Minulý týden jsem se k aktualizaci neodhodlal, zato teď už mám (skoro) hotovo.

Část 2. (21.1.2024)
Část 3. (28.1.2024)
Část 4. (10.2.2024)

Jak jsem naznačoval před měsícem, zalíbil se mi větrůněk Baby Gull (v překladu racčí mládě 🙂 ). Pustil jsem se do něj.

Jak bude zřejmé z následujícího popisu a porovnání s originálem, zachovávám v podstatě jen vnější tvary a koncepci. Původní model pochází z roku 1946 a já rozhodně nejsem „militantní historik“. Profil je AG-16, můj oblíbený favorit.

Šablony s hliníkového plechu 0.8, hloubka křídla u kořene je 95 mm, na konci 65 mm. Je to všechno strašně mrňavé, už tady mě poprvé napadlo, jak jsem mohl stavět volné makety. Určitě je v tom věk, ruce se mi netřásly a viděl jsem i na detaily 😀 .

Žebra jsou z balzy 1, mimo těch v lomení, která jsou z trojky.

Rozhodl jsem se pro dělené křídlo, kořenová žebra jsou kombinace překližky 0.6 a balzy 1. Spojky budou uhlíkové o průměru 2 mm. Model jsem si překreslil do CADu, pořád si pohrávám s myšlenkou, že z mladého racka jednou udělám dospělého albatrosa s rozpětím 3+ m, v počítači se potom zvětšuje velmi snadno.

Na mikrosoutěžičce nám Jirka Kadlec věnoval prkénka „socialistické balzy“, sice neobroušené, ale krásné zrcátkové. Odtokovka má šířku 18 mm a tloušťku 2 mm, přesně na to se mi tento materiál hodil. Ze stejné balzy jsem udělal i ocasní plochy.

Všechno se to vejde do krabičky, model je opravdu malinký,s rozpětím asi 900 mm.

Pracovní deska stačí formátu A4, což je velmi příjemné.

Nosník je klasický s pásnicemi a stojinami. Pásnice jsou balzové, pouze na středy shora jsem dal smrk. Stojiny jsem ošidil, dřevo má vlákna podél, ale domnívám se, že to vadit nebude. Největší síly budou od potahu a potom od manipulace.

Pouzdra spojek, stačí protáhnout vrtákem v ruce – rozteč kořenových žeber je jen 15 mm.
 

Při hoblování náběžných lišt opírám hoblík o pravítko. Stejně je to stavební krok, se kterým mívám největší problémy 🙁 , nemám trpělivost. U těchto malých modelů je obecně nejlépe hoblovat a brousit co nejméně.

Trojúhelníčky kam se podívám.

Koncový oblouk je ze tří pásků balzy, namočených a předem vytvarovaných v šabloně …

… a podepřených výplní z balzy 1.

Racek se jmenuje racek od křídla, jehož vnitřní díl má větší vzepětí než ucho. Ale plánek i popis k němu dovoluje i „normální“ vzepětí, tak jsem toho využil. Spojka je z překližky 0.6, šlo by to i bez ní, ale takto mám jistotu, že mám vzepětí na obou stranách stejné.

Ocasní plochy jsou klasické rámečky z balzy 2.

Křídlo váží 13 g, ocasní plochy 2 g. Pociťuji při stavbě zvláštní uspokojení, je to úplně něco jiného než velké modely. A kdyby nic jiného, alespoň si vyzkouším (nebo jen opráším) stavební postupy, které se mi určitě budou v budoucnu hodit.

Honza
14. 1. 2024

---

Část 2.

Bočnice trupu jsou z balzy 3, sice jsem si vytiskl levou i pravou zvlášť, ale nakonec jsem je lepil „na sobě“. Spojoval jsem prstolepem, snad poprvé ve své modelářské kariéře 🙂 .

Bez ohledu na vyvinuté úsilí, aby byl trup rovný, skončím vždycky u banánu. Smířil jsem se s tím. Od původního plánku jsem se odchýlil jak v půdorysu, tak průřezu. Originál má zlom pod odtokovkou a zadní část v průřezu lichoběžníkovou. Můj model je v půdorysu rovný až pod náběžku a zadek má obdélníkový (v rámci přesnosti stavby) průřez.

Vanička pro rádio…

… asi takto.

