůbec nelétá tak se chce vytáhnout.
Jinak letadlo Martina H. Jirka sundal ale Radkovo jsme nenašli ani do večera.
Na zítra jsem objednal dron a ultralight vrtulník tak uvidíme.
Martin P.
Ahoj, tohle byla první modelářská soutěž, kterou jsem kdy mohl navštívit. Moc se mi líbila atmosféra, která na Brabenci panovala.
Ať Vám to kluci létá a zase třeba někdy někde.
Vojta P.
„…nad les neletím.“ A stejně jsi mě tam vyhnal 🙂
Ahoj pánové,
děkuji vám všem jak za pochvaly, tak kritická slova, ovšem kejhání potrefených husí mou hyení dušičku vždy zahřeje a rozradostní 🙂 .
Připojuji odkaz na výsledky na Stoupáku https://stoupak.cz/vysledky-upload/rcev_3vecka_2024_09_22.html (a Gagarina má kdo, ha?)
Ještě najít Radkův model a budu mít klid (holt neposlechl 🙁 ).
Ještě připojím jednu myšlenku pro Karla. Když jsem si kdysi pořizoval nový vysílač, rázem mi přestaly modely létat. Veškeré automatismy byly fuč, buď jsem páčky vychyloval moc nebo málo, trvalo mi možná 2 roky, než se mezi mozkem a rukama ustanovily nové dráhy 🙂 . Na Airmeetu v Německu jsem si „zkoušel“ nové vysílače. Vypadají podobně jako můj současný, ale jeden do rukou padne, druhý hůře. A to jsou odchylky v řádu milimetrů (třeba vzdálenost osy kniplu od kraje krabice). Možná je to u pultovek jinak, mně se ale zdá, že vyměnit vysílač je z hlediska „záběhu“ mnohem „horší“, než si pořídit nový model.
Hezký den,
Honza
Tohle je spíš individuální, já třeba změny z hlediska řízení nevnímám skoro vůbec. Je mi dost fuk, jestli Futaba, “gamepadový” X-Lite S anebo FrSky X20 (ten poslední je nyní mým standardním rádiem).
Trochu jsem si musel zvykat na přepínače (letové režimy a tak), ale ani to nebyl nějak vyložený horor, knyply mne ale prostě netrápily prakticky vůbec od první chvíle.
U přesné akrobacie by to asi bylo složitější, ale pro F5J/L fakt pohoda.
Vše tedy palcovky, přechod zpět na pult by mi dal zabrat víc (občas mi někdo něco s pultem strčí a dá se, ale to už vnímám dost).
Přijde mi, že u některých lidí je tohle dost o psychice, že mají podvědomě k změnám tohoto typu vyložený blok a místo létání s novým vysílačem pořád přemýšlí, jak to bylo dříve…
ale pánové….
novým vysílačem to není.
Limit je prostě v surovém stavu a pomalu upravuji jeho nastavení. Má nelétány tři dny a jednu soutěž, tak mu dejme trochu času.
V novém vysílači mám zatím aktivní jen dvě Prestige a Limita. Prestige se mi povedlo nastavit celkem rychle, to jen Limit dělá problémy. Zdá se že potřebuje dynamické létání, a při snížení rychlosti dává najevo, že se mu to nelíbí. Takže, až se naučím neztrácet v zatáčce rychlost měl by se letový projev vylepšit.
Ahoj Karle, v pohodě. Četl jsem kdesi na fóru o těch vysílačích a vzpomněl jsem si na vlastní zkušenost z před mnoha lety. Limit určitě vyžaduje jiný styl létání než Django, takže přeji hodně štěstí při nastavování. H.