Zaoblení trupu shora …

… a zespodu.

Pro kabinku jsem nejprve připravil dva pásky ze dvou vrstev balzy 1 …

… na které jsem nalepil přepážky a celek opáskoval opět balzou 1.

Takto to vypadá a tady jsem zatím skončil.

Vše postavené váží 24 gramů. Mrňavý model to není, nevejde se do krabice od bomboniéry, přečuhuje 🙂 . Výhodou těchto malinkých modelů je to, že si mohu každý den na půl hodiny zamodelařit, aniž bych musel neustále vybalovat pracovní desku a zase ji uklízet.

Stejně, jak je hezky, raději jdu létat. Tady model v pouštní kamufláži pod Ještědem po úspěšném přistání na břicho do sněhu 🙂 . Až se mě jaro na první jarní soutěži zeptá, co jsem dělal v zimě, odpovím, že jsem stavěl skrčky, létal s nimi, chodil po horách, ale na novou RESku mi nezbyl čas. Budu se stydět 🙂 .

Honza

21. 1. 2024

---

Část 3.

Dnes opravdu jen velmi krátce. Na modely jsem neměl tento týden ani čas, ani náladu 🙁 , ale dal jsem si závazek, že budu pokrok aktualizovat pravidelně. Kabinka je typická pro radiáky, volňásek by ji nepotřeboval.

Špičku s balzy jsem si „ohlodal“ předem. Kdyby bylo potřeba olůvka, je pro něj v hlavici prostor a v přepážce přístup.

Spojky z uhlíku 2 mm.

Moc jsem tento týden nestihl, každý den byla nějaká „událost“ 🙁 , ale už vím, jak model bude vypadat 🙂

Celková hmotnost draku je 26 gramů, jsem zvědavý, kolik přidá potah. Ještě jsem se ani nedostal k tomu, abych se podíval, jestli mám tenký potahový papír 🙂 .

Honza
28. 1. 2024

---

Část 4.

Tenký potahový papír jsem našel – poslední necelý arch, ale na křídlo a ocasní plochy ho vystačilo …

… na trupu je vlies.

V koupelně mám „potahovnu a lakovnu“. Když si pustím větrák, tak se ani neotravuji 🙂 .

Ocasní plochy jsem potáhl v kuse, až po potažení jsem odřízl kormidla, řezy opatřil úkosy a pohyblivé části přilepil páskem vliesu s vlákny napříč. Celkem jsou na modelu 4 vrstvy napínacího nitrolaku, potahem model přibral asi 8 gramů, potažený drak vážil 35 gramů.

Zarovnávání, trup se sbíhá už od náběžné hrany křídla. Krásně je vidět nevýhoda kreslení modelu v počítači. Program neví, že si mi podařilo křídlo postavit o pár milimetru hlubší 😉 .

S rádiem, resp. jeho uložením, resp. vymýšlením jeho uložení jsem se vyvztekal. Nakonec jsem dal dohromady takovou balzovou krabičku. Díra je pro anténu, u serv se deska plošných spojů zasune do drážky…

… vepředu se „kostka“ zajistí kouskem balzy přelepeným přes konektor pro motor (to je to černé, co přečuhuje vedle drátů)…

… konečně v trupu 🙂 . Táhla jsou balzová 3×3 s drátěnými koncovkami. Ještě se zastavím u přijímače, resp. „kostky“. Má stabilizaci (zatím vypnutá) a protože logika přijímače musí pro správné použití stabilizace vědět spoustu věcí, je programovatelný. Vše se ovládá jediným tlačítkem (na obrázku je pod pákou horního serva, na předchozím obrázku je vidět lépe) a počítáním času a bliků diod. Bál jsem se, ale šlo to překvapivě snadno. Použil jsem zatím dvě funkce – směrovka reaguje na vstup od křidélek, takže mám každou funkci na jiné páce; a přehodil jsem serva směrovky a výškovky. Model by tak měl jít snadno řídit i hloupým rádiem.

Ovládáním, včetně baterie 1S150, model přibral na 55 g. Až tady mi došlo, že (a) mám veterána, předloha je z roku 1946; a (b) po dvaceti letech jsem postavil čistý větroň, ne elektru, jakpak ho asi budu dostávat do vzduchu 😀 ?

Honza
10. února 2